Cesta do Azrumu

Alexandr Puškin

52 

Elektronická kniha: Alexandr Puškin – Cesta do Azrumu (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: puskin01 Kategorie:

Popis

Alexandr Puškin: Cesta do Azrumu

Anotace

Alexandr Puškin – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

, , ,

Název originálu
Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Cesta do Azrumu“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Hlava čtvrtá. Dobytí Arzrumu

Utkání s Haki-pašou. - Smrt Tatarského bega. - Hermafrodit. - Zajatý paša. - Araks. - Most pastuchův. - Hassan-kale. - Horký pramen. - Pochod k Arzrumu. - Vyjednávání. - Vzetí Arzrumu. - Turečtí zajatci. - Derviš.

 

Druhého dne v pět hodin probudil se tábor a obdržel rozkaz vytrhnouti. Vyšed ze stanu, potkal jsem hraběte Paskeviče, jenž vstal dříve než všichni. Zahledl mě. "Etes-vous fatigué de la journée d'hier?" - Mais un peu, m. le Comte. - "J'en suis faché pour vous, car nous allons faire encore une marche pour joindre le pacha, et puis il faudra poursuivre l'ennemi encore une trentaine de verstes."[21]

Hnali jsme se a k osmé hodině přišli jsme na výšinu, s níž tábor Haki-pašův byl zřejmý jako na dlani. Turci zahájili neškodnou palbu ze všech svých baterií. Mezi tím bylo v jejich táboře patrno velké pohnutí. Únava a ranní horko donutily mnohé z nás slézti s koní a ulehnouti na svěží trávu. Omotal jsem si uzdu okolo ruky a usnul jsem sladce v očekávání rozkazu postupovati vpřed. Po čtvrthodině mě vzbudili. Vše bylo v pohybu. S jedné strany kolony táhly proti tureckému táboru; s druhé jízda chystala se pronásledovati nepřítele. Jel jsem za Nížegorodským plukem; ale můj kůň kulhal a zůstal jsem pozadu. Mimo mne přehnal se hulánský pluk. Tak projel Volchovský s třemi děly. Ocitl jsem se sám v lesnatých horách. Vstříc přijel mi dragoun, který zjevil, že les je naplněn nepřáteli. Vrátil jsem se. Potkal jsem generála Muravjeva s pěším plukem. Odpravil jednu setninu do lesa, aby ho vyčistili. Dojížděje ke křovinám spatřil jsem neobvyklý obraz. Pod stromem ležel jeden z našich tatarských begů, smrtelně raněn. Vedle něho naříkal jeho oblíbenec. Mulla, kleče na kolenou, četl modlitby. Umírající beg byl neobyčejně klidný a díval se nepohnutě na svého mladého druha. V houštině sebráno bylo pět set zajatých. Několik raněných Turků zvali mě znameními pokládajíce mě patrně za lékaře a žádajíce o pomoc, které jsem jim nemohl poskytnouti. Z lesa vyšel Turek tisknoucí svou ránu zakrvaveným hadrem. Vojáci přistoupili k němu s úmyslem skoliti ho, možná že z útrpnosti. To mě velice rozčililo; zastal jsem se ubohého Turka a stěží jsem jej dovedl, schváceného a krvácejícího, k zástupu jeho druhů. U nich byl plukovník A. Kouřil kamarádsky z jejich dýmek nehledě nic na to, že se proslýchalo o moru, který prý vypukl v tureckém táboře. Zajatí seděli klidně mezi sebou hovoříce. Skoro všichni byli mladí lidé. Oddychnuvše si pustili jsme se dále. Po celé cestě ležela těla. Patnáct verst dále našel jsem Nížegorodský pluk, jenž zastavil se na břehu říčky uproštřed skal. K večeru přišli jsme na dolinu obklopenou hustým lesem a mohl jsem se konečně vyspat podle chuti, projev za ty dva dny více než 80 verst.

Druhého dne vojska, pronásledovavší nepřítele, obdržela rozkaz navrátiti se do tábora. Tu jsme se dověděli, že mezi zajatci se nachází hermafrodit. Rajevský na mou prosbu rozkázal jej přivésti. Spatřil jsem vysokého, dosti tlustého …