Kapitánská dcerka

I.
GARDOVÝ SERŽÁN

Že zejtra byl by v gardě kapitánem?
Ne, do armády pěkně s mladým pánem!
Ba, pravda! Tam je vojna jako řemen…

Kdo jeho otec byl?

Kňažnin

Otec můj, Andrej Petrovič Griněv, sloužil ve svém mládí u hraběte Münicha a šel na pensi jako prémier·major v roce 17… Od těch dob žil ve své simbirské vesnici, kde se také oženil s pannou Avdoťou Vasiljevnou J., dcerou tamějšího chudého šlechtice. Nás dětí bylo devět. Všichni moji bratři i sestry umřeli už v mládí. 

Já byl přidělen laskavostí gardového majora knížete B., našeho blízkého příbuzného, do semjonovského pluku jako seržán.

Do skončení studií mi byla dána dovolená. Tenkrát jsme nebyli vychováváni jako dnes. Od pěti let jsem byl svěřen štolbovi Saveliči, který byl pro svou střízlivost jmenován mým vychovatelem. Pod jeho dozorem jsem se v dvanácti letech naučil rusky číst a psát a mohl jsem velmi správně posoudit vlastnosti honícího chrta. V té době mně tatínek vzal Francouze, monsieura Beaupré, kterého pro mne objednali z Moskvy spolu s roční zásobou vína a provencálského oleje. Jeho příchod nenašel vůbec zalíbení v očích Saveličových. „Sláva Bohu“, vrčel v duchu, „dítě je, trvám, umyté, učesané, syté. Pročpak musí utrácet zbytečně peníze a najímat monsieura, jako by tu nebyli vlastní lidé!

Beaupré byl ve své vlasti kadeřníkem, potom v Prusku vojákem, pak přijel na Rus „pour étre outchitel“ * (aby se stal učitelem) nechápaje dobře významu toho slova. Byl to dobrý chlapík, ale lehkomyslný a krajně nepořádný. Jeho hlavní slabostí byla vášeň ke krásnému pohlaví; za své něžnosti dostal často výprask, nad nímž vzdychal celé dny. Vedle toho nebyl (podle svých slov) ani nepřítelem láhve, to je (česky řečeno) rád se nachlastal. Poněvadž se u nás podávalo víno jen u oběda a k tomu po malé číšce, při čemž obyčejně učitele přešli, zvykl si můj Beaupré velmi brzy na ruské nápoje, ba začal jim dávat přednost před víny své vlasti, jako nápojům žaludku nesrovnatelně prospěšnějším. Ihned jsme se shodli a ač byl smluvně zavázán učit mne francouzsky, německy a všem vědám, naučil se raději ode mne narychlo žvatlat trochu rusky - a pak se každý z nás zabýval vlastními záležitostmi. Ale osud nás brzy rozvedl, a hle, jak: 

Pradlena Palaška, tlusté děvče se stopami neštovic v tváři, a jednooká děvečka od krav, Akulka, se nějak dohodly a současně se vrhly mamince k nohám, obviňujíce se z hříšné slabosti a s pláčem si stěžujíce na monsieura, který jejich nezkušenost svedl. Maminka s takovými věcmi nerada žertovala a stěžovala si tatínkovi.

Ten neměl rád dlouhé řeči. Ihned poslal pro tu francouskou kanálii. Oznámili mu, že monsieur mi dává lekci. Tatínek vstoupil do mého pokoje. V tu chvíli spal Beaupré na posteli spánkem nevinnosti. Já byl zabrán do práce. Třeba podotknout, že pro mne objednali zeměpisnou mapu. Visela na zdi bez jakéhokoliv upotřebení, dávno mne lákala šířkou a kvalitou papíru. Rozhodl jsem se udělat z ní draka a využívaje spánku Beaupréova, dal jsem se do práce. Tatínek…