Kapitánská dcerka

X.
OBLÉHÁNÍ MĚSTA

Kopce vzal, lučiny,
jak orel na město se díval s výšiny.
Za táborem svým dal lešení postavit,
k městu jej přisunout, blesky do něho skrýt.

Cheraskov

Když jsme se blížili k Orenburku, spatřili jsme hlouček zajatců, s vyholenými hlavami, s tvářemi znetvořenými kleštěmi katů. Pracovali na opevnění pod dozorem posádkových invalidů. Jedni vyváželi na vozech suť, která naplňovala příkop; druzí kopali lopatami zemi, na valu přiváželi kameníci kameny a opravovali městskou zeď. U brány nás zastavili stráže a požádali nás o pas. Jakmile seržán uslyšel, že jedu z Bělogorské pevnosti, odvedl mne rovnou do domu generála.

Zastal jsem ho v parku. Prohlížel jabloně, obnažené dechem jeseně, a za pomoci starého zahradníka je opatrně omotával teplou slamou, Jeho tvář dýchala klidem, zdravím a dobrou myslí. Zaradoval se za mne a začal se vyptávat na strašné události, jichž jsem byl svědkem. Vypověděl jsem mu všechno. Stařec mne pozorně poslouchal a mezitím odřezával suché větve. „Ubohý Mironov!“ řekl, když jsem skončil své smutné vypravování. „Škoda ho: byl to dobrý důstojník. I madame Mironova byla dobrá dáma a jak uměla mistrovsky nakládat houby do soli! A co Máša, kapitánova dcerka?“ Odpověděl jsem, že zůstala v pevnosti v péči popově. „Aj, aj, aj!“ podotkl generál. „To je špatné, velmi špatné. Na disciplinu lupičů nelze vůbec spoléhat. Co se stane s ubohým děvčetem?“ Odpověděl jsem, že Bělogorská pevnost není daleko a že jeho excelence pravděpodobně nebude meškat a pošle vojáky vysvobodit její ubohé obyvatele. Generál zakýval hlavou s nedůvěřivým výrazem. „Uvidíme, uvidíme!“ řekl. „O tom budeme ještě mluvit. Prosím, navštiv mne na číšku čaje: dnes bude u mne vojenská porada. Ty nám můžeš dát bezpečné zprávy o tom lotru Pugačovovi a o jeho vojsku. Prozatím si jdi odpočinout.“

Šel jsem do vykázaného kvartýru, kde Savelič už hospodařil, a začal jsem netrpělivě očekávat určenou hodinu. Čtenář si může lehce představit, že jsem neopomněl příjít na poradu, která měla mít takový vliv na můj osud. V stanovenou hodinu jsem byl už u generála.

Zastal jsem u něho jednoho z městských úředníků tušim správce celnice, tlustého a ruměného stařečka v stříbrem a zlatem prošívaném kabátci. Začal se mne vyptávat na osud Ivana Kuzmiče, kterého nazýval kmotrem, a přerušoval mou řeč častými otázkami a mravoučnými poznámkami, které, i když nesvědčily, že je to člověk znalý umění vojenského, ukazovaly aspoň na ducha prozíravého a na vrozený důvtip. Mezitím se sešli ostatní pozvaní. Když všichni usedli a každý dostal po číšce čaje, vyložil generál velmi jasně a obšírně, oč jde: „Teď pánové,“ pokračoval, „musíme rozhodnout, co máme proti vzbouřencům podniknout: ofensivně či defensivně? Každý z obou způsobů má své výhody i nevýhody. Akce ofensivní poskytuje více naděje na co nejrychlejší zničení nepřítele: akce defensivní je bezpečnější a skýtá méně nebezpečí… A tak začneme sbírat hlasy podle zákonného pořádku, to je, začneme s nejmladším. Pra…