Skoupý rytíř

Třetí scéna

V zámku. – ALBERT a VÉVODA.

ALBERT: Můj pane, věřte, dlouho mne už trýzní
stud hořké chudoby. A nebýt nejhůř,
mou obžalobu nebyl byste slyšel.

VÉVODA: Rád věřím, rytíři. Kdo jest jak vy,
jen je-li nejhůř, obžaluje otce,
sic by to byla zvrhlost, jaké málo…
Však buďte kliden; bez hluku i svědků
já v otci vašem vzbudím svědomí.
Dnes přijde. Dávno jsme se neviděli.
Byl mého děda přítel. Vzpomínám si,
když byl jsem ještě děcko, na svého
mne leckdy vysazoval vraníka
a těžkou přilbou pokrýval mi hlavu
tak jako zvonem. –

(Dívá se z okna.)

Kdo to přichází?
To on snad?

ALBERT: Ano, vévodo.

VÉVODA: Vy vstupte
sem vedle. Zavolám vás.

(Albert vejde. Vstoupí baron.)

Barone,
jsem rád, že vidím, jak jste zdráv a svěží.

BARON: Jsem šťasten, vévodo, že měl jsem sílu
váš příkaz vyplnit a dostavit se.

VÉVODA: My dávno, barone, se neviděli.
Zda poznáváte mne?

BARON: Můj vévodo,
já vidím vás jak dnes. Ó, vy jste švarný
byl hošík. Nebožtík váš dědeček
mi říkal: Filipe (on vždycky zvával
mne Filipem), co říkáš? co mu říkáš?
Až přejde dvacet roků – ty a já,
my budem hloupí před tím maličkým…
To mínil vás…

VÉVODA: Teď obnovíme známost.
Vy zcela zapomněl jste na můj dvůr.

BARON: Jsem, pane, nyní stár. Co při dvoře
bych dělat měl? Vy mlád: vám radovánky
a turnaje jsou vhod – já pro ně již
se nehodím. Když Bůh nám seš…