Skoupý rytíř

Druhá scéna

Sklep.

BARON: Jak mladý hejsek na schůzku se třese,
když uvidí svou zrádnou milostenku
neb husičku, již podvádí, tak já
se těším celý den sem do sklepa,
bych tajně zhlédl truhlice své věrné.
Ten šťastný den, kdy v šestou truhlici,
v tu, jež je dosud neplna, teď mohu
hrst sypat zlata, jež jsem nahromadil!
Jen málo na pohled: však málo k málu –
a poklad roste. Císař, čet jsem kdes,
prý jednou nakázal svým vojákům,
hrst po hrsti by kopec vršili;
i povstal pyšný chlum – a panovník
moh s jeho výše rozradostněn hledět
i po údolí s bělostnými stany
i po moři, jímž pluly koráby.
Tak já, jenž po troškách jen přináším
sem do sklepa tu všední, nuznou daň,
svou horu nakupil a s její výše
zřít mohu na vše, co v mé moci je.
A co v ní není? Roven démonu,
já odtud panuji vším vesmírem;
když zamanu si, vzrostou paláce
a do mých velkolepých sadů hned
si skotačivé nymfy zaběhnou
a musy k nohám složí mi svou daň
a genij svobody mou službu přijme
a ctnost i práce nocí bezesných
jen čekat bude pokorně mé mzdy.
Jen hvízdnu – a hned zločin krvavý
se ke mně v plaché poslušnosti lísá,
mou ruku olizuje a v mé oči
se dívaje, by vůli mou tam čet.
Mne poslušno je vše, já ničeho.
Jsem nad vše přání povznesen, jsem kliden.
Vím o své…