William Shakespeare

William Shakespeare se narodil v roce 1564 ve střední Anglii – v městečku Stratford nad Avonou. Tehdy bylo toto město střediskem zemědělského kraje, dnes je turistickou atrakcí prvního řádu. V tamním kostele měli ještě v 60. letech minulého století vystavenou matriku, rozevřenou na dvou místech tak, aby si každý návštěvník mohl přečíst, že dne 26. dubna 1564 byl pokřtěn „Gulielmus filius Johannes Shakspere“ a že 25. dubna 1616 byl týž „Will. Shakspere gent. “ pohřben. Datum smrti, 23. duben, je na Shakespearově kostelním náhrobku, přesné datum narození Williama Shakespeara však není známo.

Otec Williama byl rukavičkář. Působil v městské samosprávě. Matka pocházela ze staré zemanské rodiny. William byl třetí z osmi dětí, měl čtyři sestry a tři bratry. Jeho dvě starší sestry však zemřely, stal se tedy nejstarším. Ze všech dětí jen dva založili rodiny. Williamův rod vymřel ještě v 17. stol. , švagrovi potomci však žijí do našich časů.

Shakespeare vystudoval gymnázium, naučil se latinsky a řecky. V osmnácti letech se oženil s o osm let starší Annou Hathawayovou. Půl roku po svatbě se jim narodila dcera Zuzana a později dvojčata Judita a Hamnet. Syn Hamnet však zemřel v jedenácti letech – v roce 1596.

Shakespeare působil jako herec a spisovatel v Londýně. Měl přístup do londýnských právnických kolejí i ke dvoru královny Alžběty I. (1533-1603), kde se hrály jeho hry. V roce 1594 poprvé vyšla tiskem dvě jeho dramata.

Stal se spolumajitelem a dramatikem vynikající londýnské divadelní společnosti ‚Služebníků lorda komořího‘. Tato společnost od roku 1599 hrála v nové aréně ‚The Globe‘.

V roce 1613 aréna ‚The Globe‘ vyhořela a tím byla Shakespearova dramatická kariéra prakticky ukončena. Shakespeare zemřel 23.4. 1616 v rodném Stratfordu nad Avonou po oslavě svých narozenin, provázené veselou pitkou se svými kamarády Benem Jonsonem a Michaelem Draytonem. Ve stejný den také zemřel slavný španělský spisovatel Miguel Cervantes y Saavedra (1547-1616).

Shakespearova díla lze rozdělit do tří žánrů dramatické tvorby: kronikářské historické hry, zápletkové komedie a humanistické tragédie.

Shakespearovy knihy, o jejichž vydání Shakespeare nestál, se staly pokladnicemi literárního a dramatického díla a dodnes se čtou jako básně a studují jako filozofické úvahy. Ale především se dále hrají a v moderních inscenacích se znovu stávají proměnlivými v čase.

Lidé, kteří žijí v závisti a zlobě, neváhají pustit se i do toho nejlepšího.

Je cosi shnilého ve státě dánském.

Nic není buď dobré nebo špatné, naše myšlení dělá věci dobrými nebo špatnými.

Víme, co jsme, ale nevíme, co můžeme být.

Co po jméně? Co růží zvou a zváno jinak, vonělo by stejně.

Směje se jizvám, kdo nikdy rány nepocítil.

Jsme podřízení času. Čas velí: VPŘED!

Sketa, než umře, stokrát umírá, chrabrý jen jednou ochutná smrti.

Doufám v žití, ale jsem připraven umřít.

V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.

Hloupost bláznů bývá vždycky brouskem moudrých.

Kdybychom po celý rok hráli jako o svátcích, byl by sport zrovna tak nudný jako práce.

Nemoc je nakažlivá, kéž by byla i láska.

Lépe být dobře oběšen než špatně ženat.

Muž s jazykem nemá cenu, když jím neoblomí ženu.

Dobré srdce ženy, než pěkná tvář upoutá mou lásku.

Ženy jsou andělé, když se o ně ucházíme.

Kdo získal srdce lví, získá i srdce ženy.

Vnější krása je o to cennější, oč více skrývá vnitřní krásy.

Přátelství jež nesvázala moudrost, může pošetilost snadno rozvázat.

Nic není samo o sobě ani dobré, ani špatné. Záleží na tom, co si o tom myslíme.

Plakat nad minulým neštěstím, to je nejjistější prostředek, jak si přivolat další.

Oloupený, jenž se směje okrádá zloděje; kdo se zbytečně trápí, okrádá sebe.

Zvyk krotí divokou bolest.

Jak školák ze školy, jde milý k milé, jak do školy, však do ní zasmušile.

Odvaha roste s příležitostí.

Rány, které si člověk způsobí sám, se léčí těžko.

Kdo trpí sám, ten trpí mnohem tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž.

Když jsou dva na koni, jeden musí sedět vzadu.

Chci každou hodinu mít denně zprávu, protože v minutě je mnoho dnů.

Nebylo dosud filozofa, který by mohl trpělivě snášet bolení zubů.

Zamilovaní jsou vždy rychlejší než hodiny.

Čím víc jí dávám, tím víc ji mám.

Muž, který se bojí, nikdy dívku nezíská.

Přítel by měl snášet přítelovy slabosti.

Milovaná dívka neví nic, pokud neví, že muži cení nedosaženou věc víc, než jakou má cenu.

Vprav do oka novou otravu a prudký jed staré se zničí.

Strach z nejhoršího vyléčí často zlé.

Ošklivost je mnohem ošklivější u ženy než u ďábla.

Jestliže potkáte ženu, která vám zůstala dlužná odpověď, dobře se jí podívejte do úst. Určitě přišla o jazyk.

Když dívky řeknou ze skromnosti „ne“, přejí si, aby se to chápalo jako „ano“!

Láska je jako děcko, touží po všem, co má na očích.

Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky.

My muži jsme ve slibech velcí, a v lásce často malí.

Ukaž mi muže, který není otrokem vášně a já ho uvnitř srdce nosit budu, ba v srdci srdce svého.

Kdyby každý dostal, co mu patří, kdo by pak byl bezpečen před výpraskem?

Znej míru v lásce, ať je stálá: chybí, kdo otálí, i ten, co cválá.

Před manželstvím mějte oči otevřené, v manželství je potom trochu přimhuřte.

William Shakespeare