Emil Holub

MUDr. Emil Holub byl český lékař, cestovatel, kartograf a etnograf. Narodil se roku 1847 v Holicích v rodině praktického lékaře, v roce 1857 se rodina přestěhovala do Pátku u Loun. V roce 1858 začal Emil Holub navštěvovat malostranské gymnázium v Praze, z nějž o rok později odešel na německé gymnázium v Žatci, kde roku 1866 odmaturoval.

Emila Holuba zaujaly ho přírodní vědy, historie, geologie a archeologie. V 13 letech si přečetl Livingstonův cestopis a chtěl se stát cestovatelem. Ovlivnil jej též přírodovědec a cestovatel Benedikt Roezl. Otec trval na vzdělání, a tak Emil začal po maturitě na gymnáziu studovat na pražské lékařské fakultě. V té době se stal vlastencem a přátelil se s Jiráskem, Alšem a Vrchlickým.

Po vystudování v roce 1872 si splnil svůj sen a vydal se do jižní Afriky, kde se usadil v Dutoispan u Kimberley a léčil zde hledače diamantů. Po našetření peněz se vydal na svou první výpravu na sever do tehdy neprobádaných území, obývaných kmeny Koranů, Batlapinů a rovněž Křováky. Na této a dalších cestách získal bohaté sbírky rostlin, hmyzu a etnografického materiálu. Sbírky z první cesty odeslal svému příteli Vojtěchu Náprstkovi, který je vystavoval v Praze. Finanční výtěžek Náprstek zaslal zpět Holubovi jako podporu pro další výpravy.

V roce 1873 se Holub vydal na druhou výpravu na území dnešní Botswany. Kromě Koranů a Batlapinů se setkali také s příslušníky kmenů Barolongů a Bamangwatů. Vrátil se o rok později.

Při své třetí cestě, tentokrát k Viktoriiným vodopádům na řece Zambezi, zde vytvořil první mapu vodopádů a jejich nejbližšího okolí (vyšla v jeho cestopis Sedm let v jižní Africe) a napsal o nich také první anglicky-psanou publikaci The Victoria Falls. V roce 1875 onemocněl zimnicí a musel se vrátit. Přesto se mu opět podařilo shromáždil rozsáhlé sbírky. Po vyléčení se po sedmiletém působení v Africe vrátil do Evropy a další čtyři roky cestoval po Evropě, psal knihy a pořádal výstavy ze svých cest.

Emil Holub se oženil a v roce 1883 se vydal na další cestu do nitra afrického kontinentu. Tato výprava byla strastiplná, čelila byrokratickým překážkám kladeným britskou koloniální správou (ty byly dány Holubovou rakousko-uherskou státní příslušností), dva účastníci výpravy zemřeli. Po svém návratu do vlasti chtěl Holub darovat své sbírky Národnímu muzeu, ale to je odmítlo. Roztrpčený Holub se přestěhoval do Vídně.

• Cesta do země Mašukulumbů, 1890
• Sedm let v jižní Africe: První cesta, 1880
• Sedm let v jižní Africe: Druhá cesta, 1881
• Černý ráj: Příjezd do jižní Afriky a první cesta, 1948
• Velké dobrodružství – cesta po Zambezi, 1952
• Velké dobrodružství – Zemí Makalaků a Matabelů zpět k domovině
• Velké dobrodružství – Od diamantových polí do říše marucké