Preromantismus, někdy označovaný jako sentimentalismus nebo předromantismus, se začal formovat v polovině 18. století v Evropě jako reakce na osvícenství a klasicismus, které kladly důraz na rozum, řád a pravidla. Preromantismus v sobě nesl snahu o návrat k přírodě, k citům a spontánnímu prožívání života. Mnoho jeho prvků se později stalo charakteristickými pro romantismus, jehož byl přímým předchůdcem.
Charakteristika směru
Preromantismus se vyznačuje důrazem na city a individualismus, klade do popředí emoce a subjektivní prožitek člověka. Literární hrdina preromantismu je často osamělý jedinec, který se cítí nepochopený společností, touží po svobodě a harmonii s přírodou, ale zároveň zažívá hlubokou melancholii a pocit odcizení. Tito hrdinové se nacházejí ve vnitřním konfliktu mezi touhou po ideálním světě a krutou realitou, která jejich sny neumožňuje naplnit.
V literárních dílech preromantismu je patrný obrat k přírodě, jež je zobrazována jako místo klidu, harmonie a útočiště před společenským shonem. Příroda v dílech preromantismu není jen pasivním pozadím, ale aktivně ovlivňuje nálady a myšlenky hrdinů. Stromy, řeky, hory či jezera jsou často vylíčeny s podrobnými popisy a mají až symbolický význam. Příroda je zde chápána jako duchovní a emocionální inspirace, od které je městská společnost odtržena.
Preromantismus se také zaměřuje na exotické a středověké náměty. Autoři čerpali inspiraci z lidové slovesnosti, středověkých rytířských románů, gotické architektury a dávných mýtů. To vedlo k oživení zájmu o lidové balady a písně, což dávalo literatuře nové, přirozenější a méně formální formy projevu. Místo přísných formálních struktur a jazykové dokonalosti klasicismu preromantismus upřednostňoval spontánní a emocionální výpovědi.
Jazyk a stylistické prostředky
Jazyk preromantismu je obvykle velmi obrazný a emocionálně nabitý. Časté jsou dlouhé popisné pasáže, které mají za úkol vyvolat hluboké emocionální reakce u čtenáře. Autoři často využívají přirovnání, metafory, symboly a personifikace přírodních jevů, aby zvýraznili propojení člověka s přírodou. Rytmus a melodie textu hrají důležitou roli, čímž se projevuje vliv lidové poezie a písní.
Preromantické texty mohou mít formu prózy, poezie i dramatu, ale jedním z charakteristických literárních útvarů jsou tzv. epistolární romány, tedy díla napsaná ve formě dopisů. Tyto romány umožňují hlubší vnitřní pohled na myšlenky a city hlavních postav, čímž posilují subjektivitu a emocionalitu vyprávění.
Etymologie pojmu
Slovo „preromantismus“ vychází z latinského „pre-“, což znamená „před“, a „romantismus“, odkazujícího k literárnímu hnutí 19. století. „Romantismus“ je odvozen od termínu „román“, což byl původně termín pro epické básně nebo příběhy psané románskými jazyky, tedy ne latinsky. Romantické texty se odvracely od formálních norem a často se zaměřovaly na dobrodružství, emoce a individuální prožívání – stejně jako preromantismus, který tyto tendence předjímal.
Zpět na přehled Literárních směrů, epoch, skupin a hnutí
