Lev Nikolajevič Tolstoj

Jeden z nejslavnějších ruských spisovatelů Lev Nikolajevič Tolstoj se narodil v roce 1828 v Jasné Poljaně. Pocházel ze starého šlechtického rodu. Jeho rodiče však brzy zemřeli. Tolstoj se snažil vystudovat filologii a později i práva na kazaňské univerzitě, studium ale nedokončil. Snažil se vzdělávat se sám. Věnoval se hospodářství na svém statku v Jasné Polaně, to se mu ale nedařilo, a tak vstoupil do armády (1851-1856), kde bojoval v krymské válce.

Po jejím skončení odcestoval Tolstoj do Evropy a zanedlouho se znovu vrátil do rodného kraje. Zde se snažil zlepšit sociální situaci zdejších občanů. Dětem založil školu, psal učebnice. Zastával nenásilný styl vyučování, který přihlíží k individualitě dětí. Tolstoj se v roce 1862 oženil. Vzal si mladou dívku ze šlechtického rodu.Jejich povahy však byly velmi rozdílné, proto si vzájemně neporozuměli. Ke krizi v manželství přispěl Tolstoj svými častými nevěrami a psychickým týráním. Nutil ženu číst jeho deníky, byl impulzivní, panovačný, neschopný dokončit započaté projekty. Jeho duchovní vývoj se ubíral složitými cestami.

Tolstoj odmítal carismus, soudobé pravoslaví, ale i liberalismus evropského západu a průmyslový pokrok. Západní společnost považoval za nelidskou a krutou. V osmdesátých letech opustil společnost ze které pocházel, snažil se zařadit mezi mužiky a to jak fyzickou prací, tak stylem oblékání. Usiloval o návrat patriarchátu. Jeho životním krédem bylo“neprotivit se zlu násilím“. Snažil se zdůraznit potřebu mravní výchovy v umění, zavrhoval moderní umělce, jako byl Baudelaire. Velkým obdivovatelem Tolstoje byl T.G.Masaryk, který si s ním dokonce dopisoval.

Svými názory a chováním si Tolstoj proti sobě poštval rodinu a byl nucen v roce 1910 rodnou obec opustit. Cestoval vlakem aniž věděl, kam chce vlastně jet. Při tomto cestování onemocněl a zemřel v jedné opuštěné stanici.

Tostoj byl všestrannou literární osobností. Psal díla prozaická, dramatická, ale byl také publicistou, myslitelem, filosofem a pedagogem. Literární dílo Tolstoje je tedy velmi různorodé, stejně tak jako jeho život. Základní Tolstojovou tezí bylo neprotivení se zlu násilím a celkové nenásilí a tato teorie se také prolíná celým jeho dílem. Jedním z hlavních významů L. N. Tolstoje je, že se jako jeden z prvních autorů pokusil ruskou literaturu příblížit západní civilizaci, což se mu svým způsobem také podařilo.

Osvobodit se od práce je zločin.

Štěstí nespočívá v tom, že můžeš udělat to, co chceš, ale v tom, že vždy chceš to, co děláš.

Opravdu moudrý je ten, kdo pozná sám sebe.

V rozumu je síla. Hlava bez rozumu je svícen bez svíčky.

Žena je předmět, který můžeš studovat jak chceš, vždy v něm najdeš něco zcela nového.

Milovat, znamená promíjet.

Radost z konání dobra je jediným opravdovým štěstím.

Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš.

Říkat, že můeme milovat jednu osobu celý život, je stejné, jako říkat, že jedna svíčka vydrží hořet, dokud žijeme.

Těžké je milovati ženu a současně dělat něco rozumného.

Chci zemřit svou vlastní smrtí. (na dotaz, proč nechce přivolat lékaře)

Provaz je dobrý, když je dlouhý, a řeč, když je krátká.

Jednou tě zamrzí, že jsi promluvil, stokrát, že jsi nemlčel.Přestaň hovořit, jak zpozoruješ, že se začínáš rozčilovat ty nebo ten, s nímž hovoříš. Nevyřčené slovo – zlaté.

Je jen jedno nepochybné štěstí v životě – žít pro druhého.

Lidé se učí mluvit, a přitom hlavní umění je, jak a kdy mlčet.

Lidé se dělí na dva druhy. Jedni nejdříve myslí a potom jednají, druzí nejdříve hovoří a jednají a potom myslí.

Znám pouze dvě skutečná životní neštěstí – výčitky svědomí a nemoc.

Většina neštěstí našeho světa bere počátek v ženské prostopášnosti.

Neboj se ani tak neznalosti, jako falešných znalostí. Lépe je neznat nic, než mít za pravdu to, co pravda není.

Nač lidem rozum, když je na ně možno působit násilím.

Řeč je k tomu, aby skrývala myšlenky.

Láska umírá, jakmile najde protivenství. Její pravá podstata je volnost.

Lidé nežijí tím, že se o sebe starají, ale tím, že je v nich láska.

Hrdina, jehož miluji celou duší, byl, je a vždycky bude krásný – je jím pravda.

Jestli ti vadí lidé, nemáš proč žít. Utéci před lidmi znamená spáchat sebevraždu.

Umění je květ života celé společnosti.

Všechna rozmanitost, všechen půvab, všechna krása života se skládá ze stínů a světla.

Hudba je těsnopis emocí. Emoce, které lze popsat tak nesnadno, jsou přímo sdělovány člověku v hudbě a v tom je její síla a význam.

Muži nechápou, co je šlechetné, ale o šlechetnosti stále hovoří.

Je třeba věřit v existenci štěstí, abychom byli šťastni.

Štěstí je rozkoš bez pokání.

Tvrdit, že můžete někoho milovat celý život, je totéž, jako si myslet, že jedna svíce vydrží hořet po celý váš život.

Aby člověk mohl žít čestně, musí se rvát, bít se, mýlit se, začínat a opět začínat, prohrávat a věčně zápasit. Tomu říkám charakter.

Pamatujme, že kdo píše pro hlupáky, najde vždy široký okruh čtenářů.

Každý žil tolik, kolik miloval.

Ze všech věd, které člověk může a musí znát, tou hlavní je umět žít tak, aby spáchal co nejméně zla a způsobil co nejvíc dobra.

Manželství je rozhodnutí pro nemravný život s jedinou osobou.

Naše tělo je stroj k žití. Je k němu uzpůsobeno, je to jeho přirozenost. Nechte život, aby v něm žil.

Lev Nikolajevič Tolstoj