Charles Baudelaire

Francouzský „prokletý“ básník, esejista, překladatel, literární a umělecký kritik. Nacházel se na rozhraní romantismu a symbolismu. Objevoval ponuré, často až brutální stránky života, vyznačoval se originální básnickou obrazností. Sugeroval nálady a dojmy hudbou slov nebo symboly. Byl nepřítelem romantické vášně a sentimentality. Za básnickou sbírku, jež je dnes považována za klíčové dílo moderní francouzské poezie, byl soudně pronásledován – zejména za báseň ‚Zdechlina‘ (‚Les Épaves‘). Nadšeně oceňoval malířské dílo Eugéna Delacroixe (1798-1863) a Honoré Daumiera (1808-1879). V souhrnné studii popsal útěky z bolesti, utrpení a nejistoty do narkotických stavů vyvolaných požitím drog.

Těžiště jeho básnického díla spočívá ve sbírkách Květy zla a Malé básně v próze, v nichž formuloval estetiku moderního lyrismu a postavil se proti měšťácké společnosti. Estetické studie a kritické referáty vyšly v knize Curiosités esthétiques (Estetické zajímavosti) a L’Art romantique (Romantické umění). Baudelairovo básnické dílo ovlivnilo rozvoj moderní poezie. Překlady Edgara Allana Poea se zasloužil o rozšíření jeho díla nejen ve Francii, ale i v celé Evropě.

Baudelaire zemřel předčasně ve své rodné Paříži.

• Květy zla (Les fleurs du mal / The Flowers Of Evil/Die Blumen des Bösen, 1844-57) (ukázky)
• Umělé ráje (Les paradis artificaels/Artifical Paradise)
  • Báseň o hašiši / Hašiš, 1858
  • Poživač opia (Opium-Eater), 1860
• Malé básně v próze / Pařížský splín, 1999 (Petits poèmes en prose / Le spleen de Paris, 1869)
• Arts In Paris 1845-1862, 1965
• Critique d’art, critique musicale, 1992
• Estetické zajímavosti (Curiosités esthétiques, 1868)
• Čas je hráč: Výbor z díla, 1986
• Důvěrné deníky, 1993
• Fusées (Rockets), 1897
• Hořké propasti, 1966
• Romantické umění (L’art romantique, 1868)
• La chevelure (The Head Of Hair)
• La fanfarlo, 1847
• La presse, 1862
• Le cygne (The Swan), 1859
• Le peintre de la vie moderne (The Painter Of Modern Life), 1859
• Mirror Of Art, 1955
• Mon coeur mis á nu (My Heart Laid Bare), 1897
• My Heart Laid Bare And Other Prose Writings, 1950
• Oeuvres complétes, 1922-53 (19 dílů)
• Oeuvres posthumes et correspondance générale, 1887-1907
• O vínu a hašiši, 1851
• Salon de 1845, 1845
• Salon de 1846, 1846
• Selected Letters Of Charles Baudelaire, 1986
• Selected Writings On Art And Artist, 1972
• The Essence Of Laughter, 1956
• The Painter Of Modern Life And Other Essays, 1964
• Úvahy o některých současnících (Réflexions sur quelques-uns de mes contemporains), 1861
• Víno počestných, 1850
• Víno samotářovo, 1979
• Baudelaire As A Literary Critic, 1964

Na dvě práva se v deklaraci lidských práv zapomnělo: na právo odporovat si a na právo odejít.  

Žena je bytostí, která vrhá největší stín nebo největší světlo do našich snů.  

Láska je povídka v citoslovcích.  

Se ženami vycházejí nejlépe ti muži, kteří vědí, jak se bez nich obejít.  

Láska je tak málo nebezpečná, jako lžíce kyseliny sírové na lačný žaludek.  

Umělec není nikomu odpovědný, leč sobě.  

Sen je dobrodružná výprava, na kterou se vydáváme každého večera.  

Po hýření se cítívá člověk vždy osamělejší a opuštěnější.  

Práce je méně nudná, než zábava.  

Život je nemocnice, v níž každý pacient je posedlý touhou změnit postel.  

Charles Baudelaire