Poudačka vo hloupým Ivanoj

XI.

Spracoval starej ďábel voba bratry a šel k Ivanoj. Uďál se jenerálem a naváděl Ivana, aby si zařidil vojsko. "Cisaři", prej, "ani se nesluší bejť bez vojska. Jen mně dovol, vodvedu z tvýho lidu vojáky a vojsko zavedu."

Ivan ho vyposlech. "No co", prej, "zaveď, - ale písně je nauč zpívať veselý, já to mám rád."

Starej ďábel chodil po Ivanově cisařství, vojáků, co chtěl, vodvádět poroučel, aby všichni šli dáť se holiť, každej láheu kořauky a červenou čepici že dostane.

Hloupí se smáli. "Kořauky", prej, "máme, co chcem, sami si pálíme, a čepice nám ženy jakýkoliv, i strakatý ušijou, a třá se třepením."

Žánnej se nedostavoval. Starej ďábel příde k Ivanoj: "Tví hloupí nechtěj' po dobrým jiť, musí se honiť po zlým."

"No co", prej, "žeň po zlým." Starej ďábel voznámil, aby šli všichni hloupí na vojnu, kdo nepůjde, toho že Ivan smertí potrestá.

Hloupí přišli k jeneráloj se ptáť: "Poudáš, že dyž na vojnu nepůjdem, cisař nás na smert vydá, ale neřikáš, co s náma na vojně se bude diť. Prej i vojáky zabijej!"

"Ano, taky se to stává."

Slyšali to hloupí, neposlechli.

"Nepůjdem", prej. "Už rači ať nás doma zabijou. Smert nás jako tak nemine."

"Hlupáci 'ste, hlupáci", poudá starej ďábel. "Vojáka zabijou - nezabijou, ale nepůjdete-li, Ivan jistotně vás dá vodpraviť."

Hloupí se zamyslili, šli k Ivanoj se voptať: "Přišel sem jenerál, poroučí nám všem jíť na vojnu. Půjdete-li prej, na vojnu, tak vás zabijou nezabijou, ale jesli né, cisař Ivan jistě vás dá zabiť. Je to prauda?"

Ivan se dal do smíchu.

"Jak pak", prej, "já sám vás dám zabiť? Dybych nebyl hloupej, vyložil bych vám to, ale takle ani sám nevím jak."

"Tak teda nepůjdem."

"No co, nechoďte."

Starej ďábel vodtáh, vidí, že jeho sadba nezchází; vodebral se k tarakánskému cisaři, zalichotil se.

"Vypovězme válku na přemožení cisaře Ivana. Nemá, to se ví, peněz, ale dobyt…