Poudačka vo hloupým Ivanoj

VII.

Zvěďal ráno vo tech věcech nejstarší brater, Semjon Vojanskej, - přišel k Ivanoj.

"Řekni mně, vodkuds vojáky přived a kam vodved?"

"Ale, nač pak je ti potřá?"

"Tak! nač?! S vojákama se všechno dokáže. Může se dobejt cisařství."

Ivan se podivil. "No co paks' už dámno necek? Já ti jich, co chceš, nadělám. Podara, že sme s ďúčetem namlátili mnoho!" Ved bratra do stodoly a poudá: "Koukej, já je budu dělat, ale vodváděj je pryč, protože dyby se nim mělo dávať jíst, za jeden deň celou vesnici vyžerou." Semjon připověděl vojáky vodvist, a Ivan je ďál. Uhodí vo mlat snopem - kumpanije: uhodí druhým - druhá; nařezal jich tolik, že celý pole zakrosňali.

"Budeš jich miť dosť?"

Semjon byl rád: "řku, budu. Pozdrau tě Pámbu, Ivane!"

"To to! Budeš-li potřebovať eště, přiď, nadělám eště. Slámy tejdě je dost."

Semjon zakomandoval hnedka vojsko, zatočil, jak se patří a šel bojovať.

Jen vodtáh, h malým drobku tu byl Taras - taky se dozvěďal včerejšní příhody, - prosil bratra: "Řekni mně, vodkuď dukáty bereš. Kdybych já měl takový peníze, já bych k nim peníze z celýho světa přizejskal."

Ivan se divil. "No, tos měl dámno mně říct! Namnu ti jich, co chceš."

Brater byl rád: "Dej mně asi tři rozsiuky."

"No co," prej, "půjdem do háje, ale zapřáhni koně, neuneseš."

Jeli do háje, Ivan dal se do mnutí dubovejch listů. Namnul honnou kůpu.

"Dost?"

Zaradoval se Taras: "Dost! Pámbu ti naděl, Ivane!"

"To to!" prej. "Když bude potřá - přiď, já eště namnu. Listů je eště mnoho." Taras Tlustej naložil peněz pelnej vůz a jel vobchod víst.

Sešli se chlapi a řekli si, vodkud' Semjonovi vojáci i Tarasovy peníze pocházej.

Semjon k bratroj: "Cisařství 'sem si vybojoval, a je hezký živobytí, jenže nemám do…