Poudačka vo hloupým Ivanoj

Lev Nikolajevič Tolstoj

46 

Elektronická kniha: Lev Nikolajevič Tolstoj – Poudačka vo hloupým Ivanoj (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: tolstoj23 Kategorie:

Popis

Lev Nikolajevič Tolstoj: Poudačka vo hloupým Ivanoj

Anotace

Lev Nikolajevič Tolstoj – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

Název originálu
Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Poudačka vo hloupým Ivanoj“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

IV.

Doterh' oukol tu noc čértiček vod Semjona a přišel, jak si uďáli, Ivanova čértička hledať, pomahať mu Hloupýho pokoušeť. Přišel na derny, hledal kamaráda, hledal, - není nihde, jen díru našel. "No", poudá si, "jistě s bratřičkem to nekale vypallo, potřá za něj nastoupiť. Pole je zhakovaný, musím Hloupýho při sečení dostať".

Šel na luka, srazil na Ivanovu louku vodu; podehnalo trávu blátem.

Vrátil se s rozedněním Ivan z noční pastvy, naklepal kůsu, šel louku síct. Přišel, začal síct,; rozpřáhne se jennou, podruhý - vostrý pryč, kůsa nebere, brousiť potřá.

Knihloval Ivan, knihloval, "ne, prej, půjdu domů, klepallo přinesu a bochnik chleba. Dybych tejdeň měl bahlovať, nepolevím, dokaď nevyseču." Čértiček to slyšal, pomyslel si: "Mercha, tenhle hlupec, nedostaneš ho! Potřá na to s jinou špetkou".

Ivan přišel, naklepal kůsu, dal se do sečení. Čértiček zalez do trávy, začal kůsu za pátu chytať, špičkou do země sterhovať. Těžko bylo Ivanoj, ale trávu vysík, jen řádek na bahně zbejval. Čértiček zalez do bahna, myslí si: "Ať už si tlápy přeřežu, nenechám ho dosíct". Ivan zašel na mokřaď; tráva, jak je viděť, neni hustá, ale kůsu přeci utáhnouť nemůže. Dopálil se, začal se vší síly tírovať: čértě ucufovalo, nestačilo uskakovať, vidí - věc nekalá - uvízlo za vocas. Ivan se rozpřáh, uťal čértěti půl voháňky.

Dosík louku, poručil holce hrabať, a sám šel žito síct.

Vyšel s vovesnicí, ale kusý čértě už tam, zmáchalo žito tak, že na rožně nejde. Ivan se vrátil, vzal zubák a dal se do žnutí.

Vyžal všechno žito. "No tejdě", prej, "eště na voves!" Kusý čértě to zaslechlo, troštuje se: "Na žitě sem tě nedostal, tak na vovse dostanu, počkej jen ráno!" Přiběhlo ráno na vovsiště, voves už leží. Ivan ho v noci posík, aby se tak nesypal. Čértiček se dožral: "Pořezal", prej, "mě a pokoruncoval hlupák. Ani na vojně takovou bídu sem nevíďal. Nespí, zatracenej, nepostačíš mu! Půjdu tejdě do mandelů, prohnojím mu všechny".

Šel do stohů, zalez mezi snoppy, začal z nich dělať hnůj; spařil se, sám se úřál a sedřím.

Ivan zapřáh kobylu a jel s ďúčetěm voziť. Přijel ke stohu, skládal na vůz, dva snopy nabral, - zrovna čértičkoj za zády, zvíh a 'hele: na po…