Poudačka vo hloupým Ivanoj

VIII.

Ivan doma žil, otce s mateří živil, s němou holkou na poli pracoval.

Stalo se jennou - rozstonal se mu starej hlídací pes, zprašivěl, dodělával, Ivan ho litoval, řek holce vo chleba, dal do čepice, přines psojm hodil mu to. Ale čepice byla proteržená, a vytáh se s chlebem jeden kořínek. Sežral ho s chlebem starej pes. A sotva ho spout, vyskočil, začal kňučeť a štěkať, vocasem zamával - zkřátal se. Viďali to táta a máma, divili se. "Čím paks' uzdravil psa?"

Měl sem dva kořínky, proti každý nemoci lík, tak, tervám, jeden sněd.

Přihodilo se toho času, že se rozstonala cisaři círa, i rozhlásil cisař po všech městech a vesnicích: kdo ji uzdraví, že ho túze vodmění, a jesli je svobodnej, že mu dá i círu za ženu. Vohlásili též v Ivanově vesnici.

Táta s mámou křikli na Ivana: "Slyšels, co cisař voznamuje? Poudals, že máš kořínek, jeď, vyhoj cisaři círu. Nadosmerti šťasnej budeš."

"No co", prej. Vypravil se na cestu. Dali mu nový šaty. Vyjde Ivan na násep, vidí: Žeb…