XXVII
Na šestý den byly stanoveny volby gubernské. Velké i malé sály byly plné šlechticů v různých stejnokrojích. Mnozí přijeli jen na tento den. Známí, kteří se už dávno neviděli, jeden z Krymu, druhý z Petrohradu, třetí z ciziny, se potkávali v sálech. U gubernského stolu pod vladařovou podobiznou, určeného k volbám gubernského maršálka, se debatovalo.
Šlechtici ve velkém i v malém se seskupovali do různých táborů a z nepřátelských, nedůvěřivých pohledů, z toho, jak umlkal hovor, kdykoli se přiblížil někdo z tábora cizího, i jak si někteří šeptali a odcházeli až do vzdálené chodby, ze všeho bylo znát, že každá strana má tajemství před druhou. Zevnějškem se šlechtici ostře dělili na dva druhy: na staré a nové. Staří měli většinou buď staré šlechtické upjaté stejnokroje, kordy a klobouky, anebo vlastní uniformy námořnické, jezdecké či pěchotní, které si vysloužili. Stejnokroje starých šlechticů byly ušité podle staré módy s pufničkami na rukávech; byly zřejmě malé, krátké, a úzké v pase, jako by z nich jejich majitelé vyrostli. Mladí měli rozepnuté šlechtické stejnokroje se sníženým pasem, volné v ramenou, a bílé vesty, nebo stejnokroje s černým límcem a s vavřínovými ratolestmi, odznakem ministerstva spravedlnosti. K mladým náležely i uniformy dvorské, jež zástupu tu a tam dodávaly lesku.
Ale rozdělení na mladé a staré se neshodovalo s dělením podle stran. Jak Levin pozoroval, příslušeli někteří z mladých ke staré straně, a naopak někteří nejstarší šlechtici si šeptali se Svijažským a patrně byli horlivými stoupenci strany nové.
Levin stál v malém sále, kde se kouřilo a podávalo se občerstvení, poblíž skupiny svých známých a poslouchal, o čem se mluví, ale marně napínal duševní síly, aby pochopil, oč jde. Vévodil Koznyšov, kolem kterého se kupili ostatní. Naslouchal teď Svijažskému a Chljustovovi, maršálkovi z jiného okresu, příslušejícímu k jejich straně. Chljustov odpíral jít za svůj okres k Snětkovovi a žádat ho, aby přijal kandidaturu, ale Svijažskij ho přemlouval a Koznyšov tento plán schvaloval. Levinovi nešlo na rozum, proč by měla nepřátelská strana prosit o přijetí kandidatury maršálka, kterého chtěla nechat propadnout.
Oblonskij, který právě pojedl i popil a utíral si ústa navoněným lemovaným batistovým šátkem, přistoupil ve své uniformě komořího k nim.
„Obsazujeme pozici, Sergeji Ivanoviči!“ řekl a přihlazoval si licousy.
K…
Lev Nikolajevič Tolstoj
Olda Římský –
Tento nejznámější román Lva Nikolajeviče Tolstého (možná po boku románu Vojna a mír) popisuje příběh Anny Arkaďjevny Kareninové, spořádané dámy z vyšších kruhů, která skočí pod kola vlaku kvůli nešťastné lásce. Sama už je však vdaná za Alexeje Alexandroviče Karenina, ale její srdce vzplálo láskou k důstojníkovi Vronskému.
Příběh Anny Kareniny vás chytne a nepustí. Tolstoj byl skutečným mistrem pera, vše je detailně promyšlené, strhující děj. Tolstý skvěle také vystihl charaktery postav a dokázal popsat jejich pocity, myslím, že je v tom i hodně autobiografických projekcí.
Tahle dvoudílná kniha je poměrně popisná, v intencích svého žánru, ale zařazení mezi nejlepší klasická realistická díla si trozhodně zaslouží.