Lázně se choulily k citadele. Tvořila je jedna veliká nádrž rozměrů velikého bazénu, vyložená cihlami spojenými sádrovou maltou a před vodou izolovanými asfaltem a osm menších nádrží, ležících severně od většího. Phillips si myslel, že celý komplex ve starověku sloužil rituálním účelům, lid používal velký bazén a malé bazénky byly určeny pro kněží a nobilitu. Teď, jak se zdálo, byly lázně udržovány jen pro potěšení občanů navštěvujících město. Když Phillips docházel ke konci pasáže vedoucí k hlavnímu bazénu, viděl jich patnáct nebo dvacet ležících ve vodě nebo se povalujících na břehu, zatímco dočasní, toho tmavého druhu z Mohendžo-dára, jim roznášeli nápoje a kousky masa. To vše mu připomnělo luxusní lázně. S těmi také, konečně, má tu čest. Dočasní měli bedra opásána rouškami, občané byli nazí. Ve svém dřívějším životě se několikrát setkal s tímto druhem nedbalé veřejné nahoty, to za svých cest do Kalifornie a jižní Francie. Tehdy se cítil poněkud rozpačitě. Tady si na to už začínal zvykat.
Šatny, malé cihlové klícky, byly s nádvořím, kde ležel bazén, spojeny řadami úzkých schodišť. Vešli do jedné z nich a Belilala rychle vyklouzla ze širokých bavlněných šatů, které měla oblečené od té doby, co sem dnes ráno dorazili. Zkřížila ruce, opřela se o zeď a čekala na něj. Za chvíli shodil tógu a následoval ji na nádvoří. Byl trochu nejistý, když se po veřejném místě procházel, jak jej pánbůh stvořil.
Cestou k hlavnímu bazénu míjeli soukromé lázně. Vypadalo to, že žádné z nich nejsou obsazené. Byly to luxusní místnosti s krásně vykládanými cihlovými podlahami a pečlivě navrženým systémem, odvádějícím přebytek vody do hlavní strouhy. Phillips byl udiven důmyslností prastarých stavitelů. Díval se do jedné kabiny, pak do druhé, aby zjistil, kudy vedou trubky a ventilace. Když vešel do poslední kabiny, zaskočeně zjistil, že je obsazená. Robustní, usměvavý muž s mohutnými svaly, širokým hrudníkem, rudou hřívou, padající na ramena a se špičatou bradkou se tam vesele koupal se dvěma ženami. Phillips koutkem oka postřehl živou změť rukou, nohou, prsou, zadků.
"Promiňte," vykoktal celý zrudlý a rychle vycouval. Blábolivě opakoval omluvy: "Neměl jsem ponětí, že je to obsazeno… nechtěl jsem rušit…"
Belilala bez zastavení šla dál chodbou a Phillips se hnal za ní. Za jeho zády zněly hlasité salvy bezstarostného smíchu, jemné hihňání a ozvěna čeřené vody. Zřejmě si jej ani nevšimli.
Zmateně se na chvíli zastavil a znova si v duchu zopakoval celou tu překvapivou scénu. Něco mu tu nehrálo. Ty ženy, v tom si byl naprosto jist, byly občankami – drobné, štíhlé, ukázkové, tmavovlasé a dívčí postavy – standardní typ. Ale ten muž? Ta obrovská kadeřavá hříva? Občané nenosili dlouhé vlasy. A ještě k tomu zrzavé. A ani také nikdy neviděl tak mohutného, svalnatého občana. Nebo vousatého. Ale dočasný to také být nemohl. Phillips si nedokázal představit důvod, proč by se v Mohendžo-dáru měl objevit dočasný s tak anglosaským vzhledem. A pokud už ano, nebylo ani pomyšlení, aby dočasný takhle dováděl s občankami.
"Charlesi?"
Pohlédl před sebe. Belilala, ozářena sluneční svatozáří, stála u východu z pasáže. "Charlesi," zopakovala, "zabloudils?"
"Jsem tady za tebou," odpověděl. "Už jdu."
"Kohos tam viděl?"
"Muže s vousy."
"S čím?"
"S vousy," řekl. "Zrzavými chlupy, rostoucími na tváři. Přemýšlím, kdo to může být."
"Nikoho takového neznám," odpověděla Belilala. "Jediným vousatým mužem, kterého znám, jsi ty. Ale tvé vousy jsou černé a denně si je holíš." Rozesmála se. "Pojď už! U bazénu vidím několik přátel."
Dohonil ji a ruku v ruce vyšli na dvůr. Okamžitě se u nich objevil číšník, drobný sloužící dočasný s plným tácem nápojů. Phillips jej odbyl mávnutím ruky a namířil si to k bazénu. Měl pocit, že je hrozně nahý. Představoval si, že odpočívající občané na něj upřeně hledí a studují jeho primitivní chlupaté tělo, jako kdyby byl nějakou mýtickou bestií, minótaurem nebo vlkodlakem, povolaným pro jejich zábavu. Belilala odplavala stranou, …
