Kreutzerova sonáta

Lev Nikolajevič Tolstoj

59 

Elektronická kniha: Lev Nikolajevič Tolstoj – Kreutzerova sonáta (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: tolstoj12 Kategorie: Štítek:

Popis

E-kniha Lev Nikolajevič Tolstoj: Kreutzerova sonáta

Anotace

Příběh, v němž v kritickém okamžiku sehraje úlohu Beethovenova Kreutzerova sonáta, je pojat jako děsivá analýza lásky a manželství, jako tragický rozvrat mezi dvěma lidmi, kteří se kdysi hluboce milovali. Tolstého „sexuální novela“, jak bychom ji mohli nazvat, je dodnes dílo vyhledávané a čtenářsky přitažlivé.

O autorovi

Lev Nikolajevič Tolstoj

[9.9.1828-20.11.1910] Jeden z nejslavnějších ruských spisovatelů Lev Nikolajevič Tolstoj se narodil v roce 1828 v Jasné Poljaně. Pocházel ze starého šlechtického rodu. Jeho rodiče však brzy zemřeli. Tolstoj se snažil vystudovat filologii a později i práva na kazaňské univerzitě, studium ale nedokončil. Snažil se vzdělávat se sám. Věnoval se hospodářství na svém statku v Jasné Polaně, to se mu ale...

Lev Nikolajevič Tolstoj: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

,

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Kreutzerova sonáta“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

XVII

Tak jsme tedy žili, vážený pane. Náš vztah byl stále nepřátelštější. A nakonec jsme došli tak daleko, že naše nepřátelství nevyvolávala už rozdílnost názorů, ale že právě nepřátelství plodilo naši názorovou rozdílnost. Ať řekla ona cokoli, já už předem nesouhlasil – a ona postupovala stejně.

Ve čtvrtém roce manželství jsme oba nějak samosebou usoudili, že nejsme s to se navzájem chápat. Zanechali jsme jakýchkoli pokusů o nějakou definitivní dohodu. O těch nejprostších věcech, zejména o dětech jsme setrvávali neměnně na svých stanoviscích. Dnes si uvědomuji, že mi nějak zvlášť nezáleželo na názorech, abych od nich nemohl ustoupit. Ale ona byla opačného názoru a ustoupit by znamenalo ustoupit jí. A to jsem nemohl. Ona také ne. Zřejmě soudila, že je přede mnou vždycky v právu, kdežto já byl ve svých vlastních očích vždycky čistý jako lilie. O samotě jsme byli buď odsouzeni k mlčení nebo k rozhovorům, které podle mého soudu asi mezi sebou vedou zvířata. – Kolik je hodin? Půjdeme spát. Co je k obědu? Kam pojedeme? Co píšou v novinách? Pošleme pro doktora! Mášu bolí v krku. – Stačilo, abychom o vlásek vybočili z tohoto děsivě zúženého okruhu, a došlo k výbuchu. Projevovali jsme si vzájemnou nenávist kvůli kávě, ubrusu, kočáru, za vynesenou kartu, a to všechno byly věci, které pro žádného z nás neměly důležitost. Ve mně ovšem vřela občas přímo strašlivá nenávist vůči ní! Když jsem třeba viděl, jak si nalévá čaj, jak pokyvuje nohou nebo zvedá lžíci k ústům, jak srká, jak do sebe vlévá tekutinu, nenáviděl jsem ji právě za to, jako by šlo o ten nejhorší přečin. Tenkrát jsem nepostřehl, že ty nápory vzteku se ve mně probouzejí naprosto pravidelně a rytmicky, stejně jako ona údobí, která jsme nazývali láskou. Období lásky, období vzteku, energické údobí lásky, dlouhé údobí vzteku, mnohem slabší projevy lásky, krátké údobí vzteku. Tenkrát jsme netušili, že ta láska i zloba jsou stejný živočišný cit – jednou rub, podruhé líc. Kdybychom byli chápali svou situaci, byl by to ovšem strašný život, ale my jsme to nechápali a byli jsme slepí. V tom je záchrana člověka i jeho trest – když vede tak neuspořádaný život, že může zamlžit své okolí, aby neviděl, jak ubohá je jeho situace. Tak jsme to dělali i my. Ona se snažila zapomenout na všechno v návalu domácích prací, starostí se zařízením, s oblečením pro sebe i…