Tři starci

Modlíce se pak, nebuďtež marnomluvni jako pohané, nebo se domnívají, že pro tu svou mnohomluvnost vyslyšáni budou.
Nepřirovnávejtež se tedy jim, nebof ví Otec váš, čeho jest Vám potřebí, prve než byste vy ho prosili.
(Mat. VI., 7-8.)

Arcibiskup z Archangelska plul na lodi do Solovek. Na lodi pluli také poutníci k služebníkům Páně. Vítr byl příznivý, počasí pěkné, loď se nehoupala. Někteří poutníci leželi, druzí jedli, jiní seděli ve skupinách a bavili se navzájem. Také arcibiskup vyšel na palubu, procházel se sem tam. Popošel k přídi lodi a tu vidí hlouček lidí. Mužík ukazuje rukou na něco v moři, vypravuje a ostatní poslouchají. Arcibiskup se zastavil, pohlédl, kam ukazoval mužíček: nic není vidět, jen moře se leskne v záři sluneční. Přistoupil blíže a poslouchal. Mužíček uviděl arcibiskupa, sňal čepici a umlknul. Také ostatní uviděli arcibiskupa, rovněž sňali čepici uctivě pozdravujíce.

"Nevyrušujte se, bratří," pravil arcibiskup. "Přišel jsem také poslechnout, co to, dobrý muži, vypravuješ."

"A o starcích nám rybáříček vypravoval," řekl jeden smělejší kupec.

"O jakých starcích?" otázal se arcibiskup, přistoupil k zábradlí a sedl si na bednu. "Vypravuj mně to také, budu poslouchat. Cos ukazoval?"

"Tamhle se mihá ostrůvek," pravil mužíček a ukázal před sebe na pravou stranu. "A na tom ostrůvku žijí starci, kají se."

"Kde že jest ostrůvek?" otázal se arcibiskup.

"Takhle podle mé ruky račte se dívat. Je tam obláček, na levo dole jako proužek se zdá."

Arcibiskup se díval, díval, voda se leskne na slunci a on nevidí nic, není zvyklý.

"Nevidím," povídá. "Jací to tedy žijí na ostrově starci ?"

"Boží lidé," odpověděl sedlák. "Dávno jsem už slýchal o nich, ale nepodařilo se mi vidět je, až teprve loni v létě jsem je viděl."

A rybář dal se opět do vypravování, jak jel lovit a jak byl zahnán na ostrov, a sám nevěděl, kde jest. Ráno začal chodit a přišel najednou k nízké chaloupce. Uviděl u chaloupky nějakého starce a potom vyšli ještě dva; dali mu jísti, osušili ho a pomohli mu loďku spraviti.

"Jak pak vypadají?" otázal se arcibiskup.

"Jeden je malinký, shrbený, stařičký, v říze vetché, jistě je mu už přes sto let ; šediny mu ve vousech až zelenají, ale sám se pořád usmívá a jasný jest jak anděl nebeský. Druhý je vyšší, také starý, v roztrhaném plášti, vous …