Hadži Murat

Lev Nikolajevič Tolstoj

62 

Elektronická kniha: Lev Nikolajevič Tolstoj – Hadži Murat (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: tolstoj11 Kategorie: Štítek:

Popis

Lev Nikolajevič Tolstoj: Hadži Murat

Anotace

Lev Nikolajevič Tolstoj – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

Název originálu
Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Hadži Murat“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

XXII

Hadži Murat nedosáhl v Čečně svého cíle, vrátil se tedy do Tiflisu a den co den chodil k Voroncovovi, a když jej přijal, snažně ho prosil, aby shromáždil všechny zajaté horaly a vyměnil je za jeho rodinu. Stále mu opakoval, že jinak je svázán a nemůže Rusům sloužit a zničit Šamila. Voroncov neurčitě sliboval, že učiní, co bude v jeho moci, ale zatím záležitost stále odkládal a vymlouval se, že ji rozhodne, až přijede do Tiflisu generál Argutinskij a až s ním věc prohovoří. Tu poprosil Hadži Murat Voroncova, aby mu dovolil odjet na nějaký čas do Nuchy, malého městečka v Zakavkazí, kde doufal, že nalezne vhodnější příležitost jednat o své rodině se Šamilem a s lidmi sobě oddanými. Kromě toho byla Nucha mohamedánským městem s mešitou, kde mohl mnohem příhodněji vykonávat modlitby předepsané mohamedánským zákonem. Voroncov o tom napsal do Petrohradu, ale zatím přece jen Hadži Muratovi dovolil, aby se do Nuchy přestěhoval.

Voroncov, stejně jako petrohradská vláda a vůbec většina ruských osobností, kteří znali Hadži Muratovu historii, považovali ji za šťastný obrat v kavkazské válce nebo aspoň za zajímavou událost. Avšak pro Hadži Murata to znamenalo strašlivý životní převrat. Zběhl z hor, jednak aby si zachránil život, jednak z nenávisti k Šamilovi, a ačkoli zběhnutí bylo velmi obtížné, dosáhl svého cíle a zpočátku se radoval ze svého úspěchu a skutečně dělal plány, jak by Šamila napadl. Avšak vysvobození jeho rodiny, jež mu zprvu připadalo snadné, bylo daleko obtížnější, než se nadál. Šamil se jeho rodiny zmocnil, držel ji v zajetí a hrozil, že ženy rozešle po aulech a jeho syna že zabije nebo oslepí. Nyní se Hadži Murat stěhoval do Nuchy s úmyslem pokusit se prostřednictvím svých přívrženců v Dagestánu vyrvat svou rodinu Šamilovi lstí nebo násilím. Poslední zvěd, který k němu do Nuchy přišel, mu oznámil, že Avarci jemu oddaní se chystají zmocnit se jeho rodiny a spolu s ní přeběhnout k Rusům, ale že lidí k tomu odhodlaných je příliš málo a neodvažují se provést svůj záměr v místě, kde je rodina uvězněna, totiž ve Vedenu, a že jej provedou jen v tom případě, bude-li rodina převezena z Vedena někam jinam. Slibují prý, že cestou pak to zcela jistě provedou. Hadži Murat tedy zvědovi nakázal, aby svým přátelům vyřídil, že za vysvobození rodiny nabízí tři tisíce rublů.

V Nuše byl Hadži Muratovi vykázán menší dům o pěti pokojích nedaleko mešity a chánského paláce. V témže domě bydlili i důstojníci jemu přikázaní, tlumočník a jeho družina. Život tu plynul Hadži Muratovi v očekávání a přijímání zvědů z hor a v povolených projížďkách koňmo po okolí.

Když se Hadži Murat vrátil 8. dubna z projížďky, dověděl se, že v jeho nepřítomnosti přijel úředník z Tiflisu. Ačkoli byl velmi zvědav, co mu úředník přivezl, místo aby se odebral do pokoje, kde na něho čekal místní policejní komisař s oním úředníkem, zašel nejprve do svého pokoje a vykonal polední modlitbu. Když se pomodlil, vstoupil do druhého pokoje, který sloužil za salón i přijímací pokoj zároveň. Úředník z Tiflisu, tlusťoučký státní rada Kirillov, vyřídil Hadži Muratovi Voroncovovo přání, aby ke dvanáctému přijel do Tiflisu na schůzku s Argutinským.

„Jakši,“ zlostně odpověděl Hadži Murat.

Úředník Kirillov se mu nelíbil.

„A peníze přivezls?“

„Přivezl,“ odpověděl Kirillov.

„Je to teď za dvě neděle,“ řekl Hadži Murat a ukázal mu deset prstů a ještě čtyři. „Tak mi je dej!“

„Hned to bude,“ řekl úředník a vyndával peněženku z cestovní tašky. „A nač potřebuje peníze,“ prohodil rusky k policejnímu komisaři, spoléhaje se, že mu Hadži Murat nerozumí, avšak Hadži Murat rozuměl a zlostně po něm sekl očima. Když pak Kirillov vyndával peníze, byl by si rád s Hadži Murat…