Dělník Jemeljan a prázdný buben

Jemeljan byl u hospodáře v práci. Jednou jde po louce do práce, skáče před ním žabka; div že na ni nešlápl. Překročil ji. Najednou slyší, volá na něj někdo ze zadu. Jemeljan se ohlédl, vidí, stojí tu krásná dívka a praví mu :

"Co se, Jemeljane, neženíš?"

"Jak se mám ženiti, milá dívčino? Mám holé ruce, nic jiného, nikdo si mne nevezme."

I praví mu dívka : "Vezmi si mě!"

Zalíbila se dívka Jemeljanovi.

"I s radostí," povídá, "ale kde budeme žíti?"

"To bys měl o čem přemýšleti !" praví dívka. "Jen když budeme více pracovati a méně spáti, budeme všude na sebe míti i do žaludku."

"Nu, teda dobrá," povídá, "vezmeme se." "Kam půjdeš?"

"Pojďme do města."

Jemeljan šel s dívkou do města. Dívka dovedla ho do nevelikého domečku, zrovna s kraje. Vzali se a začali hospodařiti.

Jednou jel král za město. Jel mimo Jemeljanův dům, i vyšla Jemeljanova žena podívat se na krále. Král ji uviděl, podivil se: "Kde se tu vzala taková kráska?" Zastavil kočár, zavolal ženu Jemeljanovu, vyptával se jí :

"Kdo jsi?" povídá.

"Sedláka Jemeljana žena," praví.

"Proč jsi si," povídá jí, "taková kráska, vzala sedláka ? Ty bys měla býti královnou."

"Děkuji," praví ona, "za laskavou řeč. Mám se i se sedlákem dobře."

Promluvil s ní král a jel dále. Vrátil se do paláce. Nejde mu z hlavy Jemeljanova žena. Celou noc nespal, pořád přemýšlel, jak by mohl Jemeljanovi ženu vzíti. Nemohl nic vymysliti, jak by to udělal. Povolal služebníky své, poručil jim, aby přemýšleli. I řekli královští služebníci králi :

"Vezmi Jemeljana k sobě do zámku do práce. My ho prací umučíme, žena ovdoví, potom si ji budeš moci vzíti."

Učinil tak král, poslal pro Jemeljana, aby šel k němu do královského paláce za služebníka a u něho v zámku bydlil se ženou.

Přišli poslové, vyřídili to Jemeljanovi. Žena praví muži :

"Nu jdi. Ve dne pracuj a na noc přicházej ke mně."

Jemeljan šel. Přišel do paláce, královský správce se ho táže :

"Což jsi přišel sám bez ženy?"

"Nač ji mám vodit," povídá, "má dům."

Uložili mu na královském dvoře takovou práci, že by jí dva měli dost. Jemeljan se chopil dila a nenadál se, že bude hotov. A ejhle, před večerem byl se vším hotov. Správce viděl, že jest hotov, uložil mu na zítřek čtyřnásobně.

Jemeljan přišel domů. A doma u něho všecko vymeteno, uklizeno, kamna vytopena, všeho napečeno, navařeno. Žena sedí za stolem, šije, čeká muže. Uvítala muže; přinesla večeři, dala mu jísti a píti : vyptávala se ho na práci.

"Ano," povídá, "zle je: ukládají práci nad síly, usouží mě tím."

"Ale ty," praví ona, "nemysli na práci a neohlížej se za sebe ani před sebe se nedívej, kolik jsi udělal a kolik ještě zůstává. Jen pracuj. Všechno bude včas…