Vojna a mír

Lev Nikolajevič Tolstoj
(Hodnocení: 2)

149 

Elektronická kniha: Lev Nikolajevič Tolstoj – Vojna a mír (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: tolstoj02 Kategorie: Štítků: , , , , ,

Popis

E-kniha Lev Nikolajevič Tolstoj: Vojna a mír

Anotace

Jedno z největších a nejslavnějších děl světové literatury, jehož ústředním motivem jsou napoleonské války (resp. ruské tažení). Popisuje rodinu šlechtice Andreje Bolkonského. Bolkonskému zemře při porodu žena, on odchází do války, proslaví se. Nebojí se smrti a nezáleží mu na životě.
Na dovolené se seznámí s mladou Natašou Rostovou, s níž se do sebe zamilují. Tím Andrej získá znovu zájem o život. Postupně v něm vzrůstá odpor k válce. Dále zde vystupuje Pierre Bezuchov, který je nositelem Tolstého myšlenek, hodnotí dění kolem Napoleona. Bezuchov šel do války ze zvědavosti, postupně se v něm zrodí odpor k násilí a prochází válkou jako pozorovatel. Dostává se do blízkosti Napoleona a chce ho zastřelit, ale neudělá to. Andrej se nakonec dostává těžce raněný domů, kde ho ošetřuje Nataša, které zemře v náručí. Nataša se nakonec vdává za Bezuchova.
Tolstoj v tomto díle odsuzuje války a násilí, a to i obranné.
Na náměty románu Vojna a mír složil stejnojmenou operu Sergej Prokofjev.
Tato e-kniha obsahuje všechny 4 díly včetně epilogu.

O autorovi

Lev Nikolajevič Tolstoj

[9.9.1828-20.11.1910] Jeden z nejslavnějších ruských spisovatelů Lev Nikolajevič Tolstoj se narodil v roce 1828 v Jasné Poljaně. Pocházel ze starého šlechtického rodu. Jeho rodiče však brzy zemřeli. Tolstoj se snažil vystudovat filologii a později i práva na kazaňské univerzitě, studium ale nedokončil. Snažil se vzdělávat se sám. Věnoval se hospodářství na svém statku v Jasné Polaně, to se mu ale...

Lev Nikolajevič Tolstoj: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu

0

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

2 recenze Vojna a mír

  1. Marie Novotná

    Tolstojovy bitvy — Schöngrabern, Borodino, ústup z Moskvy — jsou v tomto monumentálním románu vykreleny s takovou autentičností, že máte pocit, že se jich sami účastníte. Přitom Tolstoj tu elegantně střídá pohledy mezi elitou i prostými vojáky, a vytváří tak panoramatický obraz společnosti. Psychologické ambivalence — úvahy o smyslu života, duchovní hledání — dávají příběhu hloubku. Ano, zpočátku se čtenář ztrácí v množství postav, ale po adaptaci příběh okuje a nechce pustit. Bezpochyby velké literární dílo.

  2. Pavel Horák

    Tolstoj tu mistrně zobrazil válku i civilní život za války, ale brzy si musíte začít dělat poznámky, kdo je kdo. Odměnou vám však bude hluboký zážitek z tohoto po právu klasického díla.

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

IV

   Kněžna Marja seděla v saloně, poslouchala řeči a úvahy starců, ale nevnímala nic z toho, co slyšela; myslela jen na to, nepozorují-li všichni hosté, jak nepřátelsky se k ní otec chová. Nevšimla si ani nápadné pozornosti a dvornosti, kterou jí během celého oběda prokazoval Drubeckoj, jenž u nich byl už potřetí.

Roztržitě a tázavě pohlédla na Pierra, který zůstal z hostí poslední a přistoupil k ní s kloboukem v ruce a s úsměvem na tváři, když kníže odešel a oni zůstali v saloně sami.

„Smím ještě chvíli zůstat?“ zeptal se a svalil se svým tlustým tělem do křesla vedle kněžny Marji.

„Ach, jistě,“ odpověděla. Nezpozoroval jste nic? říkaly její oči.

Pierre byl, jako vždy po obědě, v příjemném duševním rozpoložení. Hleděl před sebe a tiše se usmíval.

„Znáte toho mladého muže už dávno, kněžno?“ zeptal se.

„Kterého?“

„Drubeckého.“

„Ne, odnedávna…“

„Líbí se vám?“

„Ano, je to příjemný mladík… Proč se mě na to ptáte?“ řekla kněžna Marja a myslela dál na svou ranní rozmluvu s otcem.

„Protože jsem si všiml jedné věci: mladí muži přijíždějí obyčejně z Petrohradu do Moskvy na dovolenou jedině proto, aby se tu oženili s bohatou nevěstou.“

„Toho jste si všiml?“

„Ano,“ pokračoval Pierre s úsměvem, „a tento mladík se nyní chová tak, že kde jsou bohaté nevěsty, tam je i on. Čtu v něm jako v knize. Nemůže se teď rozhodnout, na koho má zaútočit: na vás, nebo na mademoiselle Julie Karaguine. Horlivě se kolem ní točí.“

„Jezdí k nim?“

„Ano, velice často. A znáte nový způsob dvoření?“ zeptal se Pierre s veselým úsměvem, jsa zřejmě v dobré náladě a pln dobromyslné ironie, kterou si tak často v deníku vyčítal.

„Ne,“ řekla kněžna Marja.

„Je třeba být melancholický. A on je ve společnosti slečny Karaginové velice melancholický.“

„Opravdu?“ pravila kněžna Marja, dívajíc se na Pierrův dobrácký obličej, ale nepřestávajíc myslet na své hoře. Bylo by mi lehčeji, uvědomila si, kdybych se odhodlala svěřit někomu vše, co cítím. A chtěla bych říci všechno právě Pierrovi. Je tak dobrý a ušlechtilý. Ulevilo by se mi. On by mi poradil.

„Vzala byste si ho za muže?“ ptal se Pierre.

„Ach můj bože, hrabě, jsou chvíle, kdy bych si vzala kohokoliv,“ řekla kněžna Marja nenadále, až ji to samu překvapilo, a v hlase měla slzy. „Ach, je někdy tak těžko milovat blízkého člověka a cítit, že… (pokračovala chvějícím se hlasem), že pro něj nemůžeš nic udělat, leda ho zarmoutit, a víš, že to nemůžeš změnit. Zbývá jedno odejít, ale kam mám odejít?“

„Co to říkáte, kněžno, co se vám stalo?“ Ale kněžna nedomluvila a rozplakala se.

„Nevím, co se to …