Nazítří v půl druhé jsem se stavil u Van Nordena. Měl volný den, či vlastně večer. Vzkázal mi po Karlovi, abych mu přišel pomoci při stěhování.
Našel jsem ho v neobyčejně stísněné náladě. Tvrdí, že celou noc ani oka nezamhouřil. Něco mu vrtá hlavou, cosi ho žere. Zanedlouho objevuji, co to je; netrpělivě čekal, až přijdu, aby mi to mohl vyplivnout. "Ten pásek," spustil a měl na mysli Karla, "ten chlap je umělec. Popsal mi všechno do nejmenších podrobností. Líčil mi to s takovou přesností, že se toho teď nemohu zbavit... i když vím, že lže, jako když tiskne. Víš přece, jak mu pracuje mozek!"
Zarazí se, aby se zeptal, zda mi Karel vypravoval všechno. Nemá ani sebemenší podezření, že by mohl něco jiného vypravovat mně a něco jiného jemu. Zřejmě má podezření, že si Karel celou tu historii vymyslel. Podle všeho by mu ani moc nevadilo, kdyby to byl jen výmysl. Tvrdí, že s ním zamávaly "představy", které mu Karel nasadil do hlavy. Představy jsou pravé, dokonce i když je celý příběh falešný. A krom toho je tu nepopiratelný fakt, že ve hře je opravdu bohatá píča a že ji Karel navštívil. Je vedlejší, k čemu skutečně došlo. Zaručené podle něho je, že k ní Krel chodí. Dohání ho k zoufalství už jen pomyšlení, že by to, co popsal, vůbec bylo možné.
"To je celý on," prohlašuje. "Vykládat mi, že jí to udělal šestkrát nebo sedmkrát. Vím, jsou to kecy, a nijak zvlášť mi to nevadí, ale když mi vypravoval, jak najala auto a vyvezla ho do Buloňského lesíka, a že si jako prostěradlo rozprostřeli manželův kožich, tak to už přestává všechno. Mám za to, že ti také vykládal, jak řidič uctivě čekal... a poslyš, líčil ti, jak motor po celou dobu tiše předl? Pane na nebi, postavil to skvěle. To je mu podobné, vymyslet si takovou podrobnost... to právě je jeden takový detail, který všemu dodává psychologickou hodnověrnost... a ten ti pak pořád straší v bedně. A všechno mi to líčil tak plynně, tak přirozeně... rád bych věděl, jestli si to vymýšlí předem, nebo to jen tak sype z rukávu. Je to tak fikaný lhář, že ho člověk nemůže prostě nechat stát a jít od něho... Je to, jako by ti napsal dopis, nějakou takovou květomluvu, co smolí Po nocích. Nikdy nepochopím, jak chlap může psát takové dopisy... nechápu jeho způsob myšlení... je to něco jako masturbace... co myslíš?"
Ale než jsem se zmohl na nějaké mínění, nebo se mu mohl vysmát do obličeje, Van Norden pokračoval ve svém monologu:
"Poslyš, zřejmě ti řekl všechno. Vyprávěl ti, jak stáli v měsíčním světle na balkóně a jak ji líbal? Když to po něm člověk opakuje, zní to banálně, ale ten způsob, jakým to ten chlap popisuje... já zrovna vidím, jak tam ten čuráček stojí s ženskou v náručí a píše jí nějaký další dopis, další květomluvu o hřebenech střech a jiné voloviny, které vykrádá z francouzských autorů. Přišel jsem na to, že ten pásek neřekne nikdy nic originálního. Stačí najít klíč... zjistit, koho naposledy četl... ale je to těžké, protože je zatracený tajnůstkář. Hele, kdybych nevěděl, že jsi tam šel s ním, nevěřil bych, že ta ženská existuje. Chlap jako on je s to psát dopisy sám sobě. A přece má kliku... je tak zatraceně jemný, křehký, vypadá tak romanticky, že se na něj co chvíli ženské jen lepí... jaksi si ho adoptují... je jim ho líto. A některé kundy mají rády květomluvu... cítí se při ní důležité... Ale tahle ženská je inteligentní žena, jak říká. Ty bys to měl vědět... viděl jsi dopisy od ní. Co podle tebe na něm žena, jako je tahle, může vidět? Chápu, že mohla naletět na ty dopisy... ale jaký podle tebe měla pocit, když ho viděla?
Ale poslyš, na tom všem nesejde, mně jde o způsob, jak mi to líčil. Víš, jak všechno dovede opentlit... tedy po té balkónové scéně - předložil mi ji jako předkrm, chápeš? - potom, jak tvrdí, šli dovnitř a on jí rozepínal pyžamo. Co se směješ? Utahoval si ze mě?"
"Ne, ne! Reprodukuješ to přesně tak, jak mi to vykládal on. Pokračuj..."
"Potom," a tady se Van Norden sám musel zasmát "pak, dávej pozor, vypravoval mi, jak seděla v křesle s nohama vzhůru... nahá…
