Jak čértiček odsluhoval krajic

Jel chudej hospodář hakovať bez snídaně a vzal si sebou z domu krajic chleba. Vobrátil hakoviště, chleba složil pod keř a přikryl kazajkou. Kůň se unavil, a hospodář vyhladověl. Zarazil hak, vypřáh koně, pustil pást a šel ke kazajce vobědovať. Zvih kazajku, krajic pryč. Hledal, hledal, votočil kazajku, vyklepal - krajic nihde. Divil se. Diuná věc! Žánnýho neviďal, a přeci ho někdo vzal. Ale to čértiček, co hospodař hakoval. Krajic ukrad a sed si za keř, poslechnouť, jak hospodář bude klejť a jeho čerta volať. Hospodář si postesk. "No. ale", prej, "hladem neumřu; nejspiš ten do vzal, to potřeboval. Zdráu ho užil!"

Šel ke studánce, napil se vody, vodpočal, chytil koně, zapřáh a dal se zas do šramoceni. Čértička hnětlo, že nesved člověka k říchu, vrátil se do pekla k vérchnímu čértoj a vypravil, jak hospodáři krajic ukrad, ale jak von místo klení zdravi přál. Nejvyšší ďábel měl zlost, "Že hospodář v tý věci tě přemoh, sám seš vinen, nedoveds, mně se zdá, dobře narafičit. Bude mercha, jesli selláci a za níma báby takhle si zvyknou: žánnej záslužek miť nebudem. To se nemůže tak nechať! Táhni, vodsluž si hospodářů krajíc. Jestli do třech let nad hospodářem nezvítězíš, vykoupu tě ve svěcený vodě."

Čértiček se lek svěcený vody, leťal na z…