KAPITOLA 26
Úterý 15. července–čtvrtek 17. července
Mikael pokračoval z Canberry do Alice Springs vnitrostátní linkou, což byla jediná možnost, neboť tam přiletěl v pozdních odpoledních hodinách. Poté měl na výběr mezi pronájmem letadla nebo vozu, jelikož mu zbývalo ještě čtyři sta kilometrů cesty směrem na sever. Zvolil druhou možnost.
Neznámá osoba s biblickým jménem Joshua, patřící do Plagueovy a možná i Trinityho tajemné mezinárodní sítě, zanechala pro Mikaela na letišti v Canbeře u přepážky informací obálku.
Telefonní číslo, na které Anita volala, patřilo čemusi, co se nazývalo Cochran Farm. Kusá zpráva se tak poněkud více obalila masem – a to doslova. Byla to ovčí farma.
Na internetu si obstaral podrobnosti o australském chovu ovcí. Austrálie má osmnáct milionů obyvatel. 53 000 z nich tvoří farmáři, pěstující přibližně 120 milionů ovcí. Jen vývoz ovčí vlny dosahuje ročního obratu asi 3,5 miliardy dolarů, dále je pak nutno připočíst ještě vývoz asi 700 milionů tun skopového masa a kůže pro oděvní průmysl. Produkce vlny a masa byly v zemi nejdůležitějšími zdroji obživy.
Cochranova farma, založená Jeremym Cochranem v roce 1891, je pátým největším zemědělským podnikem v zemi s téměř 60 000 merinovými ovcemi, jejichž vlna je považována za mimořádně kvalitní. Kromě chovu ovcí se podnik také zabývá chovem skotu, prasat a slepic.
Mikael konstatoval, že Cochranova farma je velkopodnik s působivým ročním obratem, založeným na vývozu mimo jiné do USA, Japonska, Číny a Evropy.
Připojené osobní životopisy byly ještě zajímavější.
V roce 1972 Cochranovu farmu zdědil po Raymondovi Cochranovi Spencer Cochran, který vystudoval v Oxfordu. Spencer zahynul v roce 1994 a od té doby vede farmu vdova. Ta figurovala na nezřetelné rozmazané fotografii, kterou si Mikael stáhl z webových stránek Cochranovy farmy. Bylo na ní vidět napůl odvrácenou nakrátko ostříhanou blondýnku poplácávající ovci. Podle Joshuy se pár vzal v Itálii v roce 1971.
Vdova se jmenovala Anita Cochranová.
Mikael přenocoval v jakési vyprahlé díře s nadějným názvem Wanadoo. V místní hospodě si dal skopový steak a vypil tři pinty piva s místními štamgasty, kteří mu říkali „kámo“ a mluvili s legračním přízvukem. Měl pocit, jako by se přichomýtl k natáčení Krokodýla Dundeeho.
Než usnul, zavolal Erice Bergerové do New Yorku.
„Mrzí mě to, Ricky, ale měl jsem moc práce a nestačil jsem ti zavolat.“
„Co se zase k čertu děje v tom Hedestadu,“ vybuchla Erika. „Volal mi Christer a říkal, že Martin Vanger zemřel při automobilové nehodě.“
„To je dlouhá historie.“
„A proč nebereš telefon? V posledních dnech tě sháním jako idiot.“
„Tady mi telefon nefunguje.“
„A kde zase jsi?“
„Právě jsem asi dvě stě kilometrů severně od Alice Springs. V Austrálii.“
Mikaelovi se sotva kdy podařilo Eriku v nějakém ohledu překvapit. Tentokrát byla zticha téměř deset vteřin.
„A co děláš v Austrálii? Tedy jestli se smím zeptat.“
„Dokončuju svou práci. Za několik dní budu zpátky ve Švédsku. Jen jsem ti chtěl povědět, že ten Henrikův úkol už bude brzy splněný.“
„Chceš tím snad říct, žes přišel na to, co se stalo s Harriet?“
„Vypadá to tak.“
Ke Cochranově farmě dorazil Mikael dalšího dne kolem poledního, ale bylo mu sděleno, že Anita Cochranová se právě teď nachází v oblasti jménem Makawaka dalších sto dvacet kilometrů na západ.
Byly už čtyři hodiny odpoledne, když se Mikael konečně vymotal z nesčetných backroads a zastavil se u branky, kde se shromáždil hlouček farmářů kolem krytu motoru jakéhosi džípu, aby si vypili kávu. Mikael k nim přišel, představil se a vysvětlil, že hledá paní Anitu Cochranovou. Společnost pokukovala po svalnatém chlapíkovi kolem třicítky, který měl ve skupině zjevně hlavní slovo. Byl svlečený do půl těla, a kromě míst, která měl předtím zakrytá tričkem, byl dohněda opálený. Na hlavě měl kovbojský klobouk.
„Well, kámo, šéfka se nachází pár mil tímhle směrem,“ řekl a ukázal palcem.
Chlapík hleděl skepticky na Mikaelův vůz a dodal, že není právě moudré…
