8
Ozvalo se zapraskání. Přicházelo zvenku, odněkud mimo místnost. Lupavý zvuk, jenž zazněl jako poslední hlasitá předehra vyvrcholení. Pronikavý zvuk, i když vzdáleností ztrácel na intenzitě. Bourne otevřel oči.
Hluk přicházel ze schodiště ve špinavé hale přede dveřmi. Někdo šel po schodech a byl si vědom hluku, který vydávaly jeho těžké kroky na zborceném popraskaném dřevě. Náhle se zastavil. Normálního obyvatele penzionu na Steppdeckstrasse by takováto opatrnost ani nenapadla.
Ticho.
Prásk. Nyní už to bylo blíže. Kdosi podstupoval značné riziko. Nejdůležitější bylo načasování akce. Rychlost jejího provedení ji měla zamaskovat. Jason sjel z postele a vrhl se ke stěně vedle dveří. Tam se přikrčil. Nyní jasně slyšel kroky člověka, který již nedbal na hluk, jenž způsobí, a šel rovnou za svým cílem. Bourne neměl o totožnosti vetřelce nejmenších pochyb. A nemýlil se.
Dveře se rozletěly. Jason je okamžitě trhnutím přirazil a pak se o ně celou váhou opřel. Tím útočníka doslova přišpendlil k rámu. Pěstmi zaútočil proti jeho žaludku, hrudníku i paži. Jeho útok byl tak divoký a prudký, jako by chtěl neznámého vmlátit do výklenku ve zdi. S trhnutím dveře znovu otevřel a prsty pravé ruky vrazil do útočníkova krku. Levou rukou sáhl pod sebe, uchopil světlovlasou hlavu za vlasy a celou postavu přitáhl do místnosti. Mužova ruka ochabla a na podlahu z ní vypadla zbraň, revolver s dlouhou hlavní a tlumičem.
Jason zavřel dveře a zaposlouchal se, zda neuslyší nějaké další zvuky na schodišti. Tam bylo ticho. Pohlédl na zem, na muže v bezvědomí. Zloděj? Zabiják? Co je to zač?
Je to snad někdo od policie? Co když se správce penzionu z touhy po odměně rozhodl zapomenout na zákony Steppdeckstrasse? Bourne tělo neznámého překulil a vytáhl mu náprsní tašku. Jakási druhá přirozenost mu velela, aby si vzal všechny bankovky. Věděl, že je to směšné, protože sám měl u sebe malé bohatství. Prohlížel si různé kreditní karty a řidičský průkaz. Zprvu se usmíval, avšak jeho úsměv náhle pohasl. Nebylo tu nic směšného, karty zněly totiž na různá jména, stejně jako u řidičského průkazu. Muž v bezvědomí rozhodně nepatřil k policii.
Byl to profesionál a přišel zabít zraněného muže na Steppdeckstrasse. Někdo si ho najal. Ale kdo? Kdo vůbec mohl vědět, že je teď tady?
Že by ta žena? Nezmínil se před ní o Steppdeckstrasse, když při hledání domu 37 uviděl řadu upravených domů? Ne, ona to nebyla; možná něco vyžvanil, ale ona by tomu nerozuměla. A kdyby pochopila, pak by tu na zemi neležel profesionální zabiják, protože by policie celou budovu obklíčila.
Před očima se mu objevil obrázek velkého tlustého chlapa, který se potil nad jejich stolem. Neustále si otíral pot z odulých rtů a hovořil o odvaze bezvýznamné kozy – která přežila. Nebyl tohle přesně jeden příklad, jak přežíval? Věděl o Steppdeckstrasse? Znal zvyky zákazníka, který ho děsil již samotnou přítomností? Nebyl ten chlap také někdy v téhle špinavé ubytovně? Nedoručoval sem třeba obálky?
Jason si přitiskl ruku k čelu a přivřel oči. Proč si nemůžu vzpomenout? Kdy se ta mlha konečně rozptýlí? Zmizí vůbec někdy?
Nemučte sám sebe…
Bourne otevřel oči a upřel je na blondýna. Málem se rozesmál; právě získal výstupní vízum z Curychu. Místo aby si to hned uvědomil, ztrácí tu čas zbytečným týráním paměti. Schoval peněženku do kapsy, zastrčil ji za markýzovu náprsní tašku. Sebral ze země zbraň a zasunul si ji za opasek. Potom muže v bezvědomí odtáhl na postel.
O chvilku později neznámého muže připoutal k posteli a do úst mu dal roubík z roztrženého prostěradla. Tady zůstane několik hodin, během té doby Jason zmizí z Curychu za laskavého přispění upoceného tlouštíka.
Bourne spal v šatech. V místnosti nebylo nic, co by musel balit, s výjimkou svrchníku. Dal si ho na sebe, vyzkoušel, co zraněná noha. Trochu pozdě, napadlo ho. V rozčilení posledních minut si žádnou bolest neuvědomoval, ale přesto stále existovala. Kulhal. Nic z toho mu ale nebránilo v pohybu. Rameno v takovém pořádku nebylo, do celé ruk…
