Místo smrti

Kapitola 18

Angelo vpouštěl inspektora Kellyho. I když to přitom zachvátily určité obavy, bylo to celkem přirozené, protože Angelo uvažoval ze všech gangsterů nejjasněji a na Kellyho tvrdé tváři zahlédl hrozící nebezpečí.

Mezi těmi dvěma existovala jakási těžko definovatelná sympatie. Kelly označoval Angela za budoucího vůdce Perelliho gangu. Věděl, že kdyby vzal vedení do ruky Angelo, změní se nejen metody, ale výrazně se zlepší i jejich vztahy.

"Kde je Perelli?" zeptal se příkře.

Rozhlédl se a viděl prázdné lahve od šampaňského a sklenice. I bez kvílení gramofonu by uhádl, že večírek je v plném proudu.

"Zrovna před chviličkou si odskočil ke kamarádovi," řekl Angelo rychle.

Kelly se usmál.

"Ke kamarádům si odskakuje v pancéřovém autě a to nevyjelo z garáže."

Angelo se neznepokojil ani nezastyděl. I lhát patřilo k jeho povinnostem.

Začal se chovat důvěrně.

"Je v tanečním sále, s dámou, a to je pravda. Víte, jaký je Tony sukničkář! Dáte si něco k pití, pane inspektore? Skočím pro něj."

Kelly se procházel po místnosti.

"Dneska prý tu byl Mike Feeney."

Angelo přikývl.

"S Mikem jsme jako bratři."

Kelly se zašklebil.

"Jo, jako Kain a Ábel. Kde je ten chlapec McGrath? I ten je bratr?"

Angelo se sladce usmál.

"Někde tady. Milý chlapec, pane inspektore."

"Někde tady? Viděl jsem ho ve dveřích, když jsem vcházel dovnitř. Najděte Perelliho, chci si s ní promluvit."

Angelo už kráčel ke dveřím, když se ho Kelly zeptal:

"Proč jste uspořádali večírek?"

"Ach, jenom takový malý v zimní zahradě," odpověděl Angelo s omluvným úsměvem. "Tony nechtěl pořádat nic velkého, vždyť jsou s Mikem přátelé a Shauna pochovali teprve dnes odpoledne. Prosím vás, kolik že tam bylo květů! Málo, maličko, jenom osm aut! Shaun byl nádherný v té stříbrné truhle, stála sedm tisíc. A za květy dali nejméně pět tisíc dolarů, jen si pomyslete, pane inspektore. Pět tisíc se vyhodilo za pitomé lilie! A všechny ty penízky jsme mohli dostat my, chudáci."

Vešla Min Li a sedla si na své oblíbené místo na gauči. V rukou měla rám na vyšívání a večírek ji zřejmě nijak zvlášť nezajímal.

Kelly jí přátelsky pokynul hlavou.

"Vidím, že jste v plné parádě."

Byla krásná ve zlatých šatech. Obvykle nosila čínské šaty, ale toho večera se oblékla podle evropské módy a zlatý lesk róby z Paříže se mísil s jemným odstínem její pleti.

Podívala se na šaty, a potom na inspektora.

"Ano? Jsou pěkné?"

"Nádherné," řekl Kelly sardonicky, ale ona to chápala doslova a poprvé ji slyšel smát se.

Pozoroval ji s rozpačitým mrakem na tváři.

"Nikdy jsem vás neviděl takovou veselou. Jen si to představte - včera v noci se mi o vás zdálo."

Zvedla obočí.

"Ach, pane Kelly, já jsem si myslela, že vám se zdá jenom o věznicích, provazech a zabijácích.

Zasmál se.

"Myslívám na váš, děvče. Mám vás rád, a to je fakt."

"Opravdu?" zeptala se s jistou dávkou koketerie. "Dnes je můj šťastný den."

"To ale neznamená, že za vámi přijdu, až Tony nebude doma. Neříkejte, že jste zklamaná. Nejste. Je ale fakt, že ačkoliv jste prožila v tom svém světě lásky tolik podivných dobrodružství, já si vás vážím. Jste tu jediný skutečný člověk."

Zahleděl se na malovaný strop.

"Nepatříte sem, to je jasné. V téhle místnosti není nic, co by nebylo imitací něčeho jiného. Celé apartmá je kopií čehosi v Benátkách, obrazy jsou kopií čehosi v Římě a nábytek jako by z oka vypadl modelům z Verony."

Bavilo ji to.

"Umění bylo vždy mojí slabou stránkou," řekla zvolna. "Mám být také replikou čehosi a odkudsi?"

"Vy jste pravá," odvětil. Opatrně se rozhlédl a tiše se zeptal: "Kdy odcházíte?"

"Kdo vám řekl, že odcházím?" vyhrkla.

Tak teda ví nebo alespoň tuší, pomyslel si.

"No, už je na čase, abyste odešla. Vídal jsem tu už tři děvčata, která vypadala na milión dolarů a viděl jsem je i odcházet."

Přikývla.

"Vím. Chuděry!"

Z jejího hlasu byla cítit bezstarostnost.

"Víte snah, odkud ten náš chlap bere na všechnu tuhle parádu peníze?"

Zvolna pokrčila rameny.

"Z pašování alkoholu."

"Ano, z pašování," opakoval po ní Kelly, "ale to není všechno. V Ciceru má tři domy a v Burnhamu dva. A v každém z nich čtyřicet děvčat. Každou noc mu to vynese dva tisíce dolarů."

Seděla klidně s rukama v klíně. Ani se na něj nepodívala.

"Ano, vím," přiznala tiše. "Nejsem malé dítě. Jistě, že to vím. Proč mi to říkáte?"

Věděl moc dobře, proč jí to říká. Chtěl, aby se polekala, rozčílila, ale zatím s ní vůbec nic nepohnulo.

"Děvče z nejluxusnějšího podniku v Ciceru se nepohodlo s Tonym. Kradla mu peníze. Někdo ji asi bude muset vystřídat."

Z paniky nebylo nic. Skutečně jí na tom nezáleželo. Vycítil její reakci a nevycházel z údivu.

"Co je mi do toho! Měl jste mi to říct včera. Možná by mě to ranilo. Dnes už mi nic neublíží. Kolik je hodin?"

Někde stříbrným hlasem tloukly hodiny.

Kelly se podíval na hodinky.

"Jedenáct. Proč?"

Na tváři se jí zračilo vytržení. Nebo se mu to jen zdálo, že jí trochu zbledly tváře? V očích se jí mihlo něco, co nikdy předtím neviděl.

Hleděla do prázdna.

"Jedenáct..."

"Prosím vás, Min Li, co se to s vámi ksakru děje?"

"Mlčte chvilku!"

Zavřela oči a ruce si položila na prsa. Byla jako meditující božstvo."

"Prosím vás, Min Li, vypadáte jako čínská královna," netajil se obdivem.

Natáhla k němu ruku.

"Polibte mi ruku," řekla, " v této chvíli jsem královnou...jsem královnou...! Poprvé v životě!"

Držel ji za ruku, na které se leskl obrovský diamant. Zvědavě si prohlížel prsten a ohmatával kámen.

"Tak to je jeden z vašich třpytivých briliantů."

Přikývla. Její myšlenky i srdce byly v té chvíli někde docela jinde. Bylo by ho zarazilo, kdyby věděl, kde.

"Viděl jsem ho už předtím," vysvětloval. "Nosilo ho každé děvče, co tu žilo."

Vzpamatovala se, nevýrazně se usmála a vzdychla.

"Ano, myslím, že ano."

"Jednoho dne vám Perelli řekne, že ho potřebuje, vy mu ho dáte a už ho neuvidíte."

Zvědavě si prohlížela prsten, jako by ho viděla poprvé.

"Nepotřebuji ho, na co? Pro mě nic neznamená."

"Jednoho dne vás pošle do Cicera," pokračoval v úvahách. "Vít…