Místo smrti

Kapitola 23

Inspektor Kelly obvykle neztrácel hlavu. Měl co do činění se situací, která byla komplikovanější, než kdekoliv jinde na světě může být. Proti němu stála nejdokonalejší organizovaná banda zločinců. Byli to lidé, kterým obrovské bohatství pomáhalo vykupovat si imunitu před zákonem. Jejich přátele by našel i v nejvyšších kruzích. Podplácení politici tancovali, jak oni pískali.

Kromě toho měli tichou podporu v každém občanovi, který tajně kupoval lihoviny. Pro ně byli gangsteři jenom eskortou, zajišťující bezpečnost dodávek alkoholu, který si vážení občané kupovali pro vlastní potřebu nebo na pohoštění svých známých. A co měl za sebou Kelly? Policii, většinou zkorumpovanou. Chlapy, kteří byli na výplatní listině likérových baronů, vysokých důstojníků, kteří přijímali "půjčky" od Perelliho a jemu podobných.

"Všechno je beznadějné, úplně beznadějné," řekl zástupci, když odcházel k Tonymu. "Raminski mi volá, co mám dělat a jak se mám chovat před jeho veličenstvem vévodou Perellim! A já to musím udělat! Mohu buď odejít nebo úředničit, ale především si musím dávat pozor, abych neurazil city gangsterů, kteří se přátelí s lidmi na vysokých místech! Už jsem se rozhodl," pokračoval zachmuřeně. "Odejdu! Ať se přijde trápit někdo jiný - nebo pořádně zobat. Co mě se týká, Perelli vyhrál."

Život policejního inspektora byl nejistý. Jeho kariéra den co den visela na vlásku. Gangsteři zavraždí někoho významného, zjistí se, že někdo z jeho podřízených s gangstery spolupracuje, přijde vyšetřovací komise...To všechno znamená zkázu. Jmenují nového šéfa, který bude dávat novinářům optimistická interview, začnou různá vyšetřování, zavřou se hospody, zkonfiskují rulety a jiná podobná zařízení. A až nové koště pořádně zamete, všechno zase půjde po starém, dokud nepřijde zas někdo jiný.

Perelli.. .jenom kdyby dostal Perelliho! Co se o tom už s Harriganem napřemýšleli! Ale na Perelliho byla policie krátká. Měl oddělení špiclů, měl vycvičené advokáty, tajné cestičky, kterými unikal z nebezpečí.

Kelly právě odcházel z ředitelství, když za ním přiběhl úředník. Vrátil se, aby si poznamenal pár zajímavých novinek. Vzal poznámky, sedl do auta a jel k Tonymu na návštěvu, kterou pokládal za poslední.

Harrigan se k němu připojil. Hlavní inspektor Kelly mu prozradil, jak beznadějná je jejich situace.

"Máme nějakou šanci jen tehdy, když ztratí Angela. Jenom on má v té bandě rozum, Harrigane! Tony Perelli ani neví, za co všechno může poděkovat tomu ptáčkovi."

"Feeneyho banda ho nikdy nezíská," pochyboval Harrigan. Kelly se suše zasmál.

"Nebude to Feeneyho banda, ale zákon přírody lákající Angela Veronu na slunečný jih! Ten člověk je moudrý! Jestli se mu podaří zmizet a neozdobit první stránku Tribune fotografií místa a křížem namalovaným tam, kde ho našli, tak je nejmoudřejší ze všech!"

Přijeli k bloku, kde bydlel Perelli. Když inspektor vystupoval z auta, lenivě se k němu přikradl tajný.

"Mike Feeney je uvnitř," řekl. "Na jedné straně ulice jsou jeho zabijáci a na druhé Perelliho. Nemyslím ale, že se něco semele."

Kelly nechal svého zástupce na chodníku a vešel do výtahu. Vpustil ho Angelo a obšťastnil ho jedním ze svých nejsladších úsměvů. Angelo mu byl sympatický, proto jeho úsměv opakoval.

Když vstoupil do salónu, všiml si dvou křesel vedle sebe. Věděl, že se tu konala typická gangsterská porada. Na stole ležela bible, ale po Feeneym ani stopy. Zadíval se na knihu, otočil několik strana podíval se na ostražitého Perelliho.

"Doufám, že jsem nepřerušil rodinnou pobožnost," poznamenal sardonicky.

"Ne, právě jsme skončili," odpověděl Perelli s vybranou zdvořilostí.

Kelly přelétl očima salón.

"Vaše zpěváčky jsem viděl venku a požádal jsem Harrigana, aby je nespustil z očí. Kdyby je náhodou napadlo porušit zákon o používání zbraní."

Pomalu zavřel knihu, opřel se o stůl a pozoroval Angela, který dával křesla na své místo. Angelo byl neobyčejně elegantní v novém kašmírovém obleku a bezové hedvábné košili.

"Vyparádil jste se, Angelo."

Angelo se na něj podíval a potřásl hlavou.

"Nerad vidím, když jste veselý, inspektore. To se většinou někomu něco zlého přihodí."

Inspektor se zasmál.

"Opravdu, Angelo? Kde je ta krásná dáma?"

Nevysvětlil blíže, která krásná dáma, ale všichni tři mysleli na Marii.

"V salóně," řekl Tony.

Kelly vycenil zuby.

"Salón...zimní zahrada...vy, chlapi, umíte žít...dokud jste naživu..." A potom náramně zdvořile požádal: "Budete tak laskav a poprosíte paní O Harovou, aby se sem obtěžovala?"

Tony se necítil nejlépe, a měl proč.

"S paní O Harovou je jeden můj přítel..." začal, ale Kelly ho nenechal domluvit.

"Vím...Pan Michael Feeney. Velmi rád bych ho viděl."

"Chcete od něj něco?" zeptal se Tony.

"Ano," přikývl Kelly posměšně, "jeho autogram!"

Zaslechl hluboký povzdech a ohlédl se.

"Na mou duši, nerad vás vidím veselého," přiznal se Angelo upřímně. "Lepší by bylo, kdybyste na nás křičel a mířil na nás koltem."

Kelly se bavil.

"Nebojte se, hned začnu křičet," houkl za odcházejícím Angelem.

Potom položil klobouk na stůl, zapálil si doutník a nepřátelsky pozoroval Tonyho.

"Doufám, že jsme vás dnes ráno příliš neotravovali, pane Perelli, a nebo že jsem neřekl něco, co by ranilo vaše city nebo snížilo vaši důstojnost."

Jeho mimořádná laskavost zvýšila Perelliho neklid. Sarkasmus ho rozčiloval a plašil.

"Měl jsem dát na stůl květiny," pokračoval Kelly, "kdyby mě to jen napadlo! Několik růži nebo jiné vaše oblíbené květy. Nemůžu si teď vybavit, jaké vzácné květiny objednáváte na pohřby, ale bude to něco velmi drahého."

"Moc zábavné," ušklíbl se Tony.

"Hlavně, že váš to baví," řekl Kelly. "O to mi jde především. Podle všeho k vám musím být zdvořilý, pane Tony Perelli. Jak vás to nazývá.. .můj přítel Antonio Perelli."

Tonyho překvapení by snad oklamalo každého, kromě toho, koho chtěl oklamat.

"Můj přítel? Nerozumím. Mluvíte o ..."

"Volal mi nejvyšší soudce Raminski, prý jsme s vámi nezacházeli pěkně."

Tony pokrčil rameny. Uvědomil si, že tu stížnost trochu us…