Místo smrti

Kapitola 6

Tony Perelli myslel hodně na nováčka Jimmyho. Měl ho rád - jestli vůbec uměl mít někoho rád. Jimmy se mu stal takovým nějakým zdrojem zábavného rozptýlení. Současně přemýšlel, kam ho umístit, ale jako by se mu nikam nehodil. Na vyjednávače nebyl ani dost rozvážný, ani dost zkušený.

Nebyl zbabělý, ale zdálo se, že se nezmůže na vraždu. Pravda, Tony nikdy nenazval vraždou odstranění soupeře nebo toho, kdo mu sáhl na život.

Do Tonyho bytu se Jimmy výborně hodil. Byl pozorný k Min Li, nejspíš se do ní zamiloval. Tonyho to neuráželo. Naopak, byla to poklona, že univerzitní student oceňuje jeho výběr.

Co by tak uměl a mohl dělat? Jednou nebo dvakrát měl pokušení dát mu peníze a poslat ho zpátky do New Yorku. Mohl to udělat, protože Jimmy ještě nebyl "v tom." Neznal žádné důvěrnosti, věděl jen to, co mu Tony řekl o Vinsettiho smrti. A přece se mu protivila myšlenka, že by ten chlapec mohl jednou svědčit proti němu.

O Jimmyho se také zajímal Kelly, což bylo v jistém smyslu neštěstí. Hlavní inspektor byl bystrý. Tony nikdy nepodceňoval jeho inteligenci a ani jeho schopnosti jako lovce gangsterů. Byl mazaný, chladnokrevný, nemilosrdný a přece v něm byla jiskřička laskavosti, o čemž věděli jen někteří.

K jeho trikům patřily nečekané návštěvy, obvykle v nejnevhodnější chvíli. Do Tonyho bytu přišel pozdě odpoledne a viděl i Min Li a to ne poprvé. Měl ji rád. V Kellymu bylo hodně otcovského citu a sardonického humoru, proto ho uklidňovalo vědomí, že se vlastně ponížila Min Li, když přišla žít pod ochranu gangstera Perelliho.

"Nádherný život, co, Min Li? " zeptal se jí.

Tonymu se roztáhly ústa v úšklebku.

"Jaký nádherný život? Vždyť to děvče vlastně začalo žít až teprve když přišlo sem."

"A kdy začne umírat?" Kelly nespouštěl z děvčete oči.

Tony se zašklebil. Smrt, přirozená smrt, jaké odporné téma na rozhovor! On, žijící ve stínu kulometů, neznal den, hodinu ani místo, odkud se vynoří smrtelný nepřítel s osudnou kulkou, děsil se choroby s možnými osudnými následky.

"Prosím vás, pane inspektore! Tady je život a štěstí. Proč trápit to děvče takovými řečmi?"

"A nebo vás, jak se zdá," popichoval Kelly. "Kdo je ten nový chlapec, co se potlouká s vašimi zabijáky?"

Tony se zatvářil nechápavě.

"Nerozumím..."

"Rozumíte velmi dobře. McGrath. Jimmy McGrath."

"Ach, Jimmy?" Tony se shovívavě usmíval. "Je to přítel jednoho mého přítele. Přišel z New Yorku."

"Proč nezůstal v New Yorku a neprošel základním školením vraždění?"

Tony káravě pokýval hlavou.

"Vraždění! Jaké strašné slovo! V Chicagu je nějak trochu moc vražd. Někdy mám dokonce podezření, jestli policie plní poctivě svoje povinnosti, ale pokaždé si řeknu: "Ještě štěstí, že tam je můj přítel pan Kelly. Všechno se srovná. Zabijáky pochytá a posadí do elektrického křesla."

"A po tom se dá výborně spát, že?" posmíval se Kelly. "A co uděláme s Jimmym?"

"Co mám dělat s Jimmym? Nevím. Je to fajn chlapec. K pašování se nehodí, je v něm příliš mnoho z amerického džentlmena. Asi mu najdu něco v Kanadě."

"Je novým vyjednavačem?"

Tony nevycházel z údivu.

"Vyjednavačem?"

"Potřebujete přece nového, když jste odpravil Vinsettiho," Kelly si nebral servítky. "Přemýšlel jsem, kdopak ho asi nahradí."

Tony se zhrozil.

"Já a zabít Vinsettiho, pane šéf?" v hlase mu zazněla bolestná výčitka. "Prosím vás, kam na to chodíte? Vinsettiho, svého nejlepšího kamaráda? Ne, pane šéf. Dostala ho Feeneyho banda, říkám vám to tak, jak to je. Odprásknul ho ten světák Shaun O'Donnell.

"A dosvědčil byste to u soudu?" zaskočil ho Kelly.

Tony se usmál.

"Říkám vám to proto, pane Kelly, že jste můj přítel. Ne proto, že jste policajt. Vím hodně, ale nemůžu nic dokázat, a kdybych i mohl, myslíte, že budu donášet?"

Kelly věděl moc dobře, že mezi oběma gangy to přímo vře. Perelliho pozice se upevňovala ze dne na den. Soupeře smetal z povrchu země, jako by škrtal jména na protivníkově kandidátské listině. Feeney stál proti němu jako vůdce nejsilnější opoziční skupiny gangsterů. A Feeney - to byl především Shaun O'Donnell.

Snažil se s ním navázat styky, ale nějak se mu to nedařilo. Konec konců, s Perellim se gangsteři setkávali neradi. Nebyl to snad právě Tony Perelli, který jednoho večera pravou rukou třásl pravicí Emila Merettiho a levou rukou ho zastřelil?

Popravdě je třeba říci, že chtěl především klid. Za harmonickou spolupráci by byl ochoten zaplatit hned a ne málo. Opravdu se mu příčilo zabíjení. Vždycky si přál, aby se bojovalo s minimálními ztrátami. Kdyby peníze mohly vrátit ty staré dobré časy (a nejen peníze, ale i jakékoliv jiné ústupky - kromě územních), byl by za to dal nevím co.

S malými gangy neměl slitování. Nedalo se jim věřit. Jeden den od něj vzaly peníze a druhý den už se mu tlačily do revíru. Na tyhle problémy byl jeden jediný lék: malí gangsteři přicházeli a odcházeli a nikdo o tom nevěděl. Někde v lese našli spálenou mrtvolu. Ze dna řeky vytáhli utopence svázaného drátem. Jiného našli zastřeleného ve vestibulu kina. Ani autonehody se takovým lidem nevyhýbaly. Ti všichni odešli, každý svou cestou. Kopečky prachu, které se dají rozkopnout jako nic. Mika Feeneyho ale nešlo odstranit tak jednoduše. To byla hromada hlíny.

Jimmy se setkal se Shaunem O'Donnellem a obědval s ním. Shaunovi se chlapec zalíbil, bavil ho jeho elán, nepovažoval ho za škodlivého a rozhodně ne za nebezpečného.

Bedlivě sledoval Jimmyho první, naivní kroky na diplomatickém poli. Když skončil, Shaun zamyšleně pokýval hlavou.

"Z toho nic nebude, kamaráde. Sejít se s Tonym! Kde? V té jeho zlaté komnatě, kde se s ním sešel Vinsetti? To ne!"

"Můžu ti odpřísáhnout, že Tony chce odstranit všechna nedorozumění."

Shaun zamžoural.

"Ohromný výraz pro vraždu prvního stupně! Jistěže chce, my taky. My ho taky odstraníme, naše kulomety se čas od času vyrovnají i těm jeho. Ne, chlapče. A ty se do toho nepleť. Jsi fajn kluk a nepatříš k žádné organizaci. Tomu irskému světákovi Conu O'Harovi bys mohl vyřídit, aby tu svoji děvku nepouštěl k Tonymu Perellimu. Cona si podáme…