Místo smrti

Kapitola 3

Vinsetti nebyl obyčejný gangster s obyčejným posláním. Dva roky byl uhlazeným vyslancem, zplnomocněncem cestujícím od západního až k východnímu pobřeží, zprostředkovatelem, který měl za sebou cesty přes všechna jezera mezi Spojenými státy a Kanadou. Vyjednával i v nejvyšších kruzích a řešil spory, které by pravděpodobně vyvrcholily katastrofou, kdyby vůdcové gangů byli splnili, čím vyhrožovali.

Byl to elegantní mladý muž s pověstí záletníka. Vždycky se mu podařilo vzbudit dojem, že je nepřemožitelný. Nezřídka tomu tak skutečně bylo.

Přes tuto svoji pověst udělal osudnou chybu. V Kanadě se zasnoubil s dámou, která jeho slova na rozloučenou nepokládala za konečná. Jednou, když přijel do Toronta zprostředkovat dodávku whisky, posel nějakého advokáta mu vrazil do ruky nějakou listinu. Žalobu pro porušení slibu a ještě několik dalších přestupků. Vinsetti neměl smysl pro právo. Najal si tedy advokáta, ale neměl šťastnou ruku. Advokát si vzal peníze, ledabyle se pokusil o zastavení soudního stíhání a o smíření stran, a když se mu tohle nepodařilo, přestal se o případ starat. To mělo pro Vinsettiho nepříjemné následky. Vyměřili mu vysokou pokutu. Při nejbližší návštěvě v Torontě ho zatkli. Platil, protože musel. Ale to nebylo to nejhorší. Ztratil postavení zplnomocněnce, a tím mu značně klesly příjmy.

"Nechci se do ničeho zaplést," řekl Tony Perelli, když o tom spolu mluvili. "Kanaďané tě mají v žaludku. Nemůžu zaměstnávat lidi, na které vejrají na ulici."

"Nechápu, co z toho máš za škodu," odporoval Vinsetti. Vřelo v něm.

Tony si hladil knírek a studoval vzory na aristokratickém koberci.

"Třeba žádnou. Třeba to děvče soudci nic neřeklo. Třeba neprozradilo, že pracuješ s whisky a vyděláváš milióny dolarů. Třeba neřeklo, že pracuješ u Tonyho Perelliho. I tak je to špatné." Potřásl hlavou. "Půjdeš na východ, Victor mio, je tam spousta práce, spousta peněz, spousta zábavy. Nezlobím se na tebe, je to smůla, opravdu se nezlobím." A poplácal Vinsettiho po zádech.

Toho večera otevřel Tony Perelli Min Li srdce. Seděli v salóně na hedvábném divanu. Pozlacené dveře byly dokořán otevřené a jemně naparfémovaná místnost se koupala v měkkém svitu světla jantarových lamp.

"Ten chlapec má příliš rád ženy a podobné hlouposti."

"To jsou hlouposti, Tony?" zeptala se Min Li.

"S tebou, moje drahé poupátko, ne. Ale řekni, jestli je někde na světě ještě jedna taková, jako jsi ty?"

Pustil její ruku, přešel k velkým varhanům v rohu a hrál celou hodinu. A ona okouzleně poslouchala. Byl výborným hudebníkem, houslistou vynikajících kvalit, ale jeho vášní byly varhany. Vysedával u nich dlouhé hodiny a improvizoval na melodie italských oper, které mu přišly na mysl. Italská opera byla pro Tonyho Perelliho alfou i omegou hudebního umění. Nenáviděl džez, přestože tančil výborně.

Celou hodinu seděla Min Li v nové hedvábné róbě se zkříženýma nohama, s rukama pozorně složenýma v klíně a se skloněnou hlavou. Tony přestal hrát. Vrátil se k ní a začal znova o Vinsettim.

"Ten chlapec je nebezpečně chytrý, ale je moc užitečný. Byla to smůla, ale všichni míváme občas smůlu. Možná, že je to zbabělce...kdo ví. Změknul a ztratil odvahu. Ale nepije, nekouří, zbytečně nežvaní a ví, co se sluší a patří."

O Vinsettiho poklesku přemýšlel ještě po několika dnech, když vyjednával s inspektorem Kellym o propuštění chlapa, kterého, jak se později ukázalo, zavřeli neprávem. To individuum mělo pro Tonyho momentální hodnotu a to, že ho propustili, bylo triumfem.

"Toho chlapa jsem neměl pustit," řekl Kelly Harriganovi, když si o tom povídali.

"Když jdeme na vysokou, nesmíme se pouštět za sysly a veverkami," poznamenal Harrigan.

"Podle mě se ho Perelli snažil vysvobodit proto, že se bál, že mu přišijeme další zločin.. .Dneska ráno našli mrtvolu Rudocha Gallwaye. Mimochodem, byl střelený zezadu."

Kelly přikývl.

"Nic jiného se ani nedalo čekat. Ten ptáček byl jako hlásná trouba. Dřív nebo později by ho stejně odpravili. Mám dojem, že bychom měli zajít k Perellimu, i když to bude možná ztráta času," rozzlobeně se podrbal na bradě. "Ne, půjdu tam sám."

"Má prý nějakou novou dámu."

Kelly přikývl.

"Vím. Min Li. Paní Waitovou, nebo tak nějak. No, jestli existuje zlodějská čest, tak Perelli ji má. Má nejdisciplinovanější bandu. Z jejích stálých členů nám nikdy žádný nic neprozradil."

Harrigan se na něho podivně zadíval.

"Znám jednoho, co dříve nebo později přijde sám," ztlumil hlas.

Kelly zvedl obočí.

"Vinsetti? Že by zrovna ten? Jestli se o to už pokoušel, Perelli se to určitě dozví. A když se to dozví.

Usmál se.

Harrigan ukousl konec doutníku a zapálil si.

"Ačkoli se nikdy nepostaví před soudce, mohl by nám prozradit mnoho užitečného."

Kelly opět zavrtěl hlavou.

"Vídáte se často? Mohl byste mu říct, aby si nedělal iluze. Perelli určitě ví, že chce prásknout do bot, a tak se mu může leccos nemilého přihodit. Kdybyste mu to řekl takhle, snad by nám něco prozradil. Postaráme se o něj. Dopravíme ho třeba do Kanady. A gangsteři si to dobře nechají projít hlavou, než začnou něco v Kanadě. Tam zákony ještě platí."

Harrigan se dva dny marně snažil zorganizovat náhodné setkání s Vinsettim. A nepodařilo se mu to jenom proto, že Vinsetti uviděl Min Li a po uši se do ní zamiloval.

Min Li měla svůj vlastní systém hodnot. Podvést muže podle něj nebylo čestné. Ale zradit kvůli němu, to ano. Perelli od ní věděl o každé Vinsettiho návštěvě, o všem co říkal, o všem co dělal, o všem co zamýšlel. Perelliho zvláštní povaze lichotila pozornost, kterou Min Li vzbuzovala. Byl přímo u vytržení z její věrnosti, protože mu to všechno říkala prostě, jako by mu povídala o každodenních všedních událostech, ne pyšně, ani ostýchavě, dokonce ani ne proto, aby žárlil.

Vinsetti mluvil o všem možné…