Postrach Chicaga

3

Perelli dovedl bezohledně trestat, ale na druhé straně rozdával svým věrným úžasně štědré odměny. Angelovi zaplatil za bytové zařízení padesát tisíc dolarů; gangsterského nedouka, který mu zachránil život, poslal zpátky na Sicílii jako boháče. Byl to příliš špatný střelec, než aby si ho mohl nechat, příliš statečný muž, než aby ho mohl propustit.

Vinsetti? Perelli o něm hodně přemýšlel. Nezávislý a mrzutý veterán ztratil už staré nadšení. Vinsetti se dovedl vžít do nálady svých bližních a vycítil u Perelliho disharmonii. Prostřednictvím jednoho agenta odřekl kajutu na lodi AUSTRALSKÁ CÍSAŘOVNA a zároveň prostřednictvím druhého agenta si objednal stejnou kabinu pod jiným jménem. Udělal přesně to, co od něho čekal Tony Perelli.

Okouzlení Minn Lee nepomíjelo: Viktor Vinsetti jí posílal květiny, psal psaníčka, velmi chytrá psaníčka, a poetická k tomu. Tony je četl a smál se.

"Viktor umí psát - popros ho, aby k nám zase jednou přišel, Minn Lee... Já proti němu nemám ani to nejmenší! Naopak, docela se mi líbí... Je to prima chlapík a děsně zábavnej..."

Tak mu Minn Lee napsala svým úhledným písmem, připomínajícím školu, a Vinsetti přišel a popíjel s ní čaj, někdy za účasti Tonyho, ale většinou bez něho. Vypadalo to tak, jako by Viktor Vinsetti měl mít v nejbližší době plné ruce naléhavé práce. Vynikal totiž jako rozhodčí. A zrovna zamířily dvě velké bandy přes neutrální území do konkurenčního teritoria.

Feeneyovi lidé zásobovali černé obchody na severní straně tvrdými likéry a pivem. Mike měl dva pivovary a byl milionář. Na tomhle bitevním poli se prostírala země nikoho; obě tlupy v ní obchodovaly svorně, bok po boku. Majitelé podloudnických podniků mohli bezpečně nakupovat černotu buď u jednoho partnera, nebo u druhého. Ani jedna tlupa si nestavěla kategorický požadavek: "Buď budete nakupovat u nás, nebo bude zle." Potom Mike náhle změnil taktiku. Tvrdil, že toto území patří výlučně jemu a vyhlásil obvyklou výstrahu, za kterou následovaly obvyklé represálie. Perelliho dobrý zákazník přišel o obchod a ještě ho nádavkem ztloukli. Přispěchal k Angelovi a vyprávěl mu o loupežném přepadení. A Angelo reprodukoval dál.

"Ať se Viktor podívá na toho chlapíka," poručil Perelli. "Kdo ho zmlátil?"

Angelo jmenoval mrtvoláře Henneseyho, násilníka, který prováděl akce s osobní skupinou. Jeho násilnických služeb často využíval Shaun O'Donnell, a to tehdy, když si sám nepřál být zatažen do loupežného přepadení, nebo považoval za účelné, aby jeho tělesná stráž neznala všechny podrobnosti.

"Ať si to Hennesey slízne," rozhodl Perelli, "ale Viktor ať navštíví Feeneye nebo O'Donnella."

Viktor zamířil k jistému hotelu blízko North State a vyslýchal popudlivého malého Ira. Shaun O'Donnell nebyl přístupný rozumovým argumentům; choval se sveřepě a plival kolem sebe neurčité hrozby. Vinsetti svým vybraným diplomatickým způsobem hledal modus vivendi, ale Shaun, který nikdy tento výraz neslyšel - a kdyby i slyšel, nikdy by ho neschválil -, nepovolil ani o píď.