KAPITOLA 20
Pátek 1. dubna až neděle 3. dubna
Miriam Wu strávila další hodinu se Sonjou Modigovou. Když byl výslech u konce, přišel do místnosti Bublanski, tiše se posadil a beze slova naslouchal. Miriam Wu ho zdvořile pozdravila, ale mluvila dál se Sonjou.
Nakonec Modigová pohlédla na Bublanského a zeptala se, jestli má nějaké další otázky. Bublanski zakroutil hlavou.
„V tom případě považuji výslech Miriam Wu za ukončený. Právě je 13.09 hodin.“
Modigová vypnula mikrofon.
„Jak jsem pochopil, vyskytl se malý problém s kriminálním inspektorem Fastem,“ řekl Bublanski.
„Byl nesoustředěný,“ prohlásila neutrálně Sonja Modigová.
„Je to idiot,“ informovala ho Miriam Wu.
„Kriminální inspektor Faste je zasloužilý policista, ale pro výslech mladé ženy zřejmě nebude ten nejvhodnější,“ odtušil Bublanski a pohlédl Miriam Wu do očí. „Neměl jsem ho tím pověřovat. Omlouvám se vám.“
Miriam Wu vypadala překvapeně.
„Omluva přijata. Taky jsem k vám ze začátku nebyla zrovna nejpříjemnější.“
Bublanski mávl rukou. Pohlédl na Miriam Wu.
„Můžu se vás ještě nakonec zeptat na pár věcí? Bez magnetofonu.“
„Prosím.“
„Čím více se toho o Lisbeth Salanderové dozvídám, tím více mě překvapuje. Dvě osoby mi ji popsaly způsobem, který se naprosto neslučuje s její charakteristikou vyplývající z posudků odboru sociální péče a ze soudně-lékařské expertizy.“
„Aha.“
„Stačí, když budete odpovídat jen ano nebo ne.“
„Fajn.“
„Psychiatrický posudek vypracovaný v době Lisbethiných osmnácti let naznačuje, že má omezenou chápavost.“
„Nesmysl. Lisbeth je pravděpodobně chytřejší než my oba dohromady.“
„Lisbeth nevychodila ani základní školu a neexistují důkazy o tom, že umí číst a psát.“
„Lisbeth Salanderová čte a píše mnohem líp než já. Občas řeší matematické rovnice. Čistou algebru. O takovéhle matematice nemám ani páru.“
„O matematice?“
„Je to její koníček.“
Bublanski a Modigová mlčeli.
„Koníček?“ zeptal se po chvíli Bublanski.
„Jde o nějaký typ rovnic. Nemám ani ponětí o tom, co ty symboly znamenají.“
Bublanski povzdechl.
„Sociální odbor vypracoval posudek, podle kterého byla Lisbeth Salanderová v sedmnácti letech zadržena v Tantolundenu ve společnosti mnohem staršího muže. Naznačuje, že se živila prostitucí.“
„Lisbeth a kurva? Blbost. Nevím, co dělá, ale ani v nejmenším mě nepřekvapuje, že pracovala pro Milton Security.“
„A čím se živí?“
„Nevím.“
„Je lesbička?“
„Ne. Lisbeth se mnou spí, ale to neznamená, že je teplá. Podle mě to nemá vyřešené se sexuální identitou. Zřejmě bude bisexuální.“
„A ta vaše pouta a podobně… je Lisbeth Salanderová sadisticky založená, nebo jak byste ji popsala?“
„Podle mého jste to pochopil úplně špatně. Když občas používáme pouta, je to hra na role a se sadismem nebo násilím to nemá vůbec nic společného. Je to jen hra.“
„Chovala se k vám někdy násilně?“
„Ne. Při našich hrátkách bývám dominantní spíše já.“
Miriam Wu se sladce usmála.
Na odpolední schůzi o třetí vyústilo vyšetřování v první závažnou hádku. Bublanski shrnul situaci a poté vysvětlil, že cítí potřebu vyšetřování rozšířit.
„Od prvního dne jsme soustředili veškerou energii na to, abychom chytili Lisbeth Salanderovou. Je podezřelá v maximální míře – ale obrázek, který o ní máme, se dramaticky liší od názoru všech osob, které ji znají. Armanskij, Blomkvist ani Miriam Wu ji za psychotickou vražedkyni nepovažují. Proto bych chtěl, abychom nastavené parametry trošku rozšířili a začali přemýšlet i o jiném pachateli nebo o možnosti, že Salanderová měla nějakého komplice, případně o tom, že se k těm výstřelům jen nachomýtla.“
Bublanského slova vyvolala bouřlivou debatu, v níž se proti němu tvrdě postavili Hans Faste a Sonny Bohman z Milton Security. Oba muži tvrdili, že správná obvykle bývají ta nejjednodušší vysvětlení a že přemýšlení o případném jiném pachateli je čistá konspirační teorie.
„Je možné, že v tom Salanderová nebyla namočená sama, ale po nějakém spolupachateli nemáme sebemenší stopy.“
„Vždycky se přece můžeme pustit po sto…
