24
V Alter Botanischer Garten bylo teplo a vlhko jako v deštném pralese. Ohromné skleněné panely se zamlžovaly stejnými kapičkami, jaké jim stékaly po tvářích. Moira si svlékla rukavice, dlouhý zimník a nakonec i tlustý pletený svetr, který ji měl chránit před vlhkým mnichovským ránem, jehož chlad pronikal až na kost.
Pokud by si měla vybrat mezi německými městy, dala by přednost Berlínu. Jednak se po mnoho let držel na vrcholu populární hudby. Právě sem si takové slavné popové ikony jako David Bowie, Brian Eno či Lou Reed jezdily nabíjet tvůrčí baterky poslechem muziky mnohem mladších kolegů. A za druhé Berlín ctil odkaz války i následného období. Připomínal živoucí muzeum, které se s každým nádechem obnovovalo.
Její náklonnost k Berlínu však měla čistě osobní důvod. Přišla sem totiž z úplně stejného důvodu jako Bowie: aby se zbavila starých zvyků a nadýchala se čerstvého vzduchu ve městě tolik odlišném od těch, jež znala. Už v mládí začalo všechno známé Moiru nudit. Pokaždé když cítila povinnost přidat se k nějaké skupině, protože to dělali kamarádi, měla dojem, že ztrácí kousek sebe sama. Postupně si uvědomila, že její přátelé přestávají být samostatně myslícími osobnostmi a rozpouštějí se v davu, což ji odpuzovalo. Jediným způsobem, jak z toho ven, byl odjezd za hranice Spojených států.
Mohla si vybrat Londýn nebo Barcelonu jako někteří jiní spolužáci z druhého ročníku univerzity, ale byla blázen do Bowieho a Velvet Underground, a tak zvítězil Berlín.
Mnichovská botanická zahrada vznikla uprostřed devatenáctého století původně jako výstavní síň, ale když její okolí o osmdesát let později zničil požár, stal se z ní veřejný park. Prostranství, jímž Moira právě procházela, zastiňovala obludná Neptunova fontána z předválečné éry.
Nádherné rostliny vystavené ve sklenících jen podtrhovaly skutečnost, že samotný Mnichov je bez energie a jiskry. Bylo to těžkopádné město untermenchen, obchodníků šedivých jako město samo, a továren chrlících kouř k nízké zlostné obloze. Bylo to také ohnisko aktivity evropských muslimů, což z něj podle zákona akce a reakce činilo rovněž semeniště neonacistických skinheadů.
Moira se podívala na hodinky. Bylo přesně půl desáté dopoledne a naproti právě přicházel Noah. Byl elegantní a schopný, povahově sice nevýrazný a poněkud uzavřený, ale celkově ne špatný, jako svůj řídící orgán by ho odmítla, na to měla dost vysoké postavení. A dobře věděla, že by ji Noah respektoval.
V mnoha ohledech jí připomínal Johanna, který ji kdysi naverboval na univerzitě. Sám to tedy neudělal, na to byl příliš chytrý, ale požádal o to svou přítelkyni. Správně si totiž domyslel, že Moira si dá spíš říct od spolužačky. Nakonec se s Johannem sešla, jeho nabídka ji zaujala a zbytek byl už historie. Vlastně ne tak docela. Nikdy nikomu neřekla, dokonce ani Martinovi a Bourneovi, pro koho doopravdy pracuje. Kdyby tak učinila, porušila by smlouvu s firmou.
Zastavila se před narůžovělými květy orchideje, pihovatými jako nosík krásné panny. V Berlíně také zažila první milostný románek, tak vášnivý, že v člověku všechno vře a nemůže se soustředit na práci ani na budoucnost. Ta aférka ji skoro zničila, protože ji pohltila jako vír a připravila ji o vlastní já. Stala se pouhým sexuálním nástrojem, na který hrál její milenec. Chtěla totéž co on a rozpouštěla se v něm jako kostka cukru v kávě.
Johann ji nakonec zachránil, ale odepřít si najednou rozkoš pro ni bylo nesmírně bolestné. Zvlášť proto, že o dva měsíce později její milenec zemřel. Nějakou dobu měla na Johanna strašlivý vztek. Pošlapal jejich přátelství a ohrozil důvěru, kterou do sebe navzájem vkládali. Na tehdejší lekci nikdy nezapomněla. I to byl jeden z důvodů, proč se do Martina nechtěla zamilovat, i když ve skrytu duše tolik toužila po jeho dotyku. Jason Bourne byl úplně jiný případ, protože znovu uvízla v tom prudkém víru. Tentokrát se však nedala strhnout. Částečně díky tomu, že už byla zkušená a věděla o životě své. Ale hlavně proto, že od ní Bourne nic…
