13
Když Bourne uviděl, jak k němu chlap v černém plášti postupuje z druhého konce vagonu, propadl pocitu klaustrofobie. Až do příští stanice byl uvězněn v uzavřeném prostoru. Navzdory počáteční čokoládové vzpruze navíc začínal cítit otupělost, jež se mu plíživě šířila z levé nohy, kam ho zasáhla šipka s omamnou látkou. Strhl obal z další čokoládové tyčinky a zhltl ji. Čím rychleji do sebe dostane cukr a kofein, tím lépe se tělo vypořádá s působením drogy. Bude to však mít jen dočasný účinek, pak hladina cukru v jeho krvi prudce poklesne a s ní i adrenalin, který ho nabíjel energií.
Vlak dojel do stanice Federal Triangle a dveře se otevřely. Množství lidí vystoupilo, další nastoupili. „Černý plášť“ využil toho, že masa lidí prořídla, a s rukama na chromové tyči postoupil o kus k Bourneovi. Dveře se zavřely a souprava se opět rozjela. Pronásledovateli zastoupil cestu mohutný chlap s tetováním na předloktích. Agent se chtěl protlačit kolem něj, ale potetovaný muž se na něj zlostně podíval a odmítl ustoupit. „Černý plášť“ mohl vytáhnout průkaz a lidé by mu uhnuli, neudělal to však, aby nevyvolal zbytečnou paniku. Stále však nebylo jasné, zda patří k Národní bezpečnostní agentuře, či k CIA. Bourne se zahleděl protivníkovi do obličeje a snažil se nalézt nějakou nápovědu, měl však co dělat, aby ustálil roztěkané myšlenky. Muž měl prázdnou masitou tvář, z níž však čišela zvláštní surovost, kterou od svých tajných agentů vyžadovala armáda. Určitě Národní bezpečnostní agentura, usoudil Bourne. Mozek mu obestírala mlha, přesto však dobře věděl, že se toho chlapa musí zbavit dřív, než dojede na místo schůzky.
Když vlak projížděl zatáčkou, do Bournea vrazily dvě děti. Zachytil je a vrátil je jejich matce, která se na něj děkovně usmála a vzala křehké potomky pod svá křídla. Vlak vjel do další stanice. Bourne uviděl záblesk pracovních reflektorů, jež sloužily dělníkům opravujícím pojízdné schody. Z druhé strany se k němu ramenem přitiskla mladá blondýna se sluchátky v uších, vytáhla levnou pudřenku a zkontrolovala si stav make-upu. Našpulila rty, vrátila pudřenku do kabelky a vylovila z ní lesk na rty s příchutí. Zatímco si jím potírala rty, Bourne vzal pudřenku, bleskově ji ukryl v dlani a nahradil ji dvacetidolarovou bankovkou.
Dveře se otevřely a Bourne spolu s hloučkem lidí vystoupil. „Černý plášť“, jenž uvízl mezi oběma východy, se rozběhl vagonem a jen tak tak stihl vyskočit na nástupiště. Proplétal se spěchajícími zástupy za Bournem k výtahu. Většina cestujících mířila ke schodům.
Bourne si ověřil polohu přenosných reflektorů, jichž si předtím povšiml. Vydal se k nim, ale ne příliš rychle. Chtěl, aby agent stáhl jeho náskok. Musel předpokládat, že je rovněž vyzbrojen pistolí na šipky. Pokud by šipka Bournea zasáhla, stačilo i do nohy či ruky, byl by to konec. Bez ohledu na množství kofeinu v krvi by omdlel a padl by do rukou bezpečnostních orgánů.
Před výtahem čekal zástup starších a tělesně postižených lidí, někteří na vozíčku. Dveře se rozestoupily. Bourne prudce vyrazil kupředu, jako by mířil k výtahu, ale když se ocitl v záři reflektorů, zabočil a namířil zrcátko pudřenky tak, aby oslepil muže v černém plášti. Dezorientovaný agent se zastavil a zvedl dlaň před oči. Bourne k němu vmžiku přiskočil, sekl ho do hlavního nervového svazku pod pravým uchem, vykroutil mu pistoli z ruky a vypálil mu šipku do boku.
Když muž zavrávoral, Bourne ho zachytil a odtáhl ke stěně. Několik lidí otočilo hlavu a zíralo, žádný se však nezastavil. Proudící dav jen mírně zakolísal a pak se vrátil k původnímu tempu.
Bourne nechal agenta agentem a proklouzl téměř neprostupnou clonou lidí zpátky k Oranžové lince. V příštích čtyřech minutách spořádal další dvě čokoládové tyčinky. Když přijela šestka do Vienny, Bourne se ještě naposledy ohlédl přes rameno a nastoupil. Stále měl zastřené myšlení a věděl, že potřebuje vypít co nejvíc vody, aby chemikálii vyplavil z těla.
O dvě zastávky později vystoupil. Vyčkal na konci nástupiště, až z vagonů…
