15
„Řekni mi něco o Jasonu Bourneovi.“
Harun Iliev, ve stejných teplákách značky Nike jako jeho velitel Semjon Ikupov, obíhal zatáčku přírodního kluziště v srdci vesnice Grindelwald. Už přes deset let působil coby Ikupovova pravá ruka. V dětství ho adoptoval Ikupovův otec Fárid poté, co jeho rodiče zahynuli při potopení trajektu z Istanbulu do Oděsy. Čtyřletý Harun tam byl tehdy na návštěvě u babičky. Ze zprávy o smrti své dcery a zetě dostala infarkt a téměř okamžitě zemřela, což všichni kolem považovali za požehnání, protože by stejně neměla sílu ani trpělivost postarat se o tak malého chlapce. Fárid Ikupov se do toho vložil, jelikož pro něj Harunův otec pracoval a měli k sobě blízko.
„Na to je těžká odpověď,“ řekl Harun. „Vlastně ani žádná neexistuje. Někdo přísahá, že je to agent americké CIA, jiní tvrdí, že je nájemný vrah. Obojí najednou být ale nemůže. Nesporné je, že před třemi lety stál za zmařením plánu otrávit plynem účastníky mezinárodní proti teroristické konference v Reykjavíku a vloni zase odvrátil hrozící jaderný útok na Washington, který chystala teroristická skupina Dudža, řízená bratry Fádim a Karimem al-Džamilem. Proslýchá se, že Bourne oba zabil.“
„Úžasné, tedy pokud je to pravda. Je strašně zajímavé, že o něm vlastně nikdo nic neví.“ Ikupov kýval rukama v dokonalém souladu se svým bruslařským tempem. Tváře měl červené jako jablíčka a srdečně se usmíval na okolní děti, smál se jako ony, a když některé z nich upadlo, povzbuzoval ho. „Kde takový chlap natrefil na našeho přítele?“
„Na univerzitě v Georgetownu,“ odpověděl Harun. Byl to štíhlý muž s vzezřením účetního, jež podporovala zesinalá plet a zapadlá očka připomínající pecky oliv. Nebruslil tak plavně jako Ikupov. „Ten Bourne má totiž vedle zabíjení lidí ještě talent na jazyky.“
„Opravdu?“
I když bruslili už přes čtyřicet minut, Ikupov se nezadýchával. Harun věděl, že pro něj je to stále jen zahřívací trénink. Byli v úžasné zemi. Zimní středisko Grindelwald leželo asi sto padesát kilometrů jihovýchodně od Bernu. Nad nimi se tyčily tři nejslavnější hory Švýcarska – Jungfrau, Mönch a Eiger. Na jejich štítech a vrcholcích se blyštil sníh a led.
„Zdá se, že Bourne má slabost pro své učitele. Ten první se jmenoval Alexander Conklin…“
„Alexe jsem znal,“ uťal ho Ikupov. „Bylo to předtím, než jsi přišel ty. A někdy se mi zdá, že v úplně jiném životě.“ Pokýval hlavou. „Pokračuj, prosím.“
„Náš přítel to zřejmě na Bournea sehrál tak, aby se stal jeho novým učitelem.“
„To se mi moc nezdá.“
„Tak proč by Bourne zabíjel Michaila Tarkaniana?“
„Míšu.“ Ikupovova tvář se zachvěla. „Alláh s námi! Ví to Leonid Danilovič?“
„Arkadin je v současnosti mimo dosah.“
„Jak je na tom?“
„Přijel do Sevastopolu a zase odjel.“
„No vida.“ Ikupov zavrtěl hlavou. „Už nemáme moc času.“
„Arkadin to ví.“
„Nechci, aby se dozvěděl o Tarkanianově smrti, Harune. Míša byl jeho nejlepší přítel, byli si bližší než bratři. Nic ho nesmí rozptylovat od svěřeného úkolu. Za žádnou cenu.“
Půvabná mladá žena, která právě bruslila po jejich boku, natáhla ruku a Ikupov ji uchopil. Chvíli se nechal unášet ledním tancem a připadal si jako dvacetiletý mladík. Když dotančil, pokračoval v jízdě kolem kluziště. Kdysi Harunovi řekl, že lehké klouzání při bruslení mu pomáhá myslet.
„Podle toho, co říkáš,“ pronesl Ikupov nakonec, „by nám ten Jason Bourne mohl nadělat dost problémů.“
„Náš přítel si Bournea určitě získal tvrzením, že jsi zavinil smrt…“
Ikupov po něm šlehl varovným pohledem. „Souhlasím. Otázkou však je, kolik pravdy se Bourneovi odvážil říct.“
„Jak znám našeho přítele,“ pokračoval Harun, „řekl bych, že velice málo, pokud vůbec něco.“
„Ano.“ Ikupov si ukazovákem v rukavici poklepal na rty. „Pokud je to tak, můžeme tu pravdu obrátit proti němu, co říkáš?“
„Jestli se ovšem k Bourneovi dostaneme,“ podotkl Harun. „A podaří se nám ho přesvědčit.“
„Uvěří nám, o to se postarám.“ Ikupov provedl dokonalou otočku. „Harune, tvým novým úkolem bude najít ho dřív, než stačí napáchat …
