VII - Přímo na místě
WESTBURY, ANGLIE, 1940
Kirpal Singh stál na místě, kde by měl kůň na hřbetě položené sedlo. Zpočátku prostě stál na hřbetě koně, chvíli čekal a mával těm, které nemohl vidět, ale o nichž věděl, že ho jistě pozorují.
Lord Suffolk ho pozoroval dalekohledem, viděl, jak mladý muž mává, oběma pažemi komíhá nad hlavou.
Potom šel dolů, sestupoval po obrovském bílém křídovém westburském koni vytesaném do pahorku. Teď už z něho byla černá postava, pozadí umocnilo jeho tmavou pleť a khaki uniformu. Pokud měl lord Suffolk dobře zaostřený dalekohled, mohl na Singhově rameni vidět karmínový prýmek označující jeho ženijní jednotku. Muselo to pro ně vypadat, jako by si vykračoval dolů po papírové mapě vystřižené ve tvaru zvířete. Singh si však jenom uvědomoval, jak při sestupu po svahu drhne botami o drsnou bílou křídu.
Slečna Mordenová za ním také pomalu sestupovala z pahorku, kabelu přes rameno, a pomáhala si zavřeným deštníkem. Zastavila se tři metry nad koněm, otevřela deštník a posadila se do jeho stínu. Potom otevřela své zápisníky.
„Slyšíte mě tam?“ zeptal se.
„Ano, všechno v pořádku.“ Otřela si křídu z rukou o sukni a narovnala si brýle. Zadívala se do dálky a stejně jako Singh zamávala těm, které nemohla vidět.
Singh ji měl rád. Byla to vlastně první Angličanka, s kterou si po příjezdu do Anglie pohovořil. Většinu času předtím totiž strávil v kasárnách ve Woolwichi. Tam se během tří měsíců seznámil jenom s dalšími Indy a s anglickými důstojníky. Tu a tam mu ve vojenské kantýně odpověděla nějaká žena na otázku, ale nejvýš se ženami prohodil tak dvě tři věty.
Byl druhorozený syn. Nejstarší syn vstoupí do armády, jeho bratr bude lékařem a další bratr se stane obchodníkem. Stará rodinná tradice. Avšak válka všechno změnila. Nastoupil u sikhského pluku a poslali ho za moře do Anglie. Po prvních měsících v Londýně se dobrovolně přihlásil k technické jednotce, která byla zřízena, aby zneškodňovala časované a nevybuchlé bomby. Příkaz shora v roce 1939 byl naivní: „Nevybuchlé bomby spadají do kompetence ministerstva vnitra, které souhlasilo, že budou sbírány protileteckými hlídkami a policií a dopravovány na vhodné skládky, kde je příslušníci ozbrojených sil v příhodnou dobu odpálí.“
Teprve až v roce 1940 převzalo ministerstvo války odpovědnost za odstraňování bomb a potom ji zase převedlo dál na Královské inženýrské služby. Bylo zřízeno pětadvacet jednotek k likvidaci bomb. Postrádaly technické vybavení, vlastnily jenom kladívka, dláta a základní nářadí k údržbě silnic. Nebyli to žádní specialisté.
Bomba se skládá z následujících komponentů:
1. Kontejner, či plášť bomby.
2. Zapalovač.
3. Počinová nálož, či rozněcovač.
4. Hlavní nálož brizantní trhaviny.
5. Svrchní vybavení - kýlové plochy, zdvihací návěsy, atd.
Osmdesát procent bomb svržených z letadel nad Británií byly tenkostěnné, univerzální bomby. Obvykle se pohybovaly v rozmezí od sto do jednoho tisíce liber. Bombě vážící dva tisíce liber se říkalo „Hermann“ anebo „Ezau“. Bombě o váze čtyři tisíce liber se říkalo „Satan“.
Singh po dlouhých dnech výcviku usínal s grafickými schématy a tabulkami v rukou. V polospánku se vnořil do labyrintu těla bomby s kyselinou pikrovou, rozněcovačem a spínači, až dospěl k zapalovači hluboko v hlavní části bomby. Potom se najednou plně probral.
Když bomba zasáhla cíl, odpor způsobil, že nárazník zapalovače aktivoval a zapálil roznětku v rozněcovači. Nepatrná exploze pak přeskočila dál a vyvolala výbuch třaskaviny. Ta přivedla
k výbuchu trinitrofenol, který opět vyvolal explozi hlavní trinitrotoluenové náplně, amatolu a hliníkového prachu. Cesta od nárazníku zapalovače k explozi trvala mikrosekundu.
Nejnebezpečnější byly bomby svrhované z nízkých výšek, které se aktivovaly až po dopadu na zem. Tyto nevybuchlé bomby se zabořily ve městech i polích do země a zůstaly nečinné, dokud něco nevyrušilo z klidu nárazníky zapalovačů - hůl farmáře, náraz kola automobilu, úder tenis…
