30
Stěpan Spalko utíkal prázdnou betonovou chodbou s Bourneovou keramickou pistolí v ruce. Věděl, že předchozí střelba brzy přivolá do hlavní části hotelu lidi z ochranky. Vpředu zahlédl saúdského šéfa bezpečnosti Feyda al-Saúda a dva jeho podřízené. Stáhl se mimo jejich zorné pole. Nezahlédli ho, a tak je nechal přijít blíž, využil momentu překvapení a zastřelil je dřív, než stačili zareagovat.
Chvíli stál se zatajeným dechem nad skolenými muži. Feyd al-Saúd zasténal a Spalko ho zblízka střelil do čela. Šéf saúdského oddílu sebou jedinkrát škubl a byl nadobro mrtev. Spalko rychle sebral jednomu z agentů doklady, převlékl se do jeho uniformy a vyjmul si z očí barevné kontaktní čočky. Přitom se v myšlenkách bezděčně vrátil k Zině. Ano, měla pro strach uděláno, vroucnou věrností k němu se však dopustila osudové chyby. Chránila ho přede všemi – zvlášť před Arsenovem. Poznal, že se jí to líbí. Uvědomil si však, že to dělá z vášnivé lásky k němu. A právě tato láska, to její odporně slabošské sebeobětování se mu protivilo. Proto ji vyškrtl ze svých plánů.
Rychlé kroky za zády ho vrátily do přítomnosti. Spěchal dál. Srážka s Araby mu sice mu pomohla k přestrojení, ale současně ho zdržela. Ohlédl se přes rameno, uviděl postavu v uniformě ochranky a vztekle zaklel. Náhle si připadal jako kapitán Achab, který pronásledoval Bílou velrybu tak dlouho, až se sám stal její obětí.
Tím mužem v uniformě byl Jason Bourne.
Bourne viděl, jak Spalko oblečený do stejnokroje arabské bezpečnosti otvírá dveře a mizí na schodišti. Přeskočil těla mužů, jež Spalko právě zabil, a rozběhl se za ním. Vpadl do vestibulu, kde panoval zmatek. Ještě před chvílí, když s Chánem vstoupili do hotelu, byl tento rozlehlý prosklený prostor plný napětí, ale ztichlý a téměř opuštěný. Teď tu pobíhalo množství příslušníků ostrahy. Někteří shromažďovali hotelové zaměstnance a řadili je do skupin podle druhu práce a místa, kde se v budově naposledy nacházeli. Jiní už zahájili pracné a zdlouhavé vyslýchání personálu, při němž každý jednotlivec musel vysvětlit, co přesně dělal během posledních dvou dní. Další strážní mířili do suterénu nebo se podle pokynů z vysílaček přesunovali do jiných částí hotelu. Všichni spěchali. Nikdo neměl čas vyptávat se dvou mužů, kteří chvíli po sobě vykročili srocením lidu k východu z budovy.
Byla v tom určitá ironie, jak ochotně najednou Spalko splýval s davem. Bourne chtěl lidi kolem něj nejprve varovat, ale hned si to rozmyslel. Spalko by nepochybně využil jeho slabiny – to Bourne byl přece mezinárodně hledaným vrahem, jemuž šla po krku samotná CIA. Spalko to samozřejmě věděl, vždyť Bournea do této svízelné situace sám šikovně vmanévroval. A když za Spalkem vyšel ven, uvědomil si ještě něco. Teď jsme oba na jedné lodi, napadlo ho, oba jsme jako chameleóni používající stejné zbarvení, aby nás nikdo nerozeznal od okolí. Myšlenka, že v dané chvíli jsou mezinárodní bezpečnostní síly jeho nepřítelem stejně jako Spalkovým, byla podivná a zneklidňující.
Hned jak vykročil z hotelu, uvědomil si Bourne, že budova je dokonale obklíčená. S úžasem a hrůzou zároveň sledoval, jak si Spalko směle razí cestu k parkovišti bezpečnostních služeb. Nacházelo se ve střežené oblasti, přesto však zelo prázdnotou, protože ani přítomní strážci nesměli dovnitř či ven.
Bourne se za ním vydal, ale téměř okamžitě ho ztratil v řadách vozidel. Dal se do běhu. Za zády uslyšel výkřik. Otevřel dveře prvního auta, které bylo po ruce. Byl to americký džíp. Vytrhl plastový kryt pod sloupkem řízení a nahmatal dráty. Právě v tom okamžiku nastartoval jiný motor a Bourne vzápětí uviděl, jak Spalko v ukradeném voze vyjíždí z parkoviště.
Ozvaly se další výkřiky a po nich dusot bot na dlažbě. Třesklo několik výstřelů. Bournea to však nevyvedlo ze soustředění. Obnažil a spojil dráty a motor džípu zakašlal. Bourne zařadil, za ostrého kvílení pneumatik vyrazil z parkoviště a před kontrolním stanovištěm ještě zrychlil.
• • •
Noci chyběl měsíc, ale ona to vlastně ani noc neb…
