KAPITOLA 5
Neděle 10. dubna
Mikael Blomkvist strávil sobotní noc v posteli s Erikou Bergerovou. Nevěnovali se sexu, jen leželi a mluvili. Rozhovor se většinou týkal podrobností Zalaščenkova příběhu. Měli k sobě takovou důvěru, že Mikael o Erice ani na vteřinu nezapochyboval, ačkoli měla začít pracovat pro konkurenční list. A Erika rozhodně neměla v úmyslu si jeho příběh přisvojit. Tahle bomba patřila Miléniu a ona sama možná byla trochu zklamaná, že příští číslo nebude moct redigovat. Byl by to ideální způsob, jak zakončit mnohaletou práci v Miléniu.
Mluvili také o budoucnosti a o tom, co pro ni bude jiná práce znamenat. Erika byla pevně rozhodnutá si svůj vlastnický podíl v Miléniu ponechat a nadále zůstat členkou představenstva. Oba si však uvědomovali, že už nebude mít přístup k redakční práci.
„Pár let pobudu v Drakovi a… kdo ví. Třeba se do Milénia před penzí vrátím,“ řekla Erika.
Hovořili i o svém komplikovaném vztahu. Shodli se, že jedinou praktickou změnou bude to, že se v budoucnu nebudou tak často vídat. Jako v osmdesátých letech před založením Milénia, kdy každý pracoval na jiném místě.
„Jednoduše si budeme muset domlouvat schůzky,“ pravila s vlažným úsměvem Erika.
V neděli ráno se spěšně rozloučili a Erika se rozjela domů za svým manželem Gregerem Beckmanem.
„Nevím, co ti mám říct,“ prohlásila nakonec Erika, „ale vidím na tobě klasické příznaky posedlosti nějakým případem, kdy všechno ostatní je na druhé koleji. Víš, že se při práci chováš jako psychopat?“
Mikael se usmál a objal ji.
Po Eričině odchodu Mikael zatelefonoval do Sahlgrenovy nemocnice a pokusil se něco zjistit o stavu Lisbeth Salanderové. Personál mu odmítl cokoli sdělit, takže nakonec zavolal kriminálnímu inspektorovi Marcusi Erlanderovi, který se nad ním slitoval a sdělil mu, že stav Lisbeth Salanderové je v rámci možností uspokojivý a že lékaři dávají najevo opatrný optimismus. Mikael se zeptal, zda by ji mohl navštívit. Erlander odpověděl, že Lisbeth Salanderová byla na základě rozhodnutí státního zástupce vzata do vazby a nesmí přijímat návštěvy – což však v této chvíli byla pouze teoretická záležitost. Lisbeth byla v takovém stavu, že by stejně nebyla schopna podstoupit výslech. Mikael na Erlanderovi vymohl slib, že mu zavolá, pokud by se její stav zhoršil.
Poté si Mikael zkontroloval mobil a viděl, že na něm má čtyřicet dva nepřijatých hovorů a spoustu zpráv od různých novinářů, kteří se ho zoufale pokoušeli sehnat. Skutečnost, že právě on našel Lisbeth Salanderovou a přivolal pohotovost, a jeho úzká spojitost s vývojem událostí se během posledních čtyřiadvaceti hodin staly předmětem dramatických mediálních spekulací.
Mikael všechny zprávy od reportérů vymazal. Zatelefonoval jen své sestře Annice Gianniniové a domluvil se s ní, že přijde na oběd.
Poté zavolal Draganovi Armanskému, výkonnému řediteli a operativnímu šéfovi bezpečnostní agentury Milton Security. Armanského zastihl na mobilu v jeho domě na Lindigö.
„Máte vážně talent nadělat kolem pořádný rozruch,“ řekl suše Armanskij.
„Omlouvám se, že jsem se v týdnu neozval. Našel jsem váš vzkaz, ale vůbec jsem neměl čas…“
„U nás ve firmě jsme prováděli soukromé vyšetřování. Holger Palmgren mi řekl, že jste měl vlastní informace. Ale zdá se, že před námi máte pořádný náskok.“
Mikael na chvíli zaváhal, jak se má k věci vyjádřit.
„Můžu vám věřit?“ zeptal se Armanského.
Armanského jeho otázka zřejmě překvapila.
„V jakém smyslu?“
„Jste na straně Salanderové, nebo ne? Můžu vám věřit, že pro ni chcete to nejlepší?“
„Jsem její přítel. Jak sám víte, nemusí to nutně znamenat, že i ona je má kamarádka.“
„Já vím. Ale chci od vás vědět, jestli jste ochoten postavit se na její stranu ringu a tvrdě si to rozdat s jejími nepřáteli. Tenhle zápas bude mít spoustu kol.“
Armanskij věc zvážil.
„Jsem na její straně,“ odpověděl.
„Můžu vám prozradit své informace a mluvit s vámi bez obav, že to vyžvaníte policii nebo někomu jinému?“
„Nesmím se zaplést do žádné trestné činnosti,“ řek…
