Dívka, která kopla do vosího hnízda (Stieg Larsson)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

KAPITOLA 11

   Pátek 13. května až sobota 14. května

Mikael Blomkvist se v pátek časně ráno vydal pěšky z redakce Milénia ke starému bydlišti Lisbeth Salanderové na Lundské ulici a pečlivě při tom dbal na to, aby za ním nikdo nešel. Potřeboval zajet do Göteborgu na schůzku s Idrisem Ghidim. Problém spočíval v zajištění bezpečného dopravního prostředku, v němž by ho nikdo nemohl sledovat a kde by po sobě nezanechal žádné stopy. Po zralé úvaze zavrhl vlak, protože nechtěl platit kreditní kartou. Obvykle si půjčoval auto Eriky Bergerové, to však už nebylo možné. Popřemýšlel o tom, že by požádal Henryho Corteze nebo někoho jiného, aby si vypůjčil auto, ale to by znamenalo papírové stopy.

Nakonec vymyslel jednoduché řešení. Z bankomatu na Götské ulici vybral větší částku peněz v hotovosti. Vínovou hondu Lisbeth Salanderové, stojící od března před domem, otevřel jejími vlastními klíčky. Upravil sedadlo a zjistil, že nádrž je poloprázdná. Nakonec vycouval a zamířil přes Liljeholmský most k rychlostní komunikaci E4.

Ve čtrnáct padesát zaparkoval v jedné boční ulici u Avenyn v Göteborgu. V první kavárně, na kterou narazil, si dal opožděný oběd. V šestnáct deset odjel tramvají do Angeredu a vystoupil v centru. Za dvacet minut se mu podařilo najít adresu, na níž bydlel Idris Ghidi. Do domluvené schůzky zbývalo sotva deset minut.

Idris Ghidi kulhal. Otevřel dveře, potřásl si s Mikaelem Blomkvistem rukou a pozval ho do spartánsky zařízeného obývacího pokoje. Na skříňce vedle stolu, k němuž Mikaela usadil, byl asi tucet zarámovaných fotografií a Mikael se je začal prohlížet.

„Má rodina,“ řekl Ghidi.

Idris Ghidi hovořil se silným přízvukem. Mikael měl podezření, že jazykovým testem pro přistěhovalce by asi neprošel.

„To jsou vaši bratři?“

„Dva mé bratry úplně nalevo zavraždil v osmdesátých letech Saddám, stejně tak mého otce, ten je uprostřed. Dva mé strýce oddělal v devadesátých letech. Matka zemřela v roce 2000. Mám tři sestry. Všechny žijí v cizině. Dvě v Sýrii a ta nejmladší v Madridu.“

Mikael přikývl. Idris Ghidi nalil do šálků tureckou kávu.

„Pozdravuje vás Kurdo Baksi.“

„Děkuji.“

„Vysvětlil vám, co po vás chci?“

„Kurdo povídal, že mi chcete nabídnout nějakou práci, ale neřekl, o co se jedná. Chtěl bych vás hned na začátku upozornit, že tu práci nepřijmu, pokud půjde o něco nezákonného. Nemůžu si dovolit se do něčeho takového zaplést.“

Mikael souhlasil.

„Nechci po vás nic nezákonného, ale je to dost neobvyklé. Jde o práci na pár dalších týdnů a svůj úkol byste musel plnit každý den. Na druhé straně vám zabere sotva minutu denně. Peníze ode mě dostanete přímo na ruku a finančnímu úřadu to hlásit nebudu.“

„Rozumím. Co bych měl dělat?“

„Pracujete jako uklízeč v Sahlgrenově nemocnici.“

Idris Ghidi přikývl.

„Jedním z vašich každodenních pracovních úkolů – tedy po šest dnů v týdnu, pokud jsem to správně pochopil – je uklízet chodbu 11C na oddělení intenzivní péče.“

Idris Ghidi opět přikývl.

„A já bych po vás chtěl tohle.“

Mikael Blomkvist se k Idrisovi naklonil a vysvětlil mu svou záležitost.

Státní zástupce Richard Ekström zamyšleně pohlížel na svého hosta. Bylo to jeho třetí setkání s komisařem Georgem Nyströmem. Viděl vrásčitý obličej orámovaný krátkými šedými vlasy. Georg Nyström ho poprvé navštívil pár dní po Zalaščenkově vraždě. Ukázal mu legitimaci, která potvrzovala, že pracuje pro bezpečnostní policii. Muži spolu vedli dlouhý tichý rozhovor.

„Je důležité, abyste pochopil, že se nijak nesnažím ovlivnit vaše rozhodnutí, jednání nebo vaši práci,“ řekl Nyström.

Ekström přikývl.

„Také bych chtěl zdůraznit, že za žádných okolností nesmíte nikde prozradit skutečnosti, které vám sdělím.“

„Rozumím,“ odvětil Ekström.

Upřímně řečeno, Ekström tomu zas tak úplně nerozuměl, ale nechtěl ze sebe přílišným vyptáváním udělat pitomce. Pochopil, že k případu Zalaščenko je třeba přistupovat s největší možnou diskrétností. Také pochopil, že Nyströmova návštěva je zcela neformální, ačkoli za ní stáli vysocí úředníci od…

Informace

Bibliografické údaje

  • 16. 9. 2024