17
Bourne přeskočil lavice, a než dopadl mezi druhou a třetí řadu, ucítil na krku pronikavě žhavý ledový chlad. Udeřil se do hlavy a boku o naleštěné dřevo, zrak se mu zakalil a obklopila ho tma. Daleko, v nekonečné vzdálenosti, slyšel hysterické ječení. Odplul do bezvědomí.
„Davide,“ oslovil ho tichý hlas naléhavě jménem, které si nechtěl přiznat. „Davide, slyšíš mě?“
Bourne otevře oči a okamžitě si uvědomil dvě skutečnosti. Kolem krku měl omotaný silný obvaz a ležel oblečený na posteli. Vpravo zaznamenal ustaraný obličej Johna St. Jacquese, vlevo tvář neznámého muže středního věku, který jej upřeně pozoroval. „Carlos,“ vydechl, když našel hlas. „Byl to Šakal!“
„V tom případě je stále na ostrově,“ zdůraznil St. Jacques. „Neuplynula ani hodina a Henry nechal Tranquillity obklíčit. Kolem pobřeží křižují hlídkové čluny. Jejich posádky na sebe vidí a jsou v nepřetržitém rádiovém spojení. Oficiálně tomu říká drogové cvičení. Připlulo několik lodí, ale žádná z nich nesmí opustit vody ostrova.“
„Kdo je to?“ zajímal se Bourne o totožnost neznámého.
„Doktor,“ odpověděl Mariin bratr. „Je to můj přítel a bydlí v penzionu. Léčil mě v…“
„Opatrně,“ varoval kanadský lékař. „Požádal jsi mě o pomoc a důvěru, Johne, a já obojí rád poskytnu, ale když uvážíme okolnosti a skutečnost, že tvůj švagr nebude pod mou odbornou péčí, raději jména vynecháme.“
„Naprosto souhlasím, doktore.“ Jason sebou škubl a náhle zvedl hlavu, jeho vykulené oči vyjadřovaly zděšení a prosbu o odpuštění. „Ishmaell Je mrtvý! Mou vinou!“
„Není a ty za nic nemůžeš,“ odvětil St. Jacques klidně. „Vypadá otřesně, ale žije. Je to tvrdý kluk a vylíže se z toho. Poslali jsme ho letadlem na Martinik.“
„Vždyť byl mrtvý!“
„Utrpěl vážná zranění,“ vysvětlil lékař. „Zlomeniny obou rukou, mnohočetné tržné rány a pohmožděniny. Mám podezření na vnitřní krvácení a těžký otřes mozku. Ale jak John správně poznamenal, je to tvrdý kluk.“
„Chci pro něj to nejlepší.“
„Tak zněly mé příkazy.“
„Výborně.“ Bourne přesunul pohled na lékaře. „Jak to vypadá se mnou?“
„Bez rentgenu vám toho moc neřeknu. Musel bych aspoň vidět, jak se pohybujete, abych mohl posoudit symptomy. Ale kromě rány na krku se domnívám, že jde především o traumatický šok.“
„Nepřipouští se.“
„Říká kdo?“ zeptal se lékař s laskavým úsměvem.
„Říkám já a nesnažím se být vtipný. Chci slyšet, jak je na tom mé tělo, ne hlava. Tu posoudím sám.“
„Váš švagr je domorodec?“ otázal se lékař majitele Tranquillity Innu. „Starší vydání Ishmaela v bílém?“
„Odpověz mu.“
„Dobrá. Kulka pronikla levou stranou krku a těsně minula životně důležitá místa. Jít o pár milimetrů stranou, přišel byste v lepším případě o hlas a v tom horším o život. Ránu jsem vydezinfikoval a zašil. Nějakou dobu budete obtížně pohybovat hlavou. Ale zdůrazňuji, že jsem provedl pouze povrchové ohledání.“
„Stručně řečeno budu mít ztuhlý krk, ale chodit můžu.“
„Velmi stručně, ano,“ potvrdil doktor.
„Rozhodla ta světlice,“ zašeptal Jason a opatrně položil hlavu na polštář. „Částečně ho oslepila.“
„Jaká světlice?“ St. Jacques se naklonil k posteli.
„To je jedno… Přesvědčíme se, jak mi půjde chůze.“ Bourne se pomalu zvedl do sedu, otočil se a spustil nohy na podlahu. Mávnutím ruky zahnal švagra, který mu chtěl pomoci. „Tohle musím zvládnout sám.“ Vstal a cítil, jak ho nepohodlný obvaz na krku omezuje a jak ho bolí naražený bok a stehna pokrytá modřinami. Avšak ty se brzy vyléčí a horká koupel spolu s aspirinem a případně silnějšími léky proti bolesti určitě jeho schopnost pohybu zlepší. Nejvíc ho štval ovázaný krk – aby se mohl podívat stranou, musel otáčet ramena a horní polovinu trupu. Přesto usoudil, že omezení pohyblivosti je mnohem méně závažné, než po takovém zážitku mohlo být – u muže jeho věku. Zatraceně! „Doktore, nedal by se ten obojek na krku povolit? Dusí mě.“
„Trochu, ale ne moc. Mohly by vám prasknout stehy.“
„Co elastická bandáž? Je poddajná.“
„Pro rány na krku se nehodí. Lidi na ni často zapomínají.“
„Slibuju, že nezapomenu.“
„J…
