thriller

Únosci se neozývali. Mezi členy Jockey Clubu (v očekávání blízkého oškubání) panovalo spravedlivé rozhořčení, světový sportovní tisk byl pobouřený a éterem poletovala zděšená a pohoršená slova. Na místě samém se ale přes noc neodehrálo vůbec nic. Následkem toho jsem se vydal na „snídani pro tisk“ s lehkým srdcem a čistým svědomím, s nadějí, že uvidím Alessii. / Prostory klubu už byly přecpané lidmi, když jsem dorazil, a naplněné vysokými hodnotami d…

Nevědomost mě obklopovala jako hustá mlha. / „Myslela jsem, že se ti o tom člověku Petr zmínil,“ divila se Sára. „Vždycky se spíš bavil s tebou než s Donnou a se mnou.“ / „Copak Donna o tom Norwoodovi vůbec nic neví?“ zeptal jsem se. Ostrý hrot její poznámky jsem ignoroval. / „Neví nic. Je pořád ještě v šoku. Bylo toho na ni příliš.“ / Mlha může být nebezpečná, v mlze se mohou skrývat nejrůznější záludnosti. / „Co vlastně říkala policie?“ / „Moc toho neřekli. Jen …

Když jsem se vrátil, moc jsem Nortona Foxe nepotěšil. Zaslechl, jak vůz kodrcá po dvoře, a vyšel mi naproti. Venku už byla tma, ale před domem a stájemi svítila světla. Ještě víc světla proudilo z otevřených vrat stájí, kde stájníci právě pilně vykonávali večerní práce. Zastavil jsem, vylezl celý ztuhlý a podíval se na hodinky – za deset minut šest. Zpátky jsem jel dvě hodiny oklikou, aby řidič nemohl podle najetých kilometrů odhadnout, kam jsem …

Už se stmívalo, když jsem projel vraty koleje, vypnul motor a běžel po schodech ke dveřím. Ve vrátnici nikdo nebyl a všude bylo hluboké ticho. Utíkal jsem chodbami a snažil jsem si vzpomenout, kudy zatáčí, našel jsem schody a vyběhl do druhého poschodí. A tam jsem se ztratil. Neměl jsem ani ponětí, kudy se dostat k pokoji Elinor. / Proti mně kráčela hubená starší žena se skřipcem, pod paží nesla tlustou knihu a desky. To bude někdo ze sboru, napadlo…

Malcolm získal v Ritzu apartmá se dvěma ložnicemi s pohledem na Green Park. Jak jsem poznal ze zbytků na bíle prostřeném servírovacím stolku, dal si k obědu štrasburskou paštiku a rybu. Také vypil půl láhve Krugu. / „Tak co, ještě se třeseš?“ zeptal jsem se a postavil mu aktovku k nohám. / „Nesledoval tě někdo?“ zeptal se. / „Ne, nesledoval.“ / Snažil se, seč mohl, aby se zdálo, že už je úplně v pořádku, ale já tušil, že se ve vlaku na zpáteční cestě nepochy…

Farma Zefyr byla skutečně jako středověká pevnost. Kolem budov postavili asi dva metry vysokou pevnou prkennou ohradu s bránou, za kterou by se nemusel stydět ani hrdý Alcazar. Seděl jsem líně ve voze u protějšího chodníku a čekal, až se vrata otevřou. / Čekal jsem a čekal, až mi začínala větrovkou pronikat zima až na kůži a ruce i nohy jsem měl jako led. Zatímco jsem čekal, přešlo kolem brány po úzkém chodníčku jen několik lhostejných chodců. Čekal…