36
ŽÁDNÉ PROPUŠTĚNÍ JEŠTĚ NEPROBĚHLO TAK hladce. Eva vyšla z internačního centra jako svobodný člověk v půl deváté ráno ve stejných džínách a košili, v jakých tam vkročila. Strážní byli milí; úředníci překvapivě efektivní; ředitel jí dokonce popřál hodně štěstí. Mark Birck ji dovedl ke svému autu, krásnému starému jaguáru, který na tu příležitost vydrhl zvenku i zevnitř, a pokynul jejich dvěma průvodcům. "To jsou agenti FBI," řekl Evě a ukázal hlavou na dva pány čekající v nedalekém autě.
"Já myslela, že jsme s nimi skončili," řekla.
"Ne tak úplně."
"Měla bych jim zamávat na pozdrav?"
"Ne. Jenom si nastupte." Otevřel jí dveře, opatrně je zavřel, vteřinku obdivoval čerstvě naleštěnou dlouhou, svažující se kapotu a pak přešel na druhou stranu.
"Tady je dopis, který mi poslal faxem Sandy McDermott." Nastartoval a začal couvat. "Otevřte ho."
"Kam jedeme?" zeptala se.
"Na letiště pro soukromá letadla. Čeká tam na vás malé tryskové letadýlko."
"A kam poletím?"
"Do New Yorku."
"A potom?"
"Do Londýna, concordem."
Jeli po rušné ulici, s agenty FBI těsně za sebou.
"Proč jedou za námi?" zeptala se.
"Ochrana."
Zavřela oči, mnula si čelo a myslela na Patricka, jak se asi nudí ve svém nemocničním pokojíku, jak nemá nic jiného na práci než přemýšlet, kam by ji poslal. Pak si všimla telefonu v autě. "Smím?" zeptala se a zvedla sluchátko.
"Jistě." Birck jel opatrně, sledoval všechna zrcátka, jako by vezl prezidenta.
Eva zavolala Brazílii, přešla do rodného jazyka a zažila uplakané setkání s otcem přes satelit. Byl v pořádku a ona také. Oba byli svobodní, ačkoliv mu ani neřekla, kde strávila poslední tři dny. Únos koneckonců nebyl ani tak hrozný, žertoval. Zacházeli s ním slušně; nemá ani jednu modřinu. Slíbila, že se brzy ukáže doma. Její právnická mise ve Spojených státech je téměř u konce a hrozně se jí stýská po domově.
Birck nechtěně poslouchal, i když nerozuměl ani slovo. Když zavěsila a osušila si oči, řekl jí: "V dopise jsou nějaká telefonní čísla pro případ, že by vás opět zastavili na celnici. FBI zrušila poplach a souhlasila s tím, že můžete cestovat na váš současný pas celý příští týden."
Poslouchala, ale nic neřekla.
"Je tady také londýnské telefonní číslo, kdyby se něco stalo na Heathrow."
Konečně otevřela dopis. Byl od Sandyho, na jeho dopisním papíře. V Biloxi všechno probíhá dobře a rychle. Až přiletí na JFK, má mu zavolat do hotelu. Bude mít další instrukce.
Jinými slovy řekne jí věci, které by pan Birck neměl slyšet.
Přijeli na veřejné letiště na severní straně Miami International. Agenti zůstali ve voze a Birck ji doprovodil. Piloti už čekali. Ukázali na hezký malý tryskáč, zaparkovaný hned před terminálem, který byl připraven odvézt ji, kamkoli bude chtít. Málem jim řekla: "Vemte mě do Ria. Prosím, Rio."
Podala si ruce s Birckem, poděkovala mu za jeho laskavost a nastoupila. Bez zavazadel. Bez jediného kousku náhradního oblečení. To se Patrickovi prodraží. Jen ať ji nechá jet do Londýna a dá jí den na nákupy na Bond a Oxford Street. Pořídí si víc oblečení, než tohle letadélko unese.
V tak časnou hodinu vyhlížel J. Murray obzvlášť unaveně a neupraveně. Podařilo se mu zamumlat cosi na pozdrav sekretářce, která mu přišla otevřít, a objednal si kávu, silnou a černou. Sandy ho přivítal, vzal mu zmačkaný kabát a uvedl ho do salonu, kde se posadili a probrali dohodu o majetkovém vyrovnání.
"Tohle je mnohem lepší," řekl Sandy, když skončili. Trudy už všechno podepsala. J. Murray by další její návštěvu s tím slizkým gigolem už jen těžko vydržel. Včera se pohádala v jeho kanceláři dokonce i s Lancem. J. Murray dělal špinavé rozvody dlouhá léta a vsadil by hodně, že milencovy dny jsou sečteny. Finanční tíha Trudy užírala.
"Podepíšeme to," řekl Sandy.
"Proč ne? Dostáváte všechno, co jste chtěli."
"Za daných okolností je to spravedlivé vyrovnání."
"To ano."
"Poslyšte, Murray, ve věci sporu vaší klientky s Northern Case Mutual došlo k významné změně."
"Povídejte."
"Ano, spousta věcí skutečně n…
