13
rozsáhlou sítí informačních trhlin a pra-mínků šeptandy pronikla zpráva, že odpoledne, těsně před uzavřením podatelny soudu, bude podána další žaloba. Síť už byla elektrizována potvrzenými informacemi, že zítra kolem poledne dorazí sám Patrick.
Sandy požádal reportéry, aby na něj počkali v hale soudní budovy, než nechá žalobu zaregistrovat. Potom rozdal kopie asi tuctu slídilů, kteří se srotili a bojovali o pozici. Většinou to byli novinoví reportéři. Objevily se tam i dvě minikamery a jedna rozhlasová stanice.
Nejdřív se zdálo, že to bude jen další žaloba, podaná dalším advokátem, který se chce vidět v novinách. Situace se zdramatizovala, když Sandy oznámil, že zastupuje Patricka Lanigana. Dav se rozrostl a srazil se do jednoho chumlu - zvědaví úředníci, místní právníci, dokonce i uklízeč se zastavil a poslouchal. Klidným hlasem je informoval, že jeho mandant podává žalobu na FBI pro fyzické násilí a mučení.
Sandy pomalu a obšírně tlumočil svá obvinění a potom promyšleně a detailně odpovídal na záplavu otázek, přičemž se díval přímo do objektivů. Nejlepší si schoval na konec. Sáhl do kufříku a vytáhl dvě barevné fotografie, nyní už zvětšené na formát třicet krát čtyřicet centimetrů a podlepené. "Tohle provedli Patrickovi," prohlásil dramaticky.
Objektivy si fotografie přitáhly. Ve skupině to začalo vřít.
"Nadopovali ho, pak mu na tělo připevnili dráty. Mučili ho, až mu hořelo maso, protože nechtěl a nemohl odpovědět na jejich otázky. Tohle je vaše vláda, dámy a pánové, vláda, která mučí amerického občana. Vládní hrdlořezové, kteří si říkají agenti FBI."
I ty nejotrlejší reportéry to šokovalo. Bylo to fantastické představení.
Místní stanice v Biloxi vysílala zprávu v šest a předem ji inzerovala senzačními upoutávkami. Téměř polovinu zpravodajství zabral Sandy a fotografie. Druhou polovinu Patrickův zítřejší návrat.
Večer se show opakovala v CNN už každou půlhodinu a Sandy se stal advokátem číslo jedna. Obvinění bylo příliš šťavnatým soustem, než aby se dalo zahrát do ztracena.
Hamilton Jaynes klidně popíjel v pánské společnosti v luxusním golfovém klubu nedaleko Alexandrie, když zahlédl spot na televizní obrazovce v rohu baru. Odehrál osmnáct jamek, během nichž si zakázal myslet na FBI a nesčetné pracovní problémy.
Další hlavobol si ho přesto našel. Patrick Lanigan žaluje FBI? Omluvil se, odešel k prázdnému baru a tam na svém mobilním telefonu vyťukal telefonní číslo.
Hluboko v nitru Hoover Building na Pensylvánské třídě je chodba plná místností bez oken, kde technici monitorují televizní vysílání z celého světa. V další řadě místností poslouchají a nahrávají rozhlasové zpravodajské pořady. V dalších čtou časopisy a noviny. V FBI je celá tato činnost známa pod termínem Akumulace.
Jaynes zavolal vedoucího směny Akumulace a do pěti minut dostal kompletní informaci. Opustil klub a odjel do své kanceláře ve třetím patře Hoover Building. Zavolal ministrovi spravedlnosti a ani ho nepřekvapilo, že ten se s ním už mezitím sám pokoušel spojit. Následovalo tvrdé seřvání, při němž Jaynes fungoval jako pasivní příjemce a směl říci jen velmi málo. Podařilo se mu ministra ujistit, že FBI neměla absolutně nic společného s údajným týráním Patricka Lanigana.
"S údajným?" zeptal se ministr. "Vždyť jsem viděl ty spáleniny! K čertu, ty spáleniny viděl celý svět!"
"My jsme to neudělali, pane," prohlásil klidně Jaynes, obrněn vědomím, že tentokrát opakuje pravdu.
"Tak kdo?" odsekl ministr. "Víte, kdo to udělal?"
"Ano, pane."
"Dobře. Zítra ráno v devět chci mít na stole třístránkovou zprávu."
"Budete ji mít."
Sluchátko na druhém konci s prásknutím dopadlo. Jaynes zaklel a tvrdě nakopl pracovní stůl. Pak vyťukal další číslo. Výsledkem bylo, že se ze tmy vynořili dva agenti a stanuli před vchodem domu manželů Stephanových.
Jack sledoval zprávy celý večer a reakce federální policie ho nepřekvapila. Hned po prvních relacích se posadil na terasu a povídal si mobilním telefonem se svým advokátem. Napadlo ho, že to je vla…
