6
October ponořil prsty do prášku a ochutnal jej.
„Také nevím, co to je,“ řekl, potřásaje hlavou. „Nechám udělat rozbor.“
Sehnul jsem se, poplácal jsem psa a jemně ho podrbal za ušima. „Uvědomujete si, jaké na sebe berete riziko, vezmete-li peníze a nepodáte koni doping?“
Usmál jsem se na něj.
„To není k smíchu,“ řekl vážně. „Tihle lidé nejdou pro ránu daleko a naší věci by moc neprospělo, kdyby vám nakopali do žeber...“
„Právě,“ řekl jsem, narovnávaje se, „bude samozřejmě nejlepší, když Bílý blesk nevyhraje. Asi bych nevzbudil zájem těch, o které nám jde, kdyby se doslechli, že jsem se dal podplatit pro nic za nic.“
„Máte úplně pravdu.“ Zdálo se, že se mu ulevilo. „Bílý blesk musí prohrát; ale Inskip... jak jen mu řeknu, aby žokej koně podržel?“
„To nemůžete,“ řekl jsem. „Nechcete se přece dostat do maléru. Ovšem, kdybych se tam dostal já, moc by to nevadilo. Kůň nevyhraje, jestli ho nechám do rána žíznivýho a pak mu dám těsně před závodem plný vědro vody.“
Pobaveně na mne pohlédl. „Vidím, že jste se už něčemu přiučil.“
„Vlasy by vám vstávaly hrůzou na hlavě, kdybyste věděl, čemu všemu jsem se přiučil.“
Také se usmál. „Tak dobře. Nic jiného se, myslím, nedá dělat. Co by si tak asi Národní společnost pomyslela o svém funkcionáři, který se domlouvá s vlastním podkoním o tom, jak přidržet favorita.“ Smál se. „Řeknu Roddymu Beckettovi, co ho čeká ..., ale pro Inskipa to nebude žádná legrace. Ani pro ty podkoní tady, vsadí-li si na koně, ani pro diváky, kteří přijdou o své peníze.“
„To ne,“ souhlasil jsem.
Vzal sáček bílého prášku a vstrčil ho zpět do obálky s penězi. Byl to svazek nových pětilibrovek s čísly následujícími po sobě, domluvili jsme se, že je October vezme k sobě a pokusí se zjistit, komu byly vydány.
Řekl jsem mu o dlouhých finiších všech závodů, v nichž vyhrálo oněch jedenáct koní.
„Vypadá to, jakoby snad přece jen používali vitamínů,“ řekl zamyšleně. „Při testech na doping to nepoznáte, protože technicky vzato to nejsou drogy, ale potrava. S těmi vitamíny je to vůbec velmi složité.“
„Zvyšují rychlost?“ zeptal jsem se.
„Značně. Vitamíny byly první, co nás napadlo, ale museli jsme je vyloučit. Mohou sice pomoci koni k vítězství, jsou-li vstříknuty do krevního oběhu ve velkém množství, a při analýze se neobjeví, protože je tělo vstřebává, ale nemají ani jiné průvodní účinky. Nevzruší koně a nezmění jeho tvářnost tak, že vypadá jakoby mu benzedrin lezl z uší.“
Povzdychl si. „Já opravdu nevím...“
S politováním jsem přiznal, že jsem se z Beckettova strojopisu nic nedozvěděl.
„Beckett ani já jsme nečekali ani tolik, co jste zjistil,“ řekl. „Hovořil jsem s ním tento týden několikrát a myslíme si, že i když se svého času vedla důkladná šetření, snad byste mohl přece jen přijít na něco, co se tenkrát přehlédlo, kdybyste se dal zaměstnat v některé ze stájí, kde bylo oněch jedenáct koní trénováno, když došlo k dopingu. Osm z těchto koní bylo sice už prodáno, takže změnili stáj, ale tři jsou ještě u původních trenérů, a bylo by tedy nejlepší, kdybyste se dostal do jedné z těchto stájí.“
„Dobře,“ řekl jsem. „Zkusím to u všech třech trenérů, uvidím, jestli mne některý z nich vezme. Ale stopa už vychladla... dvanáctý kůň bude určitě v docela jiné stáji. Nedělo se tento týden nic v Haydocku?“
„Ne. Vzali jsme vzorky slin všem koním před prodejním dostihem, ale vyhrál docela normálně favorit, a tak jsme je ani nedali k rozboru. Když jste ale teď objevil, že těch pět drah bylo vybráno záměrně kvůli dlouhému finiši, dáme si na ně větší pozor než dřív. Obzvlášť, poběží-li tam opět jeden z těch jedenácti koní.“
„To zjistíte podle dostihového kalendáře, je-li některý z nich přihlášen,“ souhlasil jsem. „Ale zatím ani jeden nebyl dopován dvakrát, a tak nemyslím, že by svůj postup teď najednou měnili.“
Údolím vanul ledový vítr a October se zachvěl. Malý potok, rozvodněný včerejším deštěm, se řítil dolů skalnatým korytem. Zahvízdal na psa, který očichával břehy.
„A mimochodem,“ řekl, když jsme se loučili, „pá…
