4
Malcolm zamžikal. "Která?" zeptal se.
"Paní Pembrokeová," opakoval Norman West zmateně.
Vložil jsem se do toho: "Těch je devět, tak kterou z nich máte na mysli?"
Detektiv byl v očividných rozpacích: "Já s ní mluvil jenom telefonicky. Domníval jsem se..., předpokládal jsem..., že to byla paní Malcolma Pembrokea. Ta, pro niž jsem už kdysi pracoval, před delší dobou. Připomněla mi to a požádala mě o pomoc. Takže jsem se podíval do svých záznamů..." Pokrčil bezmocně rameny. "Já prostě předpokládal, že to je tatáž dáma."
Zeptal jsem se: "Našel jste pana Pembrokea, když jste ho začal hledat?"
Pan West neochotně přikývl. "Ano, v Cambridge. Nebylo to obtížné."
"Ohlásil jste to pak paní Pembrokeové?"
"Já mám ale opravdu pocit, že bych o této věci už neměl hovořit."
"Tak nám alespoň řekněte, jestli jste se s tou dotyčnou paní Pembrokeovou spojil, abyste jí ohlásil úspěšný konec akce."
"Já se s ní nemusel spojovat. Volala mi dvakrát, ba i třikrát za den a ptala se, jak postupuji. Když mi zavolala v pondělí večer, měl jsem už pro ni zprávy. Pak jsem se pustil do dalšího případu, který jsem právě teď dokončil. Takže teď jsem volný pro případ, že by pan Pembroke potřeboval moje služby."
"V tuto chvíli bych rád věděl, která paní Pembrokeová chtěla vědět, kde jsem."
Norman West zarmouceně zavrtěl rozcuchanou hlavou. "Důvěra klienta..." zamručel.
"Jděte do háje s důvěrou klienta," vybuchl Malcolm. "Někdo věděl, kde mě najít a málem mě zabil."
Detektiv se zatvářil vylekaně, ale rychle se vzpamatoval. "Já vás našel, pane, díky tomu, že jsem paní Pembrokeovou požádal o seznam míst, kde se cítíte dobře a jako doma, protože - alespoň podle svých zkušeností - nezvěstní lidé se většinou uchylují právě na taková místa. Paní Pembrokeová mi dala seznam asi pěti různých možností a Cambridge byla uvedena jako třetí. Ani jsem tam nemusel jezdit. Byl jsem připravený obtelefonovat všechny hotely v Cambridge a ptát se po vás. Začal jsem nejdřív s velkými hotely, protože jsem předpokládal, že tam se asi cítíte nejlépe, pane, a už ve třetím jsem uspěl. Pokud jsem vás našel tak snadno, mohl vás stejně snadno najít kdokoliv jiný. Ostatně, pane, promiňte, ale vy jste to skutečně každému ulehčil, protože jste se v hotelu přihlásil pod svým vlastním jménem. Lidé, kteří chtějí zůstat utajení, to nedělávají."
Hovořil s imponujícím nádechem důstojnosti, který jaksi neladil s jeho neupraveným zjevem a mne poprvé napadlo, že je možná jako profesionál lepší, než se zdá. Musel být schopný, jinak by u svého řemesla nevydržel tak dlouho, i když, pravda, chytit Malcolma v cizí posteli před těmi mnoha lety asi nebylo obtížné.
Dopil skleničku šampaňského, které mu Malcolm nabídl než jsem přišel a odmítl další.
"Jak vám paní Pembrokeová zaplatí?" zeptal jsem se.
"Řekla, že mi pošle šek."
"V tom případě budete vědět, od které paní Pembrokeové jste ho dostal."
"To je pravda."
"Poslyšte, myslím, že byste si měl přestat dělat starost s kolizí zájmů. Když to tak vezmete, už jste pracoval pro několik Pembrokeů. Pracoval jste pro mou matku Joyce Pembrokeovou, abyste chytil tatínka s dámou, která pak posloužila jako příčina rozvodu. Pak jste pracoval pro mého otce ve snaze chytit jeho pátou ženu při podobné kratochvíli. Dále jste pracoval pro blíže neurčenou paní Pembrokeovou, abyste zjistil, kde můj otec je. No a teď chce můj otec, abyste zjistil, kde byli všichni členové naší rodiny minulý pátek a včera, protože si chce ověřit, že nikdo z jeho nejbližších se ho nepokoušel zabít. Byl by velmi nešťastný, kdyby zjistil, že ano. Pokud nejste schopen tento úkol srovnat se svým svědomím, pak se bohužel budu muset obrátit na někoho jiného."
Norman West se na mne podíval se skepsí, která ve mně opět vzbudila naději, že je asi chytřejší, než jak vypadá, Malcolmovi svítily oči pobavením.
"Samozřejmě, že bych vám dobře zaplatil," řekl otec.
"Za riziko," dodal jsem.
"Cože?" Malcolm to nepochopil.
"No, nepřejeme si přece, aby šlápl na zmiji, ale sluší se, abycho…
