10
Stáli jsme před domem a hovořili s policistou. Jak jsme tam od brány došli, to si vůbec nepamatuji. Když jsme se tam objevili, vzbudili jsme všeobecný úžas u přítomných uniformovaných složek, ale možno říct, že úlevný. Všichni totiž pátrali v troskách po našich mrtvolách.
Sdělili nám, že k výbuchu došlo v půl páté ráno a že výbuch a obrovský otřes vzbudil polovinu vesnice. Tlaková vlna rozbila okna a všichni psi začali výt. Několik rodin volalo policii, ale když policisté dojeli do vesnice, všude se zdál být klid. Nikdo nevěděl, kde vlastně k výbuchu došlo. Policie tedy začala objíždět okolí, jezdili až do úsvitu a teprve pak zjistili, že se to stalo u nás. Přední stěnu haly, hlavní vchod se starobylými dveřmi výbuch vyrazil ven na příjezdovou cestu a střední část prvního poschodí se propadla. Ze všech oken se vysypalo sklo.
Policista věcně vysvětloval: "Obávám se, že vzadu je to ještě horší, asi byste se tam měli jít podívat, pane, zároveň našim lidem sdělíme, že nedošlo k žádným ztrátám na životech."
Malcolm mlčky přikývl, šli jsme za policistou vlevo kolem domu ke kuchyni a ke garáži, pak zahradou a kolem zdi u jídelny. Když jsme přešli až k terase, byli jsme opravdu otřeseni, přestože nás předtím varovali. Bylo to hrozné, až se z toho dělalo zle.
Tam, kde býval obývací pokoj, byla obrovská halda rozbitých cihel, omítky, trámů, trosek nábytku. Malcolmova ložnice, která byla nad jídelnou, načisto zmizela a ležela v troskách, přilehlé půdní pokojíčky také. Střecha, která zepředu vypadala celkem normálně, byla vzadu jenom kostra bez tašek. Silné trámy čněly proti nebi jako holá žebra.
Můj pokoj byl hned vedle Malcolmovy ložnice. Nezbylo z něho nic, jen špičaté zbytky prken z podlahy, kousek stěny, ke kterému se tiskl zbytek krbu a pod tím vším prázdno.
Malcolm se začal třást. Sundal jsem si sako a přehodil mu ho přes ramena.
"My jsme neměli plyn," řekl Malcolm policistovi. "Moje matka ho nechala odpojit už před šedesáti lety, protože se plynu bála."
Pofukoval lehký vítr, Malcolmovi cuchal vlasy. Vypadal náhle křehce, jako kdyby ho ten lehounký větřík dokázal i porazit.
"Měl by sis sednout," řekl jsem. Policista bezmocně ukázal na trosky. Nikde ani kousek židle. "Zajdu pro židli do kuchyně, prosím, postarejte se o něho zatím."
"Já jsem v pořádku," ozval se Malcolm chabě.
"Kuchyně je zamčená, pane, a my vás do ní přes halu pustit nemůžeme."
Vytáhl jsem z kapsy klíč, ukázal mu ho a odemkl jsem a šel dovnitř, než mě stačil zarazit. Lesklé žluté stěny kuchyně byly nedotčené, ale dveře z haly výbuch vyrazil. Otvorem vletěly do kuchyně úlomky cihel a prach. Všude byl prach jako závoj. Ze stropu opadala omítka. Všechno skleněné, všechno porcelánové popraskalo a rozpadlo se ve střepy. Moiřiny muškáty spadly z poliček a ležely jako rudý pozdrav na rozloučenou v jejím elektrickém království.
Vzal jsem Malcolmovo křesílko z borového dřeva, jediný kus nábytku, na kterém trval a nikdy nedovolil vyměnit a zanesl je ven. Zhroutil se do něj, ani nevěděl, na co si sedá, a přikryl si ústa dlaní.
Hasiči a další lidé tahali za všechno, čím se v troskách dalo pohnout, ale tempo práce se značně zpomalilo od chvíle, kdy zjistili, že jsme naživu. Několik lidí přišlo za Malcolmem, vyjadřovali mu soustrast a kladli otázky. Především chtěli vědět, jestli jsme si jistí, že kromě nás v domě nikdo nebyl. Byli jsme si více méně jistí. Skladovali jsme v domě nějaký plyn, kyslíkové bomby, propan butan, láhve s éterem? Ne. "Proč právě éter?" Prý se používá při výrobě kokainu. Tupě jsme se na ně dívali.
Už prý zjistili, že k domu nevedla přípojka plynu. Ptali se na další možnosti, protože věc opravdu vypadala jako výbuch plynu.
Ne, neměli jsme vůbec žádný plyn. Neskladovali jsme nic, co by bylo výbušné? Ne.
Čas jako kdyby zůstal stát.
Ženy z vesnice přinesly horký čaj v termoskách pro pracující muže. Daly trochu čaje také Malcolmovi a mně, přinesly červenou přikrývku a Malcolma přikryly, takže jsem si zase mohl obléct sako. Bylo dos…
