11
3.00 až 9.00
Vůdce sedmi maskovaných teroristů nařídil svým mužům metodicky a přesně, co mají dělat, nepochybně věnoval svému plánu spoustu času a důkladně si ho promyslel. Vydal rozkazy v překotném proudu řeči, které kapitán Larsen ani jeho důstojníci ani mladý lodník nerozuměli.
Pět maskovaných mužů zahnalo oba důstojníky a námořníka dozadu do místnosti v náležité vzdálenosti od řídícího panelu a obstoupili je.
Vůdce mávl pistolí ke kapitánu Larsenovi a řekl anglicky: „Do vaší kabiny, prosím, kapitáne!“
Sestupovali husím pochodem. Kapitán Larsen první, za ním vůdce teroristů a jeho pochop se samopalem vzadu. Sestupovali z velitelského stanoviště po schodech dolů na palubu D, o poschodí níž. V záhybu vpůli schodiště se Larsen otočil na své dva věznitele, aby odhadl, jak jsou od něj vzdáleni a jestli by je přemohl.
„To vás nesmí ani napadnout,“ ozval se mu přes rameno hlas zpod masky. „Jen šílenec by se pustil do potyčky, se samopalem tři kroky od těla.“
Larsen je vedl dál, dolů po schodech. Na palubě A byli ubytovaní vyšší důstojníci. Kapitánovy prostory byly až na konci pravoboku, v cípu rozlehlé palubní nástavby. Směrem k levoboku následovala malá knihovna map, jejímiž otevřenými dveřmi byly vidět nesčetné přihrádky nanejvýš dokonalých námořních map, podle kterých mohl plout v každém oceánu, do každého zálivu a do každého prostoru po celém světě. Byly to kopie originálů pořízených Britskou admiralitou, nejlepší, jaké kdy existovaly.
Pak přišel konferenční sál, prostorná kabina, v níž mohl kapitán nebo majitel lodi kdykoli přijmout značné množství návštěvníků. Vedle konferenčního sálu byly místnosti vyhrazené majiteli lodi, zamčené a prázdné, rezervované pro předsedu společnosti, kdyby se někdy rozhodl pobývat na lodi. Na konci levoboku byla další řada kabin, stejná jako byt kapitána, ale v obráceném pořadí. Tam bydlel hlavní inženýr.
Za kabinami kapitána byl menší byt pro prvního důstojníka a za prvním důstojníkem bydlel hlavní stevard. Celý komplex tvořil jakýsi čtverec, jehož středem vedlo točité schodiště přes tři poschodí až k palubě A.
Thor Larsen zavedl teroristy do svých prostor a zůstal stát v obytné kabině. Vůdce teroristů vstoupil za ním a rychle proběhl všemi místnostmi, ložnicí a koupelnou. Nikdo tam nebyl.
„Sedněte si, kapitáne,“ řekl hlasem tlumeným maskou. „Zůstaňte tu, dokud se nevrátím! Položte ruce na stůl, dlaněmi dolů a nehýbejte se, prosím!“
Následovala další kaskáda příkazů v cizí řeči a samopalník zaujal postavení zády k pažení kabiny, dvanáct stop od Thora Larsena a čelem k němu, s hlavní zbraně mířící přímo na rolák Larsenova bílého svetru. Vůdce zkontroloval, jestli jsou všechny záclony zatažené, pak odešel a zavřel za sebou dveře. Oba další obyvatelé paluby spali ve svých kabinách a neslyšeli vůbec nic.
Za pár minut byl vůdce zpátky na velitelském stanovišti. „Vy,“ namířil na mladičkého námořníka. „Pojďte se mnou!“
Chlapec se prosebně zadíval na prvního důstojníka Stiga Lundkvista.
„Jestli tomu chlapci ublížíte, vlastníma rukama vás roztrhnu jako hada,“ řekl Tom Keller svou hrdelní američtinou. V rukou mužů kolem něj se pohnuly dva samopaly.
„Vaše kavalírství je obdivuhodné, váš smysl pro realitu stojí za bačkoru,“ pronesl hlas za vůdcovou maskou. „Nikomu neublížíme, pokud se nepokusíte o nějakou pitomost. Pak by tekla krev proudem a vy byste stáli rovnou pod kohoutkem.“
Lundkvist kývl na námořníka.
„Jdi s nimi,“ řekl. „Udělej, co budou chtít.“
Námořníka eskortovali dolů po schodech. Na palubě D ho terorista zastavil.
„Kdo kromě kapitána bydlí na téhle palubě?“ tázal se.
„Támhle bydlí hlavní inženýr,“ řekl námořník. „Tady první důstojník, ale ten je teď na můstku, a tady hlavní stevard.“
Za žádnými dveřmi se vůbec nic neozývalo.
„Kde je skladiště nátěrů?“ tázal se terorista. Námořník se beze slova otočil a zamířil dolů po schodech. Prošli palubu C a palubu B. Jednou zaslechli mumlání hlasů zpoza dveří námořní jídelny, kde čtyři muži, kteří nemohli spát, popíjel…
