7
Zatímco se vysocí státní představitelé a zpravodajci ve Washingtonu a v Moskvě zmítali v náporech práce, stará Sanadria se nevzrušeně kolébala k severovýchodu, k Dardanelům a Istanbulu.
Příští den pozoroval Drake kolem lodi plynoucí holé hnědé skály Gallipolských výšin a Marmarské moře, které rozdělovalo evropské a asijské Turecko. Kapitán Thanos, který tyhle vody znal jako vlastní dvorek na Chiosu, řídil loď sám.
Přehučely kolem nich dva sovětské křižníky mířící od Sevastopolu do Středomoří, kde budou sledovat manévry americké šesté námořní flotily. Po západu slunce se na obzoru objevila přebleskující světla Istanbulu a most Galatea klenoucí se nad Bosporem. Sanadria zakotvila na noc a do istanbulského přístavu vplula druhý den ráno.
Zatímco skládali vidlicové zdvižné vozíky, vyzvedl si Andrew Drake od kapitána Thanose svůj pas a vyklouzl na břeh. Na předem určeném místě v centru Istanbulu se setkal s Miroslavem Kaminským a převzal balík beránčích a semišových pláštů a sak. Když se vrátil na loď, pózvedl kapitán Thanos obočí.
„To je na zahřátí pro tvou dívku?“ zeptal se kapitán.
Drake zavrtěl hlavou a usmál se. „Chlapci z posádky povídali, že tohle vozí námořníci do Oděsy,“ řekl. „Napadlo mě, že tak nejsnáz pronesu svůj balíček.“
Řeckého kapitána to nepřekvapilo. Věděl, že půl tuctu jeho námořníků si takové zboží na loď přinese, aby módní pláště a džíny prodali s pětinásobným ziskem čachrářům na černém trhu v Oděse.
Po třiceti minutách proplula Sanadria Bosporem, nechala za sebou Golden Horn a kuckala s traktory na sever k Bulharsku.
Na západ od Dublinu leží hrabství Kildare, v němž leží středisko irského dostihového sportu Curragh a ospalé obchodní městečko Celbridge. Na předměstí Celbridge stojí největší a nejkrásnější majestátní palladiovské sídlo v Irsku, Castletown House. Se souhlasem amerického a sovětského vyslance navrhla irská vláda Castletown jako místo schůzky pro konferenci o odzbrojení.
Celý týden, ve dne v noci, pracovali malíři, štukatéři, elektrikáři a zahradníci, aby upravili do konečné podoby obě místnosti, v nichž se měly konat souběžné konference, ačkoliv nikdo nevěděl, o čem má vlastně ta druhá konference jednat.
Průčelí samotné hlavní budovy je široké a z každého vedou kryté chodby se sloupovím do dalších částí budovy. V jednom křídle jsou kuchyně a byty zaměstnanců a zde také měly být ubytovány americké bezpečnostní jednotky. Ve druhém křídle byly stáje a nad nimi další byty určené pro ruskou osobní stráž.
Hlavní budova měla sloužit jednak jako konferenční středisko a jednak pro ubytování nižších diplomatických šarží. Pro ně bylo připraveno několik pokojů pro hosty a pokoje na horním poschodí. Oba hlavní vyjednávači se svými tajemníky se budou každý večer vracet na svá velvyslanectví, která byla vybavena šifrovacím zařízením spojeným s Washingtonem a Moskvou.
Tentokrát se nemělo nic utajovat kromě předmětu jednání druhé konference. Ve světle reflektorů masmedií dorazili ministři zahraničí David Lawrence a Dmitrij Rykov do Dublinu. Uvítal je irský prezident a předseda irské vlády. Po obvyklém stisku rukou určeném pro televizní diváky a po vzájemném přípitku odjeli ve dvou kavalkádách z Dublinu do Castletownu.
V poledne osmého října vstoupili oba státníci se svými poradci do rozlehlé Long Gallery, vytapetované ve wedgewoodské modři a v pompejském stylu, dlouhé čtyřicet metrů. Střed sálu zabíral zářivě lesklý georgiánský stůl, po jehož stranách se rozesadily delegace. Každý ministr měl vedle sebe odborníky na obranu, na systémy výzbroje, nukleární technologii, obranná vojska a obrněné divize.
Oba státníci věděli, že tam jsou jen proto, aby formámě zahájili konferenci. Po zahájení a poté co bude schválena agenda, odletí zpátky domů a přenechají rozhovory v rukou vedoucích delegací, profesora Ivana I. Sokolova za Sovětský svaz a bývalého náměstka ministra zahraničí Edwina J. Campbella.
Zbývající místnosti na poschodí byly dány k dispozici stenografům, písařkám a vědeckým pracovní…
