19.
Muži v dlouhých kožených pláštích dospěli k názoru, že není nutné hlídkovat přes víkend v plném rozsahu. Jen několik málo lidí dostalo přísně tajné instrukce. U administrativní budovy stáli pozorovatelé, kteří jim vysílačkou oznámí, až kořist v pátek večer odjede z města.
Zatýkací komando trpělivě čekalo na dlouhé úzké silnici u ohbí řeky Moskvy, jen míli před odbočkou na Peredělkino, kde měli své dači nejvyšší představitelé ústředního výboru, prominentní akademikové a armádní špičky.
Když se přiblížilo auto, na které čekali, první vůz zatýkací kolony příčně zatarasil silnici. Čajka zpomalila a zastavila. Ani řidič s tělesným strážcem, přestože patřili k nejlepším mužům vojenské kontrarozvědky a měli výcvik u Specnaz, neměli šanci. Z obou stran silnice se k vozu přihrnuli muži s automatickými pistolemi, takže vojáci ve voze zírali přes sklo přímo do hlavní.
K pravým zadním dveřím vozu přistoupil důstojník v civilu, otevřel je a podíval se dovnitř. Muž na zadním sedadle vzhlédl od spisu, který si právě pročítal. Tvářil se lhostejně, ale v jeho očích bylo znát podráždění.
„Maršál Kozlov?“ zeptal se muž KGB v koženém kabátě.
„Ano.“
„Vystupte si. Nepokoušejte se klást odpor. Totéž rozkažte svým vojákům. Jste zatčen.“
Statný maršál vydal rozkazy řidiči a tělesnému strážci a vystoupil. V mrazivém vzduchu mu od úst stoupala pára. Přemýšlel, kdy se bude moci znovu nadechnout svěžího zimního vzduchu. Pokud se něčeho bál, nedal to na sobě znát.
„Pokud k tomu nemáte oprávnění, zodpovíte si to před politbyrem, čekisti.“ Použil opovržlivého ruského výrazu pro příslušníky tajné policie.
„Jednáme na příkaz politbyra,“ řekl důstojník KGB se zadostiučiněním. V tom okamžiku starý maršál poznal, že mu naposled došla munice.
Dva dny nato, za hluboké tmy před úsvitem, obklíčila saúdskoarabská policie v tichosti soukromý dům v Rijádu. Úplně bez hluku se to však neobešlo. Jeden z policistů zakopl o odhozenou plechovku a někde zaštěkal pes. Jemenský sluha, který už vařil silnou ranní kávu, vyhlédl ven a odešel informovat svého pána.
Plukovník Easterhouse měl parašutistický výcvik v Americké armádě a kromě toho věděl, že v Saudské Arábii nelze podceňovat hrozbu prozrazení sebetajnějšího spiknutí. Byl na tuto alternativu připraven. Ve chvíli, kdy s praskotem povolila velká dřevěná vrata do dvora a jeho dva jemenští strážci za něj položili život, unikl mukám, která by jej očekávala. Policisté uslyšeli výstřel a vyběhli po schodech do obytné části domu.
Našli ho ležet na podlaze, tváří k zemi. Jeho krev se vsakovala do nádherného kašanského koberce, který zdobil vzdušnou pracovnu, zařízenou s vybraným arabským vkusem. Plukovník velící zatýkací četě se rozhlédl po místnosti. Jeho zrak spočinul na arabském nápisu, vyšitém na hedvábné drapérii.
Inš Alláh. Děj se vůle Alláhova.
Následujícího dne obklíčili lidé z FBI, vedení Phillipem Kellym, ranč na úpatí pahorkatiny poblíž Austinu. Cyrus Miller přijal Kellyho zdvořile a vyposlechl si poučení o svých právech. Když uslyšel, že je zatčen, začal se hlasitě a s vážnou tváří modlit, povolávaje božskou odplatu svého osobního Přítele na modloslužebníky Antikrista, kteří neuposlechli vůle Všemohoucího vtělené do jehe, Millerových činů.
Kevin Brown velel skupině, která téměř v téže minutě zatkla Melvilla Scanlona v jeho luxusním domě u Houstonu. Další skupiny FBI navštívily Lionela Moira v Dallasu a pokusily se zatknout Bena Salkinda v Palo Altu a Petera Cobba v Pasadeně. Salkind buď na základě předtuchy, nebo čirou náhodou odletěl předchozího dne do Mexico City. Pro Cobba si přišli do kanceláře, ale ten pro nachlazení zůstal doma. Byla to jedna ze situací, které zmaří sebelépe naplánovanou operaci. Policisté a vojáci takové situace dobře znali. Když lidé z FBI odjeli pro Cobba do jeho domu, zavolal mu tajemník. Cobb vstal z postele, políbil ženu a děti a odešel do garáže. Tam ho také lidé z FBI o dvacet minut později našli.
Čtyři dny nato zaujal prezident John Cormack místo v…
