třináct
Vytřeštěně jsme se na sebe dívali, měl jsem před očima situaci, v jaké mě viděl naposledy: ležícího na slámě, roztřeseného strachy. Jistě na mně poznal, na co myslím. Ví, co ze mě udělal. Přece nedokážu jen tak bez hnutí stát, aniž hnu brvou... musím to vydržet.
Hlava jako by se mi vznášela nad tělem. Čtyři vteřiny nabité hnusem a odporem. Strašné.
"Vy se znáte?" podivil se sir Thomas.
"Ano, už jsme se setkali," řekl Trevor Deansgate.
Ještě že ani hlasem, ani pohledem nedal najevo posměch a pohrdání. Bylo to sice k nevíře, ale dokonce se mi zdálo, že je ve střehu a nesvůj.
"Chcete něco k pití, Side?" zeptal se sir Thomas. Číšník s tácem stál vedle mne. Sáhl jsem po skleničce něčeho, co vypadalo jako whisky. Soustředil jsem se na to, aby se mi netřásla ruka.
"Právě jsem Sidovi říkal, jak si Jockey klub váží jeho úspěchu," vyprávěl lehkým tónem sir Thomas. "Zdá se, že ho to dočista připravilo o řeč."
Trevor Deansgate a já jsme neřekli ani slovo. Sir Thomas trochu nadzdvihl obočí a zkusil to znovu: "No tak, Side, poraďte nám tip na hlavní dostih!"
Snažil jsem se myslet a alespoň předstírat, že život jde klidně dál, že se nic neděje.
"Nejspíš Winetastera."
Zdálo se mi, že mluvím sevřeným hlasem, ale sir Thomas si ničeho nevšiml. Trevor Deansgate držel ve své pěstěné ruce skleničku, díval se do ní, točil s ní, led se pohupoval ve zlaté tekutině. Vtom sira Thomase oslovil nějaký jiný host. Odvrátil se od nás. Trevor Deansgate se mi okamžitě zadíval do očí s nepokrytou, pomstychtivou záští. Když promluvil, zazníval jeho hlas z černého podsvětí násilí, krutosti a neúprosné zloby.
"Jestliže porušíte svůj slib, udělám, co jsem řekl."
Díval se na mne tak dlouho, dokud se neujistil, že jsem jeho slova vnímal. Pak se odvrátil. Ohlédl jsem se na jeho mohutná záda a býčí svaly rýsující se pod civilizovaným kabátem.
"Side, lady Ullastonová by ráda věděla...," Philip Friarly stál opět vedle mne. "Poslyšte, je vám dobře?"
Chabě jsem přikývl.
"Kamaráde, jste hrozně bledý."
"Já... promiňte...," snažil jsem se vzpamatovat. "Nač jste se prosím vás ptal?"
"Lady Ullastonová by ráda věděla...," začal dlouze vyprávět a já ho s naprostým pocitem neskutečnosti poslouchal. Je to zvláštní, jak člověk dovede jednat ve stavu rozpolcení. Držel jsem v ruce skleničku a bavil se zdvořile se ženou hlavního rozhodčího. O pět minut později jsem si nepamatoval ani jediné slovo z toho, co bylo řečeno. Dokonce jsem ani necítil půdu pod nohama, jako bych byl ve vzduchoprázdnu. Jsem na dně, říkal jsem si.
Odpoledne se vleklo. Winetaster zůstal v hlavním dostihu za klisnou jménem Lady Hillmanová, a v dalším dostihu setrval Larry Server se syndikalizovaným koněm lorda Friarlyho na konci pole až k cíli. Ve mně se neodehrála žádná změna k lepšímu. Po pátém dostihu jsem se rozhodl, že už stejně nemá smysl, abych se tam zdržoval, když ani nedokážu uvažovat.
Před branou byl obvyklý shluk šoférů opřených o vozy, čekajících na pány. Zahlédl jsem mezi nimi jednoho bývalého jezdce, který přišel o licenci, protože bral úplatky od Petera Rammileese.
Zamával jsem na něho. "Nazdar, Jacksy!"
"Nazdar, Side."
Došel jsem k vozu, odemkl dvířka a hodil dalekohled na zadní sedadlo. Nastoupil jsem a nastartoval. Pak jsem se chvíli zarazil a začal s vozem couvat až k bráně.
"Jacksy, nastup, máš zákazníka."
"Zákazníka, na co?" Došel ke mně a sedl si na přední sedadlo vedle mne. Vytáhl jsem z kapsy náprsní tašku a hodil mu ji do klína.
"Můžeš si všechny ty prachy nechat." Jel jsem přes parkoviště a branou ven na veřejnou silnici.
"Tys mi už ale nedávno prachy dal, dals mi hodně."
Usmál jsem se. "To vím. Jenže... tyhle prachy jsou teprve za budoucí služby."
Přepočítával bankovky. "To mi chceš dát všechno?" zeptal se nedůvěřivě.
"Rád bych se něco dozvěděl o Peterovi Rammileesovi."
"Tak to teda ne." Sáhl po klice u dvířek, ale jeli jsme už příliš rychle, nemohl vystoupit.
"Jacksy, nikdo jiný než já to neuslyší, a já to nikomu vyprávět nebudu, to se ne…
