23
JEŠTĚ BYLA TMA, KDYŽ SE MOTOR ZASTAVIL A Nate se probudil. Sáhl si na levé zápěstí, ale uvědomil si, že náramkové hodinky už delší dobu nenosí. Slyšel, jak se pod ním pohybují Welly a Jevy. Byli na zádi lodi a tiše spolu mluvili.
Byl na sebe hrdý, protože to bylo další střízlivé ráno a další čistý den, který věnuje knihám. Před šesti měsíci bylo každé probuzení rozmazanou šmouhou opuchlých očí, zastřených myšlenek, suchých úst, pálícího jazyka, hořkého dechu a velké každodenní otázky: "Proč jsem to udělal?" Často ve sprše zvracel a někdy si namlouval, že by bylo nejlíp, kdyby se spláchl také. Po osprchování nastalo vždy dilema, co si vzít k snídani. Něco teplého a mastného, aby si uklidnil žaludek, nebo snad sklenici Bloody Mary, aby si uklidnil nervy? Pak odešel do práce, aby byl v osm hodin u svého pracovního stolu a začínal další krutý den jako advokát v civilních sporech.
Každičké ráno. Bez výjimky. Ve finálních dnech posledního kolapsu nebyl ráno střízlivý po celé týdny. Ze zoufalství vyhledal protialkoholní poradnu. Když se ho tam tázali, zda si může vzpomenout na den, kdy byl střízlivý, přiznal, že nemůže.
Stýskalo se mu po pití, ne po kocovinách.
Welly postrčil malý člun s vesly a motorem k levému boku Santa Loury a pevně jej uvázal. Když do něj s Jevym začali nakládat nezbytné potřeby, Nate k nim po schůdcích slezl. Dobrodružství vstoupilo do nové fáze a Nate byl na změnu scenérie připravený.
Bylo zataženo a vypadalo to na další déšť. Kolem šesté však přece jen vykouklo slunce. Nate to věděl přesně, protože se opět vyzbrojil náramkovými hodinkami.
V dálce kokrhal kohout. Zakotvili blízko farmářského stavení a člun přivázali k trámu, který kdysi podepíral přístavní můstek. Po jejich levici, směrem k západu, se do Paraguaye vlévala nevelká říčka.
Bylo problémem malý člun naložit a nepřetížit jej. Všechny malé přítoky, které se tu spojovaly, byly rozvodněné a jejich břehy nebylo ani vidět. Kdyby byl člun příliš ponořený, mohli by prorazit dno, nebo dokonce poškodit vrtuli přívěsného motoru. Člun měl jen jeden motor, couvat se s ním dalo pouze pomocí dvou vesel, která si Nate prohlédl již z paluby, když tam popíjel kávu. Usoudil, že vesla budou užitečná, zvláště kdyby je začali pronásledovat divocí Indiáni nebo hladová zvěř.
Doprostřed člunu vkusně naaranžovali tři pětigalonové plynové bomby. "Vystačí na patnáct hodin," vysvětlil Jevy.
"To je dlouhá doba."
"Dávám přednost jistotě."
"Jak daleko je ta osada?"
"Nevím jistě." Ukázal k domu a pokračoval: "Ten farmář tvrdí, že čtyři hodiny."
"Zná se s Indiány?"
"Ne. Nemá Indiány rád. Říká, že se na řece neukazují."
Jevy naložil malý stan, dvě přikrývky, dvě moskytiéry, kus plachtoviny proti dešti, dva kbelíky na vylévání dešťové vody a své pončo. Welly přidal bedny s jídlem a lahvovanou vodou.
Nate usedl v kabině na pryčnu a vytáhl z kufříku kopii poslední vůle, prohlášení o seznámení se závětí a potvrzení, složil je dohromady a zasunul do úřední dopisní obálky opatřené tištěným nápisem "Advokátní kancelář Stafford". Protože na člunu nebyly vaky uzavíratelné zipem ani plechová bedna na šatstvo, zabalil obálku do třiceticentimetrového čtvercového kousku látky, který odřízl z lemu svého ponča. Pak převázal látku kouskem šňůry od splachovadla. Prohlédl si svůj výtvor a prohlásil balíček za vodotěsný. Zavěsil si jej na hruď pod košili a zakryl lehkou džínsovou kazajkou.
V kufříku měl ještě kopie všech listin, které chtěl nechat na lodi. A protože Santa Laura vypadala mnohem bezpečněji než člun, rozhodl se nechat tu i satelitní telefon. Znovu prohlédl papíry i telefon, zamkl kufřík a položil jej na pryčnu. Dnes by mohl být den s velkým D, pomyslel si v duchu. Představa, že se konečně setká s Rachel Laneovou, v něm vyvolala nervózní vzrušení.
Rychle posnídali kousek veky s masem a máslem. Stáli přitom na palubě nad člunem a pozorovali oblaka. Čtyři hodiny v Brazílii ve skutečnosti znamenají šest až osm hodin a Nate se už nemohl dočkat, až vyplují. Posled…