KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ
Snídaně na Dupont Circle. Bylo dost chladno, alespoň všichni narkomani a transvestiti byli ještě někde v bezvědomí zalezlí ve svém chorobném malém světě. Několik opilců se tu povalovalo jako naplavené dřevo. Ale slunce už bylo na obloze a on se cítil v bezpečí, protože přece jenom byl pořád ještě agentem FBI, nosil podpaždní poudro a v něm revolver. A koho by se měl bát? Revolver už nepoužil patnáct let a málokdy vycházel ze své kanceláře, ale rád by byl tasil a střílel.
Jmenoval se Trope a byl velmi speciálním asistentem pana Voylese. Byl tak speciální, že nikdo kromě něho a pana Voylese nevěděl o těch tajných rozhovorech s Bookerem z Langley. Seděl na kruhové lavičce zády k Avenue New Hampshire a rozbalil v obchodě koupenou snídani, sestávající z jednoho banánu a piškotového koláčku. Podíval se na hodinky. Booker nikdy nechodí pozdě. Trope vždycky přicházel první, pak se za pět minut dostavil Booker. Rychle si promluvili a Trope odcházel první, potom Booker. Na sklonku své kariéry už oba vysedávali v kanceláři, ale byli velmi blízcí svým šéfům, které čas od času omrzelo se jen dohadovat, co dělá ten druhý nebo rychle potřebovali nějakou informaci.
Trope bylo jeho skutečné jméno a on by byl rád věděl, zda Booker je také opravdové jméno. Pravděpodobně ne. Booker je z CIA a tam jsou tak paranoidní, že mají krycí jména i ořezávátka na tužky. Ukousl si kousek banánu. A sekretářky mají tři nebo čtyři. Booker přišel k fontáně s vysokým, bílým papírovým pohárkem kávy. Rozhlédl se a sedl si vedle svého přítele. Setkání si vyžádal Voyles, takže Trope bude mluvit první.
"Přišli jsme v New Orleansu o jednoho muže," řekl.
Booker držel horký pohárek v dlaních a usrkával. "Koledoval si o to."
"To jo, ale přesto je mrtvý. Byli jste tam?"
"Ano, ale nevěděli jsme, že je tam on. Byli jsme blízko, ale hlídali jsme někoho jiného. Co tam dělal?"
Trope rozbalil studený koláček. "Nevíme. Jel tam dolů na pohřeb, pokoušel se najít tu dívku, našel něco jiného a bylo to." Pořádně si ukousl a bylo po banánu. Teď piškot. "Byla to čistá práce, co říkáte?"
Booker pokrčil rameny. Co ví FBI o zabíjení lidi? "Šlo to. Poněkud chatrný pokus předstírat sebevraždu, jak jsem slyšel." Napil se horké kávy.
"Kde je ta dívka?" zeptal se Trope.
"Ztratili jsme ji na letišti O'Hare. Možná, že je na Manhattanu, ale nevíme to jistě. Hledáme ji."
"A oni ji také hledají."
Trope se napil studené kávy. "To určité."
Dívali se, jak se jeden notorik potácivě zvedl z lavičky a upadl. Jeho hlava se zaduněním udeřila o zem, ale on zřejmě nic necítil. Převalil se na záda, z čela mu tekla krev.
Booker se podíval na hodinky. Tyhle schůzky byly nesmírně krátké. "Jaké má pan Voyles plány?"
"No, jdeme do toho. Včera na to poslal padesát mužů, dneska další. Nemá rád, když mu zabíjejí lidi, zvlášť někoho, koho zná."
"Ale co Bílý dům?"
"Neřekneme jim to, a třeba se to nedozvědí. Co vědí?"
"Znají Mattieca."
Trope se při tom pomyšlení trochu usmál. "Kde je pan Mattiece?"
"Bůhví. V posledních třech letech ho tu nikdo moc neviděl. Má půl tuctu domů po celém světě, má trysková letadla a lodě, tak kdo ví."
Trope dojedl piškot a nacpal obal do pytlíku. "Ta zpráva se do něho správně strefila, co?"
"Je to nádhera. Kdyby byl zachoval klid, byli by tu zprávu všichni ignorovali. Ale popadl ho amok, začal zabíjet lidi, a čím víc lidí zabije, tím víc získává ta zpráva na důvěryhodnosti."
Trope se podíval na hodinky. Už je tu moc dlouho, ale tohle stojí za to. "Voyles říká, že možná budeme potřebovat vaši pomoc."
Booker přikývl. "Jistě. Ale tohle je velice obtížná věc. Za prvé, pravděpodobný vrah je mrtvý. Za druhé, ten, co drží kasu, je velmi kluzký. Bylo to velmi komplikované spiknutí, ale spiklenci jsou pryč. Pokusíme se najít Mattieca."
"A tu dívku?"
"Ano. Pokusíme se."
"O čem asi přemýšlí?"
"Jak zůstat naživu."
"Nemohli byste ji přivést?"
"Ne. Nevíme, kde je a nemůžeme chytat nevinné občany na ulici. Ona právě teď nikomu nevěří."
Trope vst…
