KAPITOLA OSMÁ
Ve čtvrtek v poledne přinesla sekretářka do dusné zasedací místnosti v pátém patře Hooverovy budovy velký sáček plný sendvičů. Ve středu čtvercové místnosti stál mahagonový stůl s dvaceti židlemi na každé straně, obsazenými nejvyššími představiteli FBI z celé země. Všichni měli povolené kravaty a vyhrnuté rukávy. Tenký oblak modravého dýmu se vznášel kolem laciného vládního lustru půl druhého metru nad stolem.
Mluvil ředitel Voyles. Byl unavený a rozčilený, kouřil toho rána už čtvrtý doutník a pomalu přecházel před obrazovkou na své straně stolu. Polovina mužů ho poslouchala. Druhá polovina vytahovala zprávy z hromady uprostřed stolu a četla o pitvách, laboratorních rozborech nylonového lanka, Nelsonu Muncieovi a jiných rychle prošetřených věcech. Zprávy byly dost tenké.
Zvláštní agent Eric East, který byl u FBI teprve deset let, ale byl skvělý vyšetřovatel, pozorně naslouchal a četl. Před šesti hodinami ho Voyles vybral, aby vedl vyšetřování. Zbytek týmu vybrali v průběhu dopoledne. Toto byla organizační porada.
East poslouchal to, co už věděl. Vyšetřování může trvat týdny, pravděpodobně měsíce. Kromě devíti kulek, lanka a ocelové tyčky, použité na utažení smyčky, nebyly žádné stopy. Sousedé v Georgetownu nic neviděli, v Montrose se neobjevil žádný výjimečně podezřelý typ. Žádné otisky. Žádná vlákna. Nic. Na takové čisté zabití je třeba pozoruhodný talent a najmout takový talent stojí spoustu peněz. Voyles byl pesimistický, že se jim podaří najít střelce. Musí se soustředit na ty, kdo si je objednali.
Voyles hovořil a bafal z doutníku. "Na stole máte memorandum o jakémsi Nelsonu Muncieovi, milionáři z Jacksonvillu na Floridě, který údajně Rosenbergovi vyhrožoval. Floridské úřady jsou přesvědčeny, že Muncie zaplatil fůru peněz za zabití násilníka a jeho obhájce. Všechno je v tom memorandu. Dva z našich lidí mluvili dnes ráno s Muncieovým právním zástupcem a setkali se s velmi nepřátelským postojem. Podle svého právníka je Muncie mimo zemi a on samozřejmě nemá tušení, kdy se vrátí. Určil jsem dvacet mužů, aby to vyšetřili."
Voyles si znovu zapálil doutník a podíval se na kus papíru na stole. "Číslem čtyři je skupina zvaná Bílý odpor, malá skupina teroristů středního věku, které máme pod dohledem už asi tři roky. Je to v materiálech. Je to velmi slabé podezření. Ti spíš házejí zápalné bomby a zapalují kříže. Nejsou moc rafinovaní. A hlavně nemají moc peněz. Velmi pochybuji o tom, že by si mohli dovolit najmout takové šikovné pistolníky. Ale pro každý případ jsem na ně nasadil dvacet mužů."
East rozbalil velký sendvič, přičichl k němu a rozhodl se ho nechat na pokoji. Kolečka cibule byla studená. Přešla ho chuť. Poslouchal a dělal si poznámky. Číslo šest na seznamu bylo poněkud neobvyklé. Jakýsi psychopat jménem Clinton Lane vyhlásil válku homosexuálům. Jeho jediný syn se odstěhoval z rodinné farmy v Iowě do San Franciska, aby si užil teploušského života a rychle zemřel na AIDS. Laneovi přeskočilo v hlavě a zapálil kancelář Koalice homosexuálů v Des Moines. Byl dopaden a odsouzen na čtyři roky, ale v roce 1989 utekl a nebyl nikdy nalezen. Podle memoranda založil rozsáhlou síť pašeráků kokainu a nadělal miliony. A těch peněz používal pro svou malou soukromou válku proti buzerantům a lesbičkám. FBI se ho snažila dopadnout už pět let, avšak bylo pravděpodobné, že operuje z Mexika. Po léta psal výhružné dopisy Kongresu, Nejvyššími soudu a prezidentovi. Voylese Lane jako podezřelý příliš nenadchl. Je to blázen, který stojí spíš nalevo, ale je třeba se podívat pod každý kámen. Na tenhle případ přidělil jen šest agentů.
Na seznamu bylo deset jmen. Na každého podezřelého bylo nasazeno šest až dvacet zvláštních agentů. Každá jednotka měla svého vedoucího. Ti měli dvakrát denně podávat zprávy Eastovi, který se bude každý den ráno a odpoledne scházet s ředitelem. Přes sto agentů se bude potulovat po ulicích měst i po venkově a bude hledat vodítka.
Voyles mluvil o utajení. Novináři budou jako honící psi, takže …
