KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ
Gavin Verheek byl unavený starý muž, už když přijel do New Orleansu, a po dvou nocích chození po hospodách byl vyčerpaný a slabý. Zapadl do první hospody krátce po pohřbu, sedm hodin popíjel pivo s mladými, nepokojnými lidmi, mluvil o deliktech, smlouvách, firmách na Wall Streetu a dalších záležitostech, kterými opovrhoval. Věděl, že by neměl cizincům říkat, že je z FBI. Není z FBI. Nemá odznak.
V sobotu večer prozkoumal pět nebo šest hospod. Univerzita Tulane zase prohrála a po zápase byly hospody plné fanoušků. Situace byla beznadějná a on toho o půlnoci nechal.
Tvrdě spal s botami na nohou, když zazvonil telefon. Vrhl se k němu. "Haló! haló!"
"To je Gavin?" zeptala se.
"Darby! To jste vy?"
"Kdo jiný."
"Proč jste nezavolala dřív?"
"Prosím, nezačínejte zase s těmi hloupými otázkami. Volám z budky, tak žádné nesmysly."
"Ale jděte, Darby. Přísahám, že mi můžete důvěřovat."
"Dobře, tak já vám věřím. Co teď?"
Podíval se na hodinky a začal si rozvazovat tkaničky. "No, to mi povězte vy. Co dál? Jak dlouho se chcete schovávat v New Orleansu?"
"Jak víte, že jsem v New Orleansu?"
Chvíli byl zticha.
"Jsem v New Orleansu," řekla. "A předpokládám, že chcete, abych se s vámi sešla, abychom se stali dobrými přáteli, potom abych se přihlásila na FBI, jak říkáte, a věřila, že mě budete do smrti ochraňovat."
"Správně. Jestli to neuděláte, budete za pár dní mrtvá."
"Jdete rovnou k věci, že?"
"Ano. Zahráváte si a nevíte, co děláte."
"Kdo mě pronásleduje, Gavine?"
"Může to být řada lidí."
"Kdo to je?"
"Já nevím."
"Teď si zahráváte vy, Gavine. Jak vám mám věřit, když mi nic neřeknete?"
"Dobře. Myslím, že se dá říct, že vaše zpráva někoho zasáhla na citlivém místě. Jak jste správně uhádla, o zprávě se dozvěděli nesprávní lidé, a Thomas je teď mrtvý. A vás zabijí, jakmile vás objeví."
"My přece víme, kdo zabil Rosenberga a Jensena, Gavine?"
"Myslím, že ano."
"Tak proč FBI něco neudělá?"
"Myslím, že provádějí zastírací manévr."
"Proboha, to jste mi toho řekl."
"Mohl bych za to přijít o práci."
"Komu bych to asi tak řekla, Gavine? Kdo zastírá co?"
"Nevím to jistě. Velice jsme se o tu zprávu zajímali, až do okamžiku, kdy na nás začal tlačit Bílý dům. Pak jsme od toho dali ruce pryč."
"To dokážu pochopit. Proč se domnívají, že se to utají, když mě zabijí?"
"Na to neumím odpovědět. Třeba si myslí, že toho víte víc."
"Mohu vám něco říct? Chvíli po výbuchu bomby, když Thomas hořel v autě a já jsem byla napůl omámená, dovedl mě policista jménem Rupert ke svému vozu a posadil mě dovnitř. Další policajt v kovbojských botách a džínsech se mě začal vyptávat. Bylo mi špatně a byla jsem v šoku. Oba zmizeli, ten Rupert i jeho kovboj, a nikdy se navrátili. Nebyli to policajti, Gavine. Dívali se, jak auto vybuchlo, a když zjistili, že jsem nebyla ve voze, přešli k plánu B. Nevěděla jsem to, ale pravděpodobně bych byla měla za pár minut kulku v hlavě."
Verheek poslouchal se zavřenýma očima. "Co se s nimi stalo?"
"To nevím. Myslím, že se polekali, když se na místě činu začali rojit opravdoví policajti. Zmizeli, Gavine. Byla jsem v jejich autě. Měli mě v rukou."
"Musíte se přihlásit, Darby. Poslouchejte mě."
"Vzpomínáte si na náš telefonní rozhovor v úterý ráno, když jsem najednou spatřila obličej, který se mi zdál povědomý, a popsala jsem vám ho?"
"Samozřejmě."
"Ten obličej byl včera na smutečním obřadu, spolu se svými přáteli."
"Kde jste byla vy?"
"Dívala jsem se. Vešel do kaple chvíli po začátku, zdržel se deset minut, vyklouzl ven a setkal se s Pořezem."
"Pořezem?"
"Ano, je to jeden z té bandy. Pořez, Rupert, Kovboj a ten Hubeňour. Pěkná sebranka. Jsem si jistá, že existují ještě další, ale s těmi jsem se zatím nesetkala."
"Další setkání bude vaše poslední, Darby. Zbývají vám asi tak dva dny života."
"To uvidíme. Jak dlouho tady zůstanete?"
"Ještě několik dní. Chtěl jsem tu zůstat, dokud vás nenajdu."
"Jsem tady. Zítra vás možná zavolám."
Verheek se zhluboka nadechl. "Dobře, Darby. Jak…
