36
Joe roy shodil další tři kila, dostal se na deset cigaret denně a průměrně dělal na dráze co týden čtyřicet kilometrů. Argrow jej našel právě tam, jak rázuje v pozdně odpoledním sluníčku.
"Pane Spicere, musíme si promluvit," ozval se Argrow.
"Ještě dvě kolečka," odsekl Joe Roy, ani nezpomalil.
Argrow si ho chvilku prohlížel, pak padesát metrů popoběhl a dohnal ho. "Můžu se přidat?" požádal.
"Klidně."
Dostali se bok po boku k první zatáčce. "Zrovna jsem se zase sešel se svým právníkem," začal Argrow.
"S bratrem?" Spicer ztěžka oddychoval. Nerázoval ani zdaleka tak svižně jako Argrow, kterému bylo o dvacet míň.
"Ano. Mluvil s Aaronem Lakem."
Spicer se zastavil, jako kdyby vrazil do zdi. Zpražil Argrowa pohledem a pak se zase zadíval někam do dáli.
"Říkal jsem vám, že si musíme promluvit."
"To asi musíme," kývl Spicer.
"Za půl hodiny se sejdeme v právnické knihovně," oznámil Argrow a odešel. Spicer jej sledoval, dokud se mu neztratil z očí.
Nejdřív ze všeho jim vrásky nadělalo to, že v telefonním seznamu města Boca Raton nebyl žádný Jack Argrow, právník. Finn Yarber zběsile žhavil nejištěný telefon, dotazoval se všech informačních služeb o účastnických číslech po jižní Floridě. Když se vyptal v Pompano Beach, operátorka řekla "Okamžik, prosím," a Finn se usmál. Načmáral si číslo a pak je navolil. Ozvala se nahrávka: "Dovolali jste se do advokátní kanceláře Jacka Argrowa. Pan Argrow poskytuje konzultace jen po objednání. Zanechte tedy prosím jméno, číslo a stručný popis nemovitosti, o kterou se zajímáte, spojíme se s vámi." Finn zavěsil a rychle přešel přes trávník k právnické knihovně, kde čekali jeho kolegové. Argrow měl deset minut zpoždění.
Chvilku předtím, než dorazil, vešel do knihovny starý známý bývalý právník s tlustou složkou v ruce; jistě je odhodlán strávit pracemi na vlastní záchraně hodiny. Kdyby po něm chtěli, ať odejde, došlo by k hádce a vyvolali by podezření, a kromě toho on nepatřil k lidem, kteří respektují jejich soudcovskou autoritu. A tak se jeden po druhém odebrali do malé jednací místnosti a Argrow tam zašel za nimi. Bylo tu husto, už když Beech a Yarber pracovali na dopisech, a když s Argrowem přišel čtvrtý člověk a navíc pořádný kus nervozity, zdálo se, že tu je k umačkání. Posadili se ke stolečku a byli tak blízko od sebe, že se kdokoli mohl dotknout všech ostatních tří.
"Vím jen to, co mi řekli," začal Argrow. "Můj bratr je napůl penzionovaný právník v Boca Ratonu. Má nějaké peníze a už léta se v jižní Floridě aktivně zapojuje do republikánské politiky. Včera ho kontaktovali lidi, co pracují pro Aarona Lakea. Udělali si průzkum a zjistili, že má bratra, který je tady v Trumble s panem Spicerem. Něco mu naslibovali, zavázali si ho mlčením a on si teď stejně zavázal mě. A když tedy všechno je tak úžasně přátelské a důvěrné, měli byste mě myslím uvést do obrazu."
Spicer se neosprchoval. Košili i tvář měl pořád vlhké, ale už se vydýchal. Beech a Yarber nevydali ani hlásku. Bratrstvo bylo v transu. Tak dál, dožadovali se pohledem.
Argrow se ohlédl po těch třech obličejích a dal se do toho. Sáhl do kapsy a vytáhl list papíru, rozložil jej a položil před ně. Byla to kopie jejich posledního dopisu Alu Konyersovi, toho s vyděračským požadavkem, toho, který podepsal Joe Roy Spicer a který měl správnou zpáteční adresu do Trumbleské federální věznice. Uměli jej nazpaměť, nemuseli si jej číst. Poznali rukopis chudáka Rickyho a uvědomili si, že kruh se uzavřel. Od Bratrstva k panu Lakeovi, od pana Lakea k Argrowovu bratrovi, od Argrowova bratra zpátky do Trumble - to vše za třináct dnů.
Spicer list konečně zvedl a přejel pohledem. "Takže asi víte všechno, ne?" optal se.
"Sám nevím, kolik toho vím."
"Tak nám povězte, co vám řekli."
"Vy tři řídíte vyděračskou akci. Inzerujete v časopisech pro gaye, navážete vztahy se staršími pány, dopisujete si, nějak si zjistíte jejich skutečnou totožnost, pak z nich taháte peníze."
"Docela výstižné shrnutí," kývl Beech.
"A pan Lake udělal tu chy…
