Bratrstvo (John Grisham)

36

Joe roy shodil další tři kila, dostal se na deset cigaret denně a průměrně dělal na dráze co týden čtyřicet kilometrů. Argrow jej našel právě tam, jak rázuje v pozdně odpoledním sluníčku.

"Pane Spicere, musíme si promluvit," ozval se Argrow.

"Ještě dvě kolečka," odsekl Joe Roy, ani nezpomalil.

Argrow si ho chvilku prohlížel, pak padesát metrů popoběhl a dohnal ho. "Můžu se přidat?" požádal.

"Klidně."

Dostali se bok po boku k první zatáčce. "Zrovna jsem se zase sešel se svým právníkem," začal Argrow.

"S bratrem?" Spicer ztěžka oddychoval. Nerázoval ani zdaleka tak svižně jako Argrow, kterému bylo o dvacet míň.

"Ano. Mluvil s Aaronem Lakem."

Spicer se zastavil, jako kdyby vrazil do zdi. Zpražil Argrowa pohledem a pak se zase zadíval někam do dáli.

"Říkal jsem vám, že si musíme promluvit."

"To asi musíme," kývl Spicer.

"Za půl hodiny se sejdeme v právnické knihovně," oznámil Argrow a odešel. Spicer jej sledoval, dokud se mu neztratil z očí.

Nejdřív ze všeho jim vrásky nadělalo to, že v telefonním seznamu města Boca Raton nebyl žádný Jack Argrow, právník. Finn Yarber zběsile žhavil nejištěný telefon, dotazoval se všech informačních služeb o účastnických číslech po jižní Floridě. Když se vyptal v Pompano Beach, operátorka řekla "Okamžik, prosím," a Finn se usmál. Načmáral si číslo a pak je navolil. Ozvala se nahrávka: "Dovolali jste se do advokátní kanceláře Jacka Argrowa. Pan Argrow poskytuje konzultace jen po objednání. Zanechte tedy prosím jméno, číslo a stručný popis nemovitosti, o kterou se zajímáte, spojíme se s vámi." Finn zavěsil a rychle přešel přes trávník k právnické knihovně, kde čekali jeho kolegové. Argrow měl deset minut zpoždění.

Chvilku předtím, než dorazil, vešel do knihovny starý známý bývalý právník s tlustou složkou v ruce; jistě je odhodlán strávit pracemi na vlastní záchraně hodiny. Kdyby po něm chtěli, ať odejde, došlo by k hádce a vyvolali by podezření, a kromě toho on nepatřil k lidem, kteří respektují jejich soudcovskou autoritu. A tak se jeden po druhém odebrali do malé jednací místnosti a Argrow tam zašel za nimi. Bylo tu husto, už když Beech a Yarber pracovali na dopisech, a když s Argrowem přišel čtvrtý člověk a navíc pořádný kus nervozity, zdálo se, že tu je k umačkání. Posadili se ke stolečku a byli tak blízko od sebe, že se kdokoli mohl dotknout všech ostatních tří.

"Vím jen to, co mi řekli," začal Argrow. "Můj bratr je napůl penzionovaný právník v Boca Ratonu. Má nějaké peníze a už léta se v jižní Floridě aktivně zapojuje do republikánské politiky. Včera ho kontaktovali lidi, co pracují pro Aarona Lakea. Udělali si průzkum a zjistili, že má bratra, který je tady v Trumble s panem Spicerem. Něco mu naslibovali, zavázali si ho mlčením a on si teď stejně zavázal mě. A když tedy všechno je tak úžasně přátelské a důvěrné, měli byste mě myslím uvést do obrazu."

Spicer se neosprchoval. Košili i tvář měl pořád vlhké, ale už se vydýchal. Beech a Yarber nevydali ani hlásku. Bratrstvo bylo v transu. Tak dál, dožadovali se pohledem.

Argrow se ohlédl po těch třech obličejích a dal se do toho. Sáhl do kapsy a vytáhl list papíru, rozložil jej a položil před ně. Byla to kopie jejich posledního dopisu Alu Konyersovi, toho s vyděračským požadavkem, toho, který podepsal Joe Roy Spicer a který měl správnou zpáteční adresu do Trumbleské federální věznice. Uměli jej nazpaměť, nemuseli si jej číst. Poznali rukopis chudáka Rickyho a uvědomili si, že kruh se uzavřel. Od Bratrstva k panu Lakeovi, od pana Lakea k Argrowovu bratrovi, od Argrowova bratra zpátky do Trumble - to vše za třináct dnů.

Spicer list konečně zvedl a přejel pohledem. "Takže asi víte všechno, ne?" optal se.

"Sám nevím, kolik toho vím."

"Tak nám povězte, co vám řekli."

"Vy tři řídíte vyděračskou akci. Inzerujete v časopisech pro gaye, navážete vztahy se staršími pány, dopisujete si, nějak si zjistíte jejich skutečnou totožnost, pak z nich taháte peníze."

"Docela výstižné shrnutí," kývl Beech.

"A pan Lake udělal tu chybu, že odpověděl na jeden z vašich inzerátů. Nevím, kdy to udělal, a nevím, jak jste přišli na to, o koho jde. Co se mě týče, mám v tom příběhu ještě pár mezer."

"Bude lepší to tak nechat," usoudil Yarber.

"Jak je libo. Já se na to nepřihlásil dobrovolně."

"Co z toho budete mít?" otázal se Spicer.

"Dřívější propuštění. Strávím tady ještě pár týdnů, pak mě zase přesunou. Ke konci roku mě pustí, a jestli pan Lake bude zvolen, dostanu plné omilostnění. Dobrý obchod. A bratr bude u příštího prezidenta dobře zapsaný."

"Takže vy jste vyjednavač?" ujišťoval se Beech.

"Ne, jenom poslíček."

"Dobře. Začneme?"

"První jste na tahu vy."

"Dostali jste dopis. Chceme peníze a chceme se dostat odsud."

"Kolik peněz?"

"Dva miliony každý," prohlásil Spicer, takže bylo jasné, že to už mnohokrát probírali. Do Argrowa se zabodlo šest očí, soudcové čekali škubnutí, úšklebek, projevy ohromení. Nedočkali se ale žádné reakce, jen čekal a opětoval jejich upřené pohledy.

"Já nemůžu o ničem rozhodovat, jasné? Nemůžu vaše požadavky odmítnout nebo schválit. Můžu je jenom předat bratrovi."

"Čteme denně noviny," na to Beech. "Pan Lake má teď víc peněz, než stačí utrácet. Šest milionů, to je pro něj kapka v moři."

"Má k dispozici sedmdesát osm milionů a nemá žádné dluhy," dodal Yarber.

"Pro mě za mě," pokrčil rameny Argrow. "Já jsem jenom kurýr, pošťák, něco jako Trevor."

Při zmínce o svém zesnulém právníkovi znovu ztuhli. Poulili oči na Argrowa, který si nezúčastněně prohlížel nehty, a přemítali, jestli ten komentář hodil na stůl jako cosi na způsob varování. Nakolik smrtící je teď jejich hra? Mají plné hlavy myšlenek na peníze a na svobodu, jenže jsou taky v bezpečí? A jak v bezpečí budou v budoucnu?

Pořád přece budou znát Lakeovo tajemství.

"A způsob předání peněz?" vyzvídal Argrow.

"Ten nejprostší," řekl Spicer. "Všechno najednou, převodem na nějaké pěkné místečko, nejspíš do Panamy."

"Jistě. A teď co to vaše propuštění?"

"Co s ním má být?" ošil se Beech.

"Navrhujete něco?"

"Ani ne. Mysleli jsme si, že o to se pan Lake postará. Má teď spoustu přátel."

"Ano, ale ještě není prezidentem. Nemůže se obrátit na ty pravé lidi."

"Nebudeme čekat do ledna na jeho inauguraci," namítl Yarber. "Vlastně nebudeme čekat ani do listopadu, jestli vyhraje."

"Takže se chcete dostat ven hned?"

"A hezky šupem," kývl Spicer.

"Záleží na tom, jak budete propuštěni?"

Chvilku přemýšleli. "Musí to být čisté," ozval se pak Beech. "Nebudeme zbytek života utíkat. Nechceme se pořád ohlížet přes rameno."

"Odjedete najednou?"

"Ano," souhlasil Yarber. "A máme přesnou představu, jak to chceme udělat. Ale nejdřív se musíme shodnout na tom hlavním - na penězích a na termínu, kdy odsud odejdeme."

"V pořádku. Co se téhle strany jednacího stolu týče, budou potřebovat vaše papíry, všechny dopisy a poznámky a záznamy o vaší boudě. Pan Lake musí přirozeně dostat záruky toho, že jeho tajemství zůstane ukryto."

"Jestli dostaneme, co chceme," ozval se Beech, "nemusí se ničeho bát. Rádi zapomeneme, že jsme kdy o nějakém Aaronu Lakeovi slyšeli. Ale musím vás i pana Lakea varovat, že pokud by se nám něco stalo, jeho tajemství vyjde najevo."

"Máme venku člověka," přidal se Yarber.

"Je to načasované," připojil Spicer, jako by vysvětloval nevysvětlitelné. "Kdyby se nám něco přihodilo, například totéž, co Trevorovi, naše časovaná bombička za pár dnů vybuchne. A na pana Lakea to tak jako tak pukne."

"To se nestane," slíbil Argrow.

"Jste jenom poslíček. Nemůžete vědět, co se stane nebo nestane," poučil ho Beech. "Tohle jsou lidi, co zabili Trevora."

"To nemůžete vědět jistě."

"Ne, ale máme na to svůj názor."

"Pánové, nehádejme se o něčem, co nemůžeme prokázat," navrhl Argrow a ukončil jednání. "V devět dopoledne se sejdu s bratrem. Setkáme se tady v deset, ano?"

Argrow odešel a oni seděli jako začarovaní, ponořeni v myšlenkách, přepočítávali si peníze, ale měli strach je začít utrácet. Argrow zamířil na běžeckou dráhu, ale když uviděl, že tam běhá skupinka vězňů, změnil směr. Potuloval se po pozemku věznice, dokud nenašel skryté místečko za kantýnou, a potom zavolal Klocknerovi.

Do hodiny informovali Teddyho.