25
Skupina z dokumentů použila tentýž laptop, na kterém napsali Rickymu dopis minule. Text sepsal osobně Deville a schválil jen pan Maynard.
"Milý Ricky,
to je moc dobrá zpráva, že tě pustí do toho domu na půl cesty v Baltimoru. Dej mi pár dnů, myslím, že ti tam seženu práci na plný úvazek. Je to úřednické místo, plat žádný zázrak, ale do začátku to docela jde.
Navrhuji, abychom postupovali poněkud pomaleji, než chceš ty. Co takhle nejdřív příjemný oběd? Pak by se vidělo. Nejsem z těch lidí, co se do všeho hned hrnou.
Doufám, že se máš dobře. Napíšu ti za týden, až budu vědět podrobnosti o tom místě. Drž se.
Srdečně zdraví Al."
Rukou bylo napsáno zase jen Al jako předtím. Vyrobili washingtonské razítko, dopravili dopis na místo letecky a v Neptune Beach jej předali Klocknerovi.
Trevor zrovna náhodou byl ve Fort Lauerdale, a to kupodivu v legální advokátní záležitosti, a tak dopis čekal ve schránce kliniky Aladin-Sever dva dny. Když se vyčerpaný právník vrátil, zastavil se v kanceláři jen na tak dlouho, aby se dostal do vzteklé hádky s Janičkou, pak se vyřítil ven, nasedl do auta a jel rovnou na poštu. K jeho potěšení byla schránka plná. Vytřídil reklamní letáky, pak přejel ten kilometřík na Atlantic Beach a vybral i schránku kliniky Vavřínový vrch, kde se zotavoval Percy.
Jen co měl pohromadě všechnu poštu, odejel Trevor ke Klocknerově velké nechuti rovnou do Trumble. Cestou si jen zavolal svému bookmakerovi. Za tři dny prohrál dva a půl tisíce v sázkách na hokej, kterémužto sportu Spicer nerozuměl a na který proto Spicer odmítal sázet. Trevor vybíral vítěze sám a podle toho to dopadlo.
Spicer nereagoval na vyvolávání rozhlasem, a tak se s Trevorem v hovorně sešel Beech. Vyměnili si poštu - osm dopisů z věznice ven, čtrnáct zvenčí do ní.
"Co náš Brant v Upper Darby?" vyptával se Beech a probíral se obálkami.
"Co s ním má být?"
"Kdo to je? Chystáme se ho sejmout."
"Pořád po tom pátrám. Byl jsem pár dní mimo město."
"Hele, dodělej to. Z toho chlapa se může vyklubat zatím největší ryba."
"Zejtra se do toho dám."
Beech neměl žádné sázkové tipy, o kterých by si chtěl popovídat, a karty si zahrát netoužil. Trevor odešel po dvaceti minutách.
Bratrstvo se v kumbálku za právnickou knihovnou zdrželo dlouho poté, co už jeho členové měli být po večeři a co měla být knihovna zavřená. Seděli, moc toho neříkali, snažili se nedívat se jeden na druhého, upírali zraky do zdí a byli hluboce zamyšleni.
Na stole ležely tři dopisy. Jeden byl napsán na Alově laptopu a měl dva dny staré razítko z Washingtonu. Dále tu byl rukou psaný vzkaz, ve kterém Al ukončoval korespondenci s Rickym, a ten měl zase tři dny staré razítko ze Salt Lake City. Ty dva dopisy se navzájem šeredně tloukly a byly evidentně napsány dvěma různými lidmi. Někdo se hrabe v jejich poště.
Naprosto na kolena je ale srazil ten třetí dopis. Četli si jej znovu a znovu, jeden po druhém a všichni najednou a pak mlčky a potom zase všichni a nahlas. Přidržovali si jej za růžky a prohlíželi proti světlu, dokonce si jej i očichávali. Dopisní papír stejně jako obálka a jeden z dopisů pro Rickyho byly načichlé kouřem.
Bylo to rukou psané, mělo to datum 18. dubna, hodinu dvacet minut po půlnoci, a bylo to adresováno nějaké Carol:
"Milá Carol,
to byl ale skvělý večer! Debata nemohla dopadnout lépe a zčásti za to vděčíme i tobě a dobrovolníkům z Pennsylvánie. Vřelý dík! Ještě trochu úsilí a vyhrajeme to. V Pennsylvánii vedeme, tak ať to tak zůstane. Uvidíme se za týden."
Podepsán byl Aaron Lake. Byl to korespondenční lístek nahoře s předtištěným jménem téhož Aarona Lakea. Rukopis byl stejný jako na Alově vzkazu pro Rickyho.
Na obálce byla adresa schránky kliniky Aladin-Sever a Rickyho jméno, a když ji Beech otevřel, nejdřív si nevšiml, že za dopisním papírem je zastrčený ještě další. Pak korespondák spadl na stůl, a když je zvedli, spatřili černým tiskem napsané jméno Aarona Lakea.
To se stalo už před nějakou dobou, tak ve čtyři odpoledne, krátce p…
