thriller

Velký útěk / Když Líza příštího rána zazvonila u dveří žlutého domku, otevřela jí Bulíkova sestra Eva. Ta se na Lízu podívala malýma, docela zlostnýma očima, které pukaly vztekem stejně jako dva nové beďary na její tváři, a posměšně ji upištěným hlasem odbyla: „Bulík není doma, Prdolízo.“ / „Já vím. Je ve vězení.“ / Evě málem vypadly oči z důlků: „Ve vězení?“ / „Ano. V Cele smrti.“ / „Mami!“ křičela Eva přes rameno. „Bulík je ve vězení!“ / Zaslechly, jak se někdo …

Více
  • 13. 5. 2023

19/ / U Herberta, Youngstorget 12. november 1999 /   / Sverre Olsen vstúpil, kývol na pozdrav chlapom k stolu v kúte, pri bare si kúpil pivo a vzal si ho k stolu. Už viac než rok sedával len pri tomto stole. Patril mu, odkedy naložil tomu rákosníkovi v Dennis Kebabe. Dnes prišiel skôr než zvyčajne, pri stole sedel sám, o chvíľu sa však malá pizzeria na rohu ulice Torggata a námestia Youngstorget naplní. Dnes sa totiž vyplácajú dávky. Pozrel sa na c…

Více
  • 13. 5. 2023

30/ Tichý režim / „Prepáč, no rýchlejšie som nemohol,“ ospravedlňoval sa Oystein a odbočil z chodníka pred Elmerovým obchodom na cestu. „Vitaj doma,“ pozdravil ho Harry, uvažujúc nad tým, či autobus na pravej strane si uvedomuje, že Oystein nehodlá zastaviť. / „Takže ideme do Slemdalu?“ Oystein ignoroval šoférovo zúrivé trúbenie. / „Bjernetrákket. Vieš, že tu musíš dať prednosť.“ / „Rozhodol som sa tak neurobiť.“ / Harry sa pozrel na kamaráta. Za dvoma štrbinka…

Více
  • 13. 5. 2023

109 / Oslo, 7. října 1999 / Zemřu. Po všem, čím člověk prošel, bylo zvláštní dozvědět se, že i já, jako většina lidí, dostanu ránu zrnitosti od normální nemoci. Jak tohle řeknu Ráchel a Olegovi? Sel jsem nahoru po Karl Johans gate a cítil, že tenhle život, který mi od Heleniny smrti připadal tak bezcenný, se pro mne najednou stal drahocenným. Ne snad, že bych netoužil znovu tě potkat, drahá Heleno, ale protože mé úkoly zde na zemi byly dlouho zanedbává…

Více
  • 13. 5. 2023

  / Kapitola 26 – D’Ajuda / Fred Baugestad měl kocovinu. Bylo mu jednatřicet let, byl rozvedený a pracoval ve firmě Statfjord B jako dělník na vrtné plošině. Byla to tvrdá práce, a přitom si nesměl dát ani pivo, ale plat byl slušný, v pokoji byla televize, výborné jídlo a to nejlepší ze všeho: po třech týdnech práce měl čtyři týdny volno. Někteří jezdili domů za manželkou a zírali do zdi, někteří taxikařili nebo stavěli dům, aby se nudou nezblázni…

Více
  • 13. 5. 2023

Zpocený, ruce stále upoutané na kostře postele, Rambo několikrát polkl. Nenávistně se podíval na mikrofon, který mu držel Podovskij před ústy. / Nějaký hlas přehlušil šum rozhlasové frekvence a dral se teď neodbytně z rádia: „Slyšíme vás, Osamělý vlku, kde jste? Přepínám.“ Rambo neodpověděl. / Hlas po chvíli opakoval ještě naléhavěji: „Kde jste? Hlaste svou pozici, Osamělý vlku. Konec.“ „Když neodpovíte, bude vaše přísti pozice smrt.“ Jašin přistoupil…

Více
  • 13. 5. 2023

Následující tři povídky patří do jedné skupiny a byly vydány v roce 1986 jako součást sbírky Noční vidiny. Společným tématem je odvrácená strana úspěchu. Každá z povídek vypravuje o jiném zaměstnání, v tomto případě o dětském roznášecí denního tisku. Mám pro tento příběh zvláštní slabost, protože když bylo mému synovi Mattovi dvanáct, rád si přivydělával doručováním novin. Dostával víc než postačující kapesné, ale stejně jako ten upovídaný příjem…

Více
  • 13. 5. 2023

2. ČÁST / Stravoval ho hluboký smutek a zoufalství. Nezáleželo mu na tom, kde právě je, nevnímal, jak těžká zranění utrpěl. První dny žil v nezvratném přesvědčení, že Jan žije, že on sám prožil pouze hrůzostrašnou noční můru. Ale paměť mu sloužila a žal se stával nesnesitelným. Někdy měl pocit, že už dál nevydrží, že se mu mysl rozskočí v bolestné agónii. Pak jako kdyby něco prasklo. Smutek ho otupil, oloupil ho o sílu a naději v život. Jen hleděl d…

Více
  • 13. 5. 2023

„Pane Mullene, tady kapitán Medrano z texaské dálniční policie.“ / Telefon se zapnutým hlasitým odposlechem stál na nočním stolku vedle Costiganova nemocničního lůžka. / „A já jsem Roger Costigan, náčelník policie v Rostovu.“ Navzdory zranění zněl šerifův chraplavý hlas dostatečně silně, aby ho mikrofon zachytil. „To je město, u kterého…“ / „Já vím, kde je Rostov,“ ozval se ztrápený mužský hlas z reproduktoru. / „Děkujeme vám, že jste si na nás udělal čas,“ …

Více
  • 13. 5. 2023

11 / Poprava a Birgitta se svléká / Na Bondi Beach se zatáhlo. Pláž se začala vyprazdňovat a proti nim se valil rovnoměrný proud lidí, kteří se dosud slunili na slavné pláži: surfaři s nosy a rty natřenými bílou mastí, kulturisté s houpavým krokem, dívky na kolečkových bruslích a s kraťasy, snědí prominenti a silikonové nymfy, stručně: The Beautiful People, mladí, krásní – a přinejmenším navenek – úspěšní. Campbell Parade se se svými módními butiky, kt…

Více
  • 13. 5. 2023

Nho naložil Harryho před River Garden ve chvíli, kdy slunce teprve vstávalo a milostivě na ně shlíželo mezi nízkými domky. / Ještě před osmou dojeli k bance Barclay Thailand a usmívající se hlídač s účesem ve stylu Jimiho Hendrixe a s walkmanem na uších je vpustil do garáží pod budovou. Nho nakonec našel jedno parkovací místo pro návštěvníky mezi BMW a mercedesy hned u výtahů. / Nho chtěl raději počkat v autě, neboť jeho norská slovní zásoba se omezova…

Více
  • 13. 5. 2023

Bourne si později nedokázal vybavit, co následovalo dříve jestli Klářin výkřik, nebo výbuch, který roztříštil levé přední okno salonu. Klára mohla vykřiknout, protože ji vyděsil pohled na nůž, který mu stařec zabořil do břicha, ale také proto, že se lekla rachotu roztříštěného skla, a Boume nikdy nezjistil, jak to vlastně bylo. Zprvu si myslel, že okno rozbil prudký závan větru nebo že někdo hodil něco dovnitř, ale pak si uvědomil, že do stěny za…

Více
  • 13. 5. 2023

SMlCH mu nešel od srdce. O důvodech se můžeme jen dohadovat – třeba na něj o narozeninách opravdu dolehla deprese ze stárnutí, třeba se nechtěl podvolit mladíkovu naléhání a dával najevo, že mu na jeho připomínkách nezáleží, ale možná také mu alkohol prostě chutnal. Faktem zůstává, že kolem poledne byl Calendar opilý. / Ne že by to na něm bylo znát. Od rána urazili něco málo přes třicet kilometrů. Postupovali pomalu a vysílali zvědy na všechny stran…

Více
  • 13. 5. 2023

DVACET JEDNA / Když vystoupali do sedmého patra, Craig sotva popadal dech a na čele se mu třpytily kapky potu. Ale nestěžoval si, ani cestou neodpočíval. Tess musela ocenit jeho odhodlání. / „Tak. To je moje cvičení na měsíc dopředu,“ spokojeně vydechl. / „Neporušujte dobrý začátek. Zkuste to zítra znovu.“ / „Možná. Ještě se neví. Můžu vás i překvapit.“ / Poručík se škodolibě usmál a Tess pojala podezření, že to vše dělá jen proto, aby ji rozptýlil. / Otočili se v…

Více
  • 13. 5. 2023

„Hal a…?“ Decker měl co dělat, aby na sobě nedal znát překvapení. Jeho myšlenky se okamžitě upnuly k tomu, co ho čekalo. „Ano. Jsou to opravdu moji staří známí. Můžete je pustit.“ / Hal a Ben byli dva agenti, kteří ho na něho čekali v hale hotelu St. Regis, když po své rezignaci opouštěl New York. Měli tenkrát prověřit, co vlastně za jeho náhlým rozhodnutím stojí, ale oba došli k názoru, že pro bezpečnost agentury nepředstavuje žádné nebezpečí. Nako…

Více
  • 13. 5. 2023