Bez slitování (David Morrell)

11

Esperanza čekal na příjezdové cestě k Deckerovu domu. „Chci s vámi mluvit,“ řekl stroze. Jeho rysy byly ztvrdlé hněvem. „Chci vědět, proč jste mi lhal!“

„Lhal?“

Esperanza se díval mimo něho směrem k lidem stojícím na ulici. „Až uvnitř.“

„Nevím, o co se jedná.“

„Až uvnitř.“

Decker naznačil gestem, že kapituluje. „Jak myslíte.“

Vstoupili do domu a Esperanza za sebou práskl dveřmi. Stáli v obývacím pokoji a vzájemně se měřili pohledy.

„Ptal jsem se vás, jestli jste přede mnou nic nezatajil. Vy jste tvrdil, že jste mi řekl všechno, co víte.“ V Esperanzově hlase zazníval potlačovaný hněv.

„A je to pravda.“

„V tom případě byste měl navštívit lékaře, protože máte vážné problémy s pamětí,“ řekl Esperanza mrazivě. „Jak bych si měl jinak vysvětlit, že jste se slovem nezmínil o něčem tak důležitém, jako je vaše spojení s FBI.“

„FBI?“ Deckerův údiv nebyl ani v nejmenším předstíraný.

„Jo, FBI! Že byste měl navíc ještě problémy se sluchem? Před hodinou mi volal šéf jejich pobočky v Santa Fe a chtěl, abych ho navštívil. Ptám se, jestli se to týká Los Alamos nebo laboratoří Sandia. Nebo že by se vyskytl nějaký problém ohledně národní bezpečnosti? Nebo zločinecká banda operující na území několika států? Ne! Nic takového. Asi si dovedete představit moje překvapení, když jsem vstoupil do jeho kanceláře a on začal mluvit o přepadení vašeho domu.“

Decker se nezmohl na komentář.

„Váš případ je teď záležitostí federálních úřadů. Obyčejné přepadení bude řešit FBI. Věděl všechno, co se tu noc stalo. Dokonce i takové podrobnosti, o kterých jsem předpokládal, že je známe jen já, Sanchez a pár našich lidí. Vysvětlete mi, odkud, ksakru, ty informace vzal. Myslel jsem, že se chce o vašem případu informovat z pouhé profesionální zvědavosti, ale to byl hluboký omyl. Nepotřeboval se o ničem informovat, řekl mi sám, co se tu noc stalo. A víte, co mi řekl nakonec? Že by FBI ocenila, kdybych s okamžitou platností přenechal řešení vašeho případu jim.“

Decker stále mlčel, protože se bál, že jakákoliv jeho poznámka by Esperanzu ještě víc popudila.

„Bylo mi oznámeno, že přepadení vašeho domu je nanejvýš citlivou záležitostí a že o důvodech jejich zájmu mi nemůže nic sdělit. Současně mě varoval, že kdybych se vašeho případu nechtěl vzdát, mohl bych způsobit nepředstavitelné škody.“ Esperanzův pohled plál hněvem. „Dobře, řekl jsem. Nemám zájem působit nepředstavitelné škody. Chraňbůh že bych měl. Dávám od toho případu ruce pryč.“ Esperanza přistoupil blíž. „Ale to neznamená, že se o tu věc nebudu zajímat soukromě. A už vůbec to neznamená, že po vás nebudu chtít vysvětlení! Kdo, kčertu, jste? Co se tu vlastně včera v noci stalo? Proč jste ze mě dělal hlupáka a neřekl mi rovnou, že jste tu věc ohlásil FBI?“

Dům se otřásl výbuchem!