Bez slitování (David Morrell)

6

Beth. Decker shrbený nad volantem křečovitě svíral volant. Beth. Jeho noha tiskla plynový pedál čím dál víc k podlaze. I když byl rozhodnutý dodržovat rychlostní limit šedesát pět mil za hodinu, aby na sebe zbytečně neupozorňoval dopravní policii, pohledem na rychloměr zjistil, že jede o deset mil víc. Kdyby ho poldové chytili v ukradeném autě…

Beth, vířilo mu znovu a znovu hlavou. Proč jsi mě obelhala? Kdo jsi? Kdo je, proboha, ta Diana Scolariová?

Hodiny na palubní desce fordu ukazovaly několik minut po jedné hodině po půlnoci, ale on měl pocit, že musí být mnohem víc. Hlava mu třeštila únavou, v očních jamkách jako by měl písek a po celém těle cítil oděrky a pohmožděniny, které utrpěl při boji s Italy a v následné havárii dodávky. A ten pád na tvrdou střechu kamionu – ještě teď ho cítil. V uplynulém roce se snažil sám sebe obelhat, že si pravidelným běháním a hraním tenisu udržuje svou dřívější kondici, ale teď poznal, že už to zdaleka není ono.

A co? uvažoval vztekle. Začal jsem nový život. Na co bych se měl pořád připravovat?

Na všechno! odpověděl si vzápětí. Byl jsem blázen, že jsem povolil ve své ostražitosti! Beth, projel jeho vědomím bolestný výkřik. Beth!

Vůbec nevěděl, jestli to jméno nevykřikl nahlas. Jeho hrdlo bylo stažené a hlasivky napjaté k prasknutí? Proč jsi mi lhala? Opravdu jsi zastřelila svého manžela? Vzala jsi z jeho sejfu dva milióny dolarů a uprchla s nimi? Proč…? Říkal ten bandita pravdu? Říká vůbec někdo pravdu? A co ten prokletý McKittrick? Jakou v tom hraje roli?

Beth! Teď už opravdu vykřikl její jméno nahlas; vyčerpání a bolest ho přemohly tak, že téměř ztratil vládu nad vozem. Jeho mozek byl zahlcen vírem zmatených myšlenek, které se nedaly oddělit jedna od druhé. Byla to láska, co cítil? Byla to naděje, že mu Beth všechno vysvětlí, až ji najde? Anebo v jeho pocitech převažovala hořkost, hněv a palčivost zrady?

Je opravdu odhodlán ji zachránit?

Nežene ho za ní pouze touha dostat ji a potrestat?

Ford se přehoupl přes vrchol La Bajady a Deckerův neklidný pohled uviděl světla Santa Fe. Svatá víra – tak zněl anglický překlad španělského názvu města. Jaká v tom byla hořká ironie. Víra. Ne, musí si ji udržet! Musí se k ní modlit!