48
„Pane? Jestli jste pořád na lince, mluvte hlasitěji. Neslyším vás. Možná se systém zase zhroutil.“
„Přiveďte mi k telefonu Gordona, seržante!“
„Pane? Pane?“
Linka oněměla.
Raleigh zamračeně položil sluchátko. Během hovoru slyšel Hallowaye tak tlumeně, že si musel navzdory riziku vytáhnou z pravého ucha střelecký chránič sluchu a přitisknout k němu sluchátko silněji.
Teď ucpávku spěšně vrátil na místo.
V monitorovací stanici v podzemí opuštěné letecké základny pozoroval, jak členové jeho týmu zaujímají pozice před novým zařízením, které nainstalovali. Sady elektronických přístrojů blikaly a zářily, jak se staré komponenty připojovaly k novým. Na několika počítačových obrazovkách viděl chaotickou vizuální podobu statického šumu, na nějž byly naladěné některé audiopřijímače.
Kamery ukryté mezi troskami hangárů na povrchu předávaly zvětšené obrázky dění v okolí. Na místě, kde stála vyhlídková plošina, viděl plukovník jeřáb, který právě usazoval poslední betonový panel na vrchol bariéry. Nespokojený dav se rozrůstal a příslušníci dálniční policie se nervózně rozhlíželi v očekávání potíží.
Připomíná mi to Irák, kde mnohdy jenom zdi bránili sunnitům a šíitům ve vzájemném vyvraždění,pomyslel si Raleigh.
Na jiném monitoru viděl psovoda s německým ovčákem. Hlídkovali za plotem poblíž vyhlídky, kdyby někdo ze zvědavců chtěl obejít barikádu a proniknout na pozemek základny, aby se odtamtud podíval na světla. Několik civilistů skutečně prošlo kolem plotu, ale pohled na hrozivě vrčícího psa je od podobných nápadů spolehlivě odradil.
Raleigh si vzpomněl na rozkazy, které dal Lockhartovi předchozího večera, když se psovod s německým ovčákem vrátili z bouřky. Kdyby se ten pes začal chovat nějak divně, třeba jenom náznakem… Zastřelte ho.
Bouřka.
Snad si Halloway opravdu nemyslí, že mu uvěřím, že úder blesku mohl vyřadit komunikační systémy observatoře. Sakra, to zařízení patří přece NSA, ne nějaké podělané telefonní společnosti.
„Pane? Jste tam, pane? Neslyším vás. Možná se systém zase zhroutil.“
Blbost, pomyslel si Raleigh znechuceně.
Narůstalo v něm podezření. Třeba to začalo tam a ne tady, jak jsem očekával.
„Seržante?“ zvolal řízně.
„Ano, pane.“ Lockhartův hlas ztlumily chrániče sluchu.
„Pojďte se mnou.“
Zanechali jednotku u monitorovacích přístrojů a prošli do podzemní komory, kde parkovaly dva suburbany. Ačkoliv venku bylo teprve pozdní odpoledne, pronikavé zářivky pod stropem vyvolávaly dojem, že jsou pořád tři hodiny ráno.
Raleigh krátce pohlédl na kamery instalované pod stropem na protějších stěnách. Podobné byly umístěny v monitorovací místnosti a všude jinde po celé základně. Elektronické systémy zaznamenávaly vše, co se tady odehrávalo.
Tentokrát nezůstanou žádné nezodpovězené otázky, liboval si plukovník v duchu. Bůh je mi svědkem, minule jich zbylo požehnaně.
„Seržante, uložte si do ruksaku složenou karabinu a spoustu nábojů.“
„Očekáváte problémy, pane?“
„Pokud si dobře vzpomínám, jezdíte rád na motorce.“
„To je pravda, pane. V mládí jsem dokonce na motocyklech závodil.“
„Možná jste si při příjezdu všiml toho Harleye-Davidsona v rohu areálu.“
„Všiml, pane.“
„Máme ho tu pro případ nouzového transportu. Je v dokonalém technickém stavu a odstavený na stojanech, aby pneumatiky neležely na betonu a nezdeformovaly se. Zkontrolujte v nich tlak a přesvědčte se, že je baterie plně nabitá. Vzadu je kanystr s benzinem. Lidi za plotem by si všimli, kdybyste odjížděl dodávkou, ale když odtlačíte motorku k bráně a nastartujete až na silnici, pravděpodobně odjedete, aniž byste vzbudil pozornost.“
„Kam mě posíláte, pane?“
Raleigh mu to řekl.
Lockhart se zakabonil.
„Nejspíš o nic nejde,“ uklidňoval ho plukovník. „Ale bude dobré, když zajedete do observatoře a přesvědčíte se. Tady máte klíč od brány. Nezapomeňte vysílačku. Až přijedete k observatoři, budete mi hlásit každý svůj krok.“
„Rozkaz, pane.“
„Podle plánu brzy přiletí Black Hawk s dalším vybavením. Kdybyste narazil na jakékoliv potíže, posádka h…
