Bludičky (David Morrell)

62

Bzukot nabral na intenzitě a Halloway trpěl, jako kdyby mu někdo vrtal díru do lebky.

Už brzo, pomyslel si. Nepotrvá dlouho a to protivné bzučení neuslyším. Už brzo budu poslouchat jenom hudbu.

Avšak navzdory odhodlání musel zmobilizovat veškerou vůli, aby dokončil nášlapnou past. Její jednoduchý, ale o to účinnější princip, který poznal v Iráku, tvořily dva nastražené dráty připojené k výbušnině. První natáhl u záhlaví schodiště. Kdyby se útočné jednotce nějak podařilo překonat pancéřové dveře a proniknout dovnitř, vojáci vycvičení dívat se po takových nástrahách ho uvidí a past zneškodní. Smrtelným se jim stane druhý drát natažený ve stínech u paty schodiště.

Z hučení v uších se mu třásly ruce a musel napínat svaly, aby je uklidnil. Se zaťatými zuby připojil drát k zamaskovanému svazku granátů a naposled zkontroloval past. Spokojený opatrně sestoupil po zbývajících schodech.

Rovná chodba pod schodištěm mu dovolila zrychlit. Doběhl do sledovací místnosti a všiml si, že řada monitorů potemněla. Jedna z posledních fungujících kamer zabírala muže, který na něj střílel. Právě zvedal pušku a mačkal spoušť.

Další obrazovka zhasla.

Nevadí, řekl si Halloway v duchu. Stejně jsem se nechtěl dívat na monitory.

Popadl nabitou M4 a vydal se ke dveřím označeným ANALÝZA DAT. Uvnitř už ležely na stole čtyři karabiny, spousta zásobníků po stovce nábojů a hromádka granátů. Jestli se mu přepadový oddíl pokusí zabránit v poslechu hudby, ukáže jim, jak ho naštvali.

Místnost stále páchla smrtí, hlavně kvůli koláčům zaschlé krve, které pokrývaly podlahu. Halloway neměl čas je odstranit. A stejně, až začne hudba, nahradí zápach krve vůně skořice. Nevěděl, jak manipulovat s elektronickými přístroji, a tak nechal všechny zapnuté. Jejich panely barevně zářily.

Znal funkci pouze jednoho spínače – přepínal zvukový výstup do sluchátek nebo reproduktorů – a uměl ovládat jenom hlasitost. Zatímco připravoval nášlapnou past, nechal zapnuté reproduktory a zeslabil zvuk, takže praskot a šum statické elektřiny zněl jako z velké dálky. Ale slyšel také počínající náznaky hudby, tiché, ale svůdné tóny, které mu umožnily pokračovat v práci navzdory úporné bolesti hlavy.

Nyní už zněla hudba hlasitěji než pouhý náznak či ozvěna. Sílila, vznášela se a plavala. Hallowayovi se zdálo, že ho ty opojné tóny doslova nadnášejí. Bolest vrtáku zabořeného do lebky milosrdně ustupovala. Bzukot zeslábl, překonán smyslnou melodií, která s sebou přinášela chuť pomerančového džusu s vodkou.

Zavřel oči. Žena, s níž tančil, mu šeptala do obou uší. Líbala mu je. Přejížděla po nich jazykem.

Uši mu zvlhly. Přiložil k nim dlaně a otevřel oči, aby se na tekutinu podíval.

Z uší mu kapala krev.