Temný soumrak (David Morrell)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

ALE JÁ POŘÁD SLYŠÍM TVŮJ HLAS

Včera v noci zase volala. Ve tři ráno, jako vždycky. Jsem k smrti vyděšený. Už nedokážu dál utíkat. Dole v recepci jsem uvedl falešné jméno, adresu i povolání. I když se momentálně nacházím tady v Johnstownu, stát Pennsylvánie, bydlím v Iowa City, kde přednáším - respektive ještě před třemi dny jsem přednášel - na univerzitě americkou literaturu. Nemůžu ovšem riskovat návrat domů, ale na druhé straně cítím, že už se nedokážu déle skrývat. Každou noc je mi o něco blíž.

Děsila mě od samého začátku. Přišel jsem do školy v osm ráno, abych se připravil na výuku. Vstoupil jsem bočním vchodem do budovy, kde sídlí katedra anglistiky a amerikanistiky, a vyšel po schodech do své pracovny ve třetím patře, která je izolovaná od ostatních prostor požárními dveřmi. Kolegové mě občas častovali veselými poznámkami, že jsem byl poslán do vyhnanství, ale mně to nevadilo, protože v odlehlém koutě budovy jsem se mohl nikým nerušen soustředit na práci. Jen nemnoho studentů mě čas od času navštívilo.

Navzdory ruchu za požárními dveřmi jsem často míval pocit, že jsem v budově zcela sám. A v osm ráno jsem tam opravdu býval sám.

Toho dne jsem se ovšem mýlil. S těžkým kufříkem v ruce jsem namáhavě stoupal po schodišti a šouravý zvuk kroků na schodech z bledě zelené imitace mramoru se odrážel ozvěnou od stěn z neomítnutých červených cihel. První patro. Druhé. Nad hlavou mi bzučelo studené světlo zářivek. Pak se schodiště stáčelo do třetího patra a já jsem ji spatřil. Seděla na židli přede dveřmi mé pracovny. Zastavil jsem se a svraštil obočí. Zmocnil se mě nepříjemný pocit.

Pro vás třeba osm ráno není příliš časně. Už jste nějakou dobu vzhůru a můžete se tedy hned pustit do práce nebo vypravit děti do Školy. Ale vysokoškoláci mají v osm ráno hlubokou půlnoc. Dopolední přednášky a semináře vyloženě nesnášejí, a když už je rozvrh donutí zajít tak brzo do školy, vyškrábou se z postele v nejzazším možném okamžiku a vpotácejí se do učebny ve chvíli, kdy už zahajuji přednášku.

Překvapilo mě proto, že na mě někdo čeká půldruhé hodiny před začátkem výuky. Seděla dost prkenně. Neurčitě hnědé vlasy bez jiskry a lesku, vytahaný beztvarý svetr, vybledlé pytlovité džínsy na kolenou špinavé, s roztřepenými okraji nohavic. Měla tmavé, hluboké oči s divokým, neklidným pohledem.

Několik posledních schodů a už stojím před ní. "Potřebujete konzultaci? Tak brzy?"

Neodpověděla, jen smutně přikývla.

"Chcete si opravit známku? Zdá se vám, že jsem vás mohl ohodnotit lépe?"

Tentokrát bolestně zavrtěla hlavou.

Celý zmatený jsem vytáhl z kapsy klíče, odemkl pracovnu a vstoupil. Místnost byla malá a úzká: pracovní stůl, dvě židle, jedna stěna plná polic s knihami a okno. Posadil jsem se za stůl a dívka váhavě vstoupila. Nejistě se rozhlížela a pak roztržitě zavřela dveře.

Znervóznilo mě to. Jakmile studentka za sebou zavře, hned si dělám starosti, že třeba nějaký kolegů nebo student vyjde nahoru po schodech, zaslechne od mě ženský hlas a začne uvažovat, co tak intimního s ní projednávám, že potřebuji mít zavřeno. Ale i když jsem ji měl okamžitě požádat, aby zase dveře otevřela, její zoufalé oči ve mně vzbudily tak silný soucit, že jsem se zpronevěřil svým zásadám.

Usoudil jsem, že její trápení je natolik osobní, že o něm dokáže hovořit jen v přísném soukromí.

"Posaďte se." Usmál jsem se na ni, abych ji uklidnil, i když sám jsem byl všechno, jen ne klidný. "Tak jaké máte potíže, slečno...

Promiňte, ale nevzpomínám si na vaše jméno."

"Samantha Perryová. Ale ,Samantha' se mi vůbec nelíbí." Neklidně se zavrtěla. "Zkracuju si to na..."

"Ano? Na co?"

"Na ,Sam'. Chodím na vaše semináře. V úterý a ve čtvrtek v půl jedenácté." Kousla se do rtu. "Oslovil jste mě."

Zamračil jsem se, protože tohle jsem nechápal. "Chcete říct, že má přednáška na vás tak zapůsobila, že..."

"Ne, pane Ingrame. Chci říct, že jste se mnou mluvil. Když jste přednášel, hleděl jste přímo na mě. Ostatních studentů jste si vůbec nevšímal. Všechno, co jste řekl, b…

Informace

Bibliografické údaje

  • 13. 5. 2023