Netopýří muž / Netopýr (Jo Nesbø)

22
Tetování

Gene Binoche tak jen nevypadal, i jeho hlas zněl jako hlas někoho, kdo zasvětil svůj život rock’n’rollu, někoho, kdo si svůj život vychutnával plnými doušky a nechtěl přestat, dokud nebude u cíle. A ten nyní zřejmě viděl před sebou.

„Říkal jsem si, že by tady dole mohli potřebovat dobrého tetovače,“ řekl Gene a namočil jehlu. „Satan zná nejrůznější druhy mučení, co, mate?“

Jeho zákazník však byl namol a hlavu měl svěšenou, takže patrně nevnímal ani Geneovy filozofické úvahy o životě a smrti, ani jehlu, která se mu zabodávala do ramene.

Gene to nejdřív odmítl, když přišel do jeho dílny a žvatlavě a s podivným přízvukem mu přednesl své přání.

Gene odpověděl, že opilce netetuje, a poprosil ho, aby přišel zítra. Ten týpek však za tetování, jehož cenu Gene odhadoval na sto padesát dolarů, zaplatil pět set, a protože to v poslední době s kšefty nebylo nijak slavné, vytáhl holicí strojek a deodorant a pustil se do díla. Doušek z láhve, kterou mu zákazník nabídl, však odmítl.

Gene Binoche tetoval své bližní už dvacet let, byl na svou práci hrdý a věřil, že seriózní profesionálové při práci nepijí. A už vůbec ne whisky.

Když byl hotov, přilepil na vytetovanou růži kousek toaletního papíru. „Nechoď na slunce a týden si to místo myj jen vodou. Dobrá zpráva je, že v průběhu večera bolesti poleví a zítra můžeš sundat papír. Špatná je, že se vrátíš a budeš chtít další tetování.“ Usmíval se.

„They always do.“

„Chci mít jen toto,“ řekl ten muž a odvrávoral ven.