12
Korpulentní matrona a soudní lékař
Byl osm ráno a Čingischán spal, když nemocniční sestra po zdlouhavém vyjednávání souhlasila s tím, aby Harry navštívil nemocniční pokoj. Otevřel oči, když Harry posunul židli k okraji postele.
„Dobré ráno,“ řekl Harry. „Doufám, že jste se vyspal dobře. Víte ještě, kdo jsem? Ten na stole s dýchacími potížemi.“
Čingischán zasténal. Měl velký bílý obvaz na hlavě a vypadal mnohem méně nebezpečně než ve chvíli, kdy se v Cricketu skláněl k Harrymu.
Harry vytáhl z kapsy kriketový míč.
„Právě jsem mluvil s vaším advokátem. Řekl, že nechcete obvinit mého kolegu.“
Harry si přehodil míč z pravé do levé ruky.
„Vzhledem ke skutečnosti, že jste mě chtěl zabít, by samozřejmě bylo velmi nepříjemné, kdybyste toho, kdo mě zachránil, obvinil. Jenže váš advokát si myslí, že máte něco v ruce. Jednak tvrdil, že jste mě nenapadl, ale jenom chtěl odtáhnout od jednoho přítele, kterému bych jinak způsobil vážná zranění, jednak to prý byla jen šťastná náhoda, že vás tento kriketový míč nezabil, ale pouze vám zlomil lebeční kost.“
Vyhodil míč do vzduchu a bezprostředně před tváří bledého válečníka ho zase chytil.
„A víte vy, co? Souhlasil jsem. Fast ball ze čtyř metrů přímo na čelo – bylo to opravdu neuvěřitelné štěstí, že jste přežil. Váš advokát mi dnes volal do kanceláře a chtěl přesně vědět, jak budu postupovat. Myslí si, že existuje možnost peněžního vyrovnání, každopádně, pokud vám nezůstanou trvalé následky. Takoví advokáti jsou jako supi, vyinkasují třetinu vyrovnání, ale to už vám přece řekl sám, ne? Ptal jsem se ho, proč se mu nepovedlo vás pohnout k obvinění, a on si myslí, že to je jen otázka času. No a tak se ptám – je to jen otázka času, Čingisi?“
Čingis opatrně zavrtěl hlavou.
„No. Please, go now,“ tiše zamumlal.
„Ale proč ne? Máte co ztratit? V případě, že by z vás byl mrzák, byste přece vydělal spoustu peněz. Myslete na to, že byste neobvinil soukromou osobu, ale stát samotný. Zjistil jsem, že se vám dokonce povedlo udržet si poměrně čistý rejstřík. Kdo ví, možná by s vámi porota měla soucit a udělali by z vás milionáře. Opravdu to nechcete zkusit?“
Čingis neodpověděl, jen na Harryho hleděl šikmýma, smutnýma očima.
„Nemocnice už mi pomalu začíná lézt na mozek, Čingisi, takže to zkrátím. Váš útok na mě vyústil ve dvě zlomená žebra a propíchnutou plíci. Jelikož jsem neměl uniformu, neukázal jsem vám svůj odznak a ani jsem neprováděl žádný příkaz a vzhledem k tomu, že Austrálie je pěkný kus cesty od mého výsostného území, dospěli právníci k závěru, že jsem čistě juristicky vzato vystupoval jako soukromá osoba a nikoli služebně. To znamená, že se sám mohu rozhodnout, zda vás obviním z násilného trestného činu či nikoli. Což nás přivádí k vašim téměř čistým spisům. Byl jste totiž odsouzen k šesti měsícům podmíněně za ublížení na zdraví, že ano? Když přidáme ještě jednou šest měsíců, tak to dělá jeden rok. Jeden rok… nebo mi povyprávíte…,“ sklonil se k uchu, které trčelo jako červený hřib z Čingischánova obvazu, a vykřikl: „…co se tu, k čertu, děje!“
Harry se opět posadil na židli. „Nu, co myslíte?“
McCormack se k Harrymu obrátil zády. Hleděl z okna, ruce měl zkřížené na hrudi a bradu si držel v dlani. Venku byla hustá mlha, která vymazala všechny barvy a zmrazila pohyby, takže výhled se omezil na nesoustředěný černobílý obraz města. Klid byl vystřídán klepavým zvukem. Po chvíli Harry pochopil, že McCormack si špičkami prstů ťuká o zuby.
„Takže Kensington znal Otta Rechtnagela. A vy jste to celou dobu věděl?“
Harry pokrčil rameny.
„Vím, že jsem to měl říct dřív, Sir. Ale říkal jsem si, že mi není…“
„…nic do toho, koho Andrew Kensington zná a koho ne? O.K., jenže teď Kensington zmizel z města, nikdo neví, kde je, a vy začínáte mít nedobrý pocit…“
Harry za jeho zády souhlasně přikývl.
McCormack pohlédl na jeho odraz v okně. Potom udělal poloviční piruetu, takže teď stál přímo před Harrym.
„Působíte poněkud…,“ dokončil svou piruetu a opět se k němu otočil zády, „…neklidně, H…
