Kapitola 40
V důsledku toho, jak Harry zabodl nůžky do zásuvky, shořelo kdesi ve zdi vedení, proto teď opět seděli při mihotavém světle svíčky. Løken právě odšrouboval zátku Jima Beama.
„Proč krčíte nos, Hole? Nevoní vám to?“
„Vůně není problém.“
„A chuť?“
„Chuť je fajn. Jsme s Jimem staří kámoši.“
„Aha.“ Løken si nalil pořádného panáka. „Možná už ale ne dobří kámoši?“
„Ostatní tvrdí, že na mě má špatný vliv.“
„Tak kdo vám dělá společnost teď?“
Harry pozvedl lahev coly. „Americký kulturní imperialismus.“
„Úplně abstinujete?“
„Na podzim jsem dost pil pivo.“
Løken se uchechtl. Vřele a chápavě.
„Tak to bychom měli. Dumal jsem nad tím, proč proboha si Torhus vybral právě vás.“
Harry pochopil, že to byl nepřímý kompliment, že tím Løken mínil, že si Torhus mohl zvolit většího pitomce. Že na vině je něco jiného než to, že by byl mizerný policajt.
Harry pokývl směrem k lahvi. „Tlumí to nevolnost?“
Løken na něj tázavě pohlédl.
„Dokážete díky tomu na chvíli zapomenout na práci? Mám na mysli na ty kluky, fotky, celé to svinstvo.“
Løken do sebe kopl panáka a nalil si znovu. Upil, odložil sklenici a pohodlně se opřel.
„Mám pro tuhle práci speciální kvalifikaci, Hole.“
Harry měl matné tušení, co tím míní.
„Vím, jak pedofilové přemýšlejí, co je žene, co je vzrušuje, jakým pokušením dokážou odolat a jakým ne.“ Vytáhl dýmku. „Rozumím jim, co si jen pamatuju.“
Harry nevěděl, co by na to měl říct. Proto držel pusu.
„Povídal jste abstinence? Jde vám to, Hole? Vystříhat se něčeho? Jako u té historky s cigaretou? Prostě se rozhodnete a potom se toho za všech okolností držíte?“
„No… Ano. Předpokládám, že ano,“ odvětil Harry. „Problém je jenom v tom, že moje rozhodnutí nebývají vždycky nutně dobrá.“
Løken se opět uchechtl. Harry si vzpomněl na jednoho starého kamaráda, který se chechtal stejně. Pohřbil ho v Sydney, dotyčný však Harryho za nocí pravidelně navštěvoval.
„V tom případě jsme stejní. Nikdy v životě jsem nevztáhl ruku na dítě. Snil jsem o tom, fantazíroval jsem o tom a brečel jsem kvůli tomu, ale nikdy jsem to neudělal. Dokážete to pochopit?“
Harry polkl. Svářily se v něm protichůdné pocity.
„Nevím, jak jsem byl starý, když mě můj otčím poprvé znásilnil, ale hádám, že mi nebylo o moc víc než pět. Ve třinácti jsem mu zasekl do stehna sekeru. Zasáhl jsem tepnu, on dostal šok a málem umřel. Přežil, ale skončil na vozíku. Prohlásil, že to byla nehoda, že mi sekera vyklouzla při štípání dříví. Nejspíš měl dojem, že tím jsme si kvit.“
Løken pozvedl sklenku a nedůvěřivě pohlédl na hnědou tekutinu.
„Možná vám to připadá jako pořádný paradox,“ pokračoval, „že sexuálně zneužívaným dětem ze statistického pohledu nejvíc hrozí, že se samy stanou násilníky, ne?“
Harry se zašklebil.
„Je to pravda,“ přikývl Løken. „Pedofilové většinou přesně vědí, jaké utrpení dětem způsobují, mnozí násilníci často sami zažili strach, zmatek a pocity viny. Mimochodem, věděl jste, že řada psychologů tvrdí, že sexuální vzrušení a touha po smrti jsou úzce spřízněné?“
Harry zavrtěl hlavou. Løken vyhltl panáka a přetáhl rty zpátky přes zuby.
„Je to stejné, jako když vás kousne upír. Člověk si myslí, že je mrtvý, a místo toho se probudí a sám je upírem. Nesmrtelným a s neutišitelnou žízní po krvi.“
„A s věčnou touhou zemřít?“
„Přesně tak.“
„A díky čemu jste vy sám jiný?“
„Všichni jsou jiní, Hole.“ Løken dokončil nacpávání dýmky a odložil ji na stůl. Svlékl si černý rolák a na nahém těle se mu zaleskl pot. Byl šlachovitý a dobře stavěný, avšak povadlá kůže a ochablé svalstvo prozrazovaly, že už je starý a že možná přece jenom jednoho dne zemře.
„Když mi ve skříňce v důstojnickém klubu ve Vard? našli časopis s dětským pornem, zavolal si mě velitel základny. Předpokládám, že jsem měl štěstí – neohlásili mě, protože neměli důvod mě podezřívat z ničeho jiného než z toho, že se rád dívám na fotky. Proto jsem ani nedostal záznam do trestního rejstříku, jen mě vyzvali, abych u vzdušné obrany skončil. Prostřednictvím své práce tajného agenta…
