Testament (David Morrell)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

2

Nebylo to nic moc. Stoupali stále výš a hlínu pod sněhem vystřídal skalní podklad, na kterém koním ujížděly nohy. Když za sebou nechali pásmo lesa, terén se zvedal ještě příkřeji a jediná výhoda spočívala v tom, že čím výše stoupali, tím jim připadal vítr slabší, jako by se svahy, které svíraly údolí s říčkou, přimykaly blíže k sobě a poskytovaly jim ochranu. Pak se terén vyrovnal a ocitli se v úzkém průsmyku, kde vítr zeslábl ještě více a ani sněhová vánice už nebyla tak hustá. Bourne dokázal rozeznat nejen stěny útesů kolem a tmavé skvrny balvanů a pruhů holé skály, kde nasněženou vrstvu odvál vítr - nad vrcholky hor sice divoce hučel, ale tady se milosrdně ztišil -, ale přímo vlevo před sebou uviděl i boudu z vlnitého plechu, která se temně rýsovala na pozadí sněhové pokrývky. Momentálně však hledal spíše něco jiného, a protože předpokládal, že to objeví ve skalní stěně bližší plechové chatrči, zaměřil tím směrem pozornost. Přejel skálu zrakem, kam až dohlédl, a byl tam - vstup do tunelu, zpola zakrytý otvor černající se v úbočí kopce.

Pobídl koně a opatrně se přiblížil. Ústí štoly zakrývaly zvědavým pohledům zasněžené hromady kamení, příliš nápadné, aby tvořily součást maskování, s největší pravděpodobností hlušina, kterou horníci po odstřelu vyvezli ven a vystavěli z ní něco na způsob větrolamu. Vlnitý plech, který tvořil stěny boudy, napovídal, že důl je mnohem mladšího data než město v údolí a těžební práva byla tedy řádně zaregistrována a chráněna před zneužitím. Bourne si všiml vyvráceného důlního vozíku. Ležel opřený bokem na hromadě kamení a při pohledu na něj si Bourne uvědomil, že pod sněhem jsou jistě ukryty pražce a koleje. Sesedl, podal uzdu hnědky - vzal si ji místo jednookého šedáka Sáře a řekl jí, ať chvíli počká. Sám zamířil k ústí štoly a cestou samozřejmě zakopl o kolej zapadanou sněhem, i když očekával, že na ni může narazit. Kladl nohy do míst, kde předpokládal pražce spojující obě koleje, a kráčel k otvoru ve skále, v němž byly vidět hrubé klády dveřejové výztuže, která po celé délce podpírala strop štoly. Prudce zaviklal krajní stojkou, připraven uskočit, kdyby povolila a strop se zřítil, ale výztuž držela pevně, a tak se Bourne zhluboka nadechl a vstoupil do štoly. Jeho kroky se dutě rozléhaly ozvěnou. Zkusil další stojku, ne sice už takovou silou jako prve, ale přesto dostatečně, aby mohl posoudit, jak je výztuž spolehlivá. Prověřoval tímto způsobem zajištění štoly celou cestu, kdy se zatajeným dechem opatrně postupoval do nitra hory, až asi deset metrů od ústí, kde už světlo pronikající sem zvenčí hodně zesláblo, narazil na hradbu kamení, klád a rozštípaného dřeva v místě, kde se zřítil strop. Chvíli si zával prohlížel a pak se obrátil k východu.

„Je to v pořádku,“ řekl Sáře.

Po absolutním bezvětří uvnitř štoly jím projel chladivý závan. Pomohl Sáře sesednout, vzal oba koně za uzdu, převedl je přes koleje a po pražcích dovedl k ústí štoly, kde již zvířata viděla pod nohy a našlapovala o něco jistěji. Znovu ho obklopil zcela nehybný vzduch.

„Tady teď zůstaneme?“ zeptala se Sára.

Bourne se na ni podíval. Byla to jedna z mála vět, které pronesla ode dne před Klářinou smrtí. Tvář stále bezvýrazná, ale v hlase zazněl jemný náznak naděje, že to nejhorší mají za sebou, že teď už snad budou v klidu a bezpečí.

„Ne,“ zklamal ji. „Přesně to očekávají, že uděláme. Podle mapy je to jediný možný úkryt široko daleko.“ Jeho hlas se v uzavřeném prostoru dutě rozléhal. „Ale nebudou mít jistotu, dokud je sem nedovedou naše stopy, a já spoléhám, že vítr otisky zahladí a sledování jim tak ztíží. Počítám, že máme k dobru tak půl dne, než se sem dostanou. To je spousta času.“

Sára nechápala.

„Co je s tebou? Nemáš hlad? Jídlo. Moc ho sice není, ale teď máme příležitost a uděláme si hostinu.“

A poprvé za dlouhou dobu v Sářiných očích zahořely ohníčky, tlumené, ale byl to slibný začátek. I výraz tváře se trochu změnil, těžko říci, ale vypadalo to jako pokus o úsměv.

Bourne povolil koním sedlové řemeny, …

Informace

Bibliografické údaje

  • 13. 5. 2023