Testament (David Morrell)

12

Zatuchlý pach vnikl Bournovi do nosu a donutil ho kýchnout. Na obou stranách stáje bylo po deseti stáních pro koně, dobrá polovina z nich zřícená. Prošlapanou podlahu z prohnilých prken pokrývala vrstva špíny a trávy tak suché, že když na ni šlápli, rozpadla se v prach. Bourne přivázal koně k nejbližšímu úvazišti a s taseným revolverem se vrhl do druhého boxu vpravo. Napjatě se rozhlížel a soustředil se zejména na protější otevřené podkroví, které kdysi sloužilo k uskladnění sena.

Pokud viděl, nikdo se tam neukrýval.

Přešel na druhou stranu a prozkoumal i pravou část seníku. Částečně uklidněn prošel rychle až na konec stáje a cestou nahlédl do všech stání. Mezi zadní stěnou a silným kůlem zaraženým do země vedl nahoru žebřík. Bourne vyzkoušel příčky, vystoupil do podkroví a prozkoumal všechny temné kouty seníku. Nikde nikdo.

„Hele, ty seš fakt číslo, to teda jo,“ uchechtl se stařec, který ho celou dobu pobaveně pozoroval.

Bourne na jeho poznámku nereagoval. Uprostřed žebříku se pod ním při sestupu zlomila příčel a málem se zřítil na zem.

Starce to ještě více rozveselilo.

„Jo, číslo k pohledání. Neříkám, že není správný, když je někdo vopatrnej, kdepak. Jenže ty to moc přeháníš. Hele, ven s tím. Před kým to zdrháte? Přece si vopravdu nemyslíš, že k nim taky patřím, nebo jo?“

„Už jsem vám řekl,“ odsekl Bourne a zlostně seskočil ze žebříku, „že před nikým neutíkáme.“

Stařec vtáhl koutky úst mezi zuby.

„Jak chceš, synku.“

„A přestaňte mi říkat synku.“

„Jak je ctěná libost. Není třeba se rozčilovat.“

Stařec se znovu ušklíbl, luskl prsty na psa a zamířil k zadnímu východu ze stáje.

Bourne pozvedl revolver.

„Stůjte! Ani hnout!“

Stařec se obrátil a obdařil ho pohledem, v němž se zračila andělská trpělivost.

„Poslyš, synku, já se snažím, co můžu, abysme spolu vyšli po dobrým, ale jestli na mě pokaždý, když se pohnu, abych si uprdnul, namíříš bouchačku, tak to kamarádi nebudem. Venku je studna, a jestli nechceš, aby ti koně popadali žízní, tak bych vzal támhlencten kýbl a přinesl jim vodu. Teda když mě necháš.“

Bourne mlčel. Stařec ještě několik vteřin čekal, pak se sehnul pro vědro a vyšel ven.