thriller

12 | Nedeľa. Betlehem / O ôsmej večer Bjorne Moller zazíval, zamkol zásuvku na písacom stole a vystrel ruku, aby zhasol lampu. Bol unavený, no spokojný s vlastnou prácou. Najhorší nával médií po vražde a zmiznutí tej ženy poľavil, a mohol tak celý víkend nerušene pracovať. Kôpka papierov, ktorá sa pred ním na začiatku dovolenkového obdobia hrozivo týčila, sa scvrkla na polovicu. Teraz pôjde domov, naleje si malého Jamesona a pozrie si reprízu hudobn…

18/ Piatok 18. december. Šachta / „Zľutovanie,“ zúfalo vydýchol Jon a oprel sa o stoličku. „Čo sa tu stalo? Veď to je… to je…“ / „Áno,“ prikývol Harry, čupol si k vysávaču a sústredil sa na to, aby dýchal zhlboka. „Je to oko.“ / Očná guľa vyzerala ako zakrvavená priesvitná medúza vyvrhnutá na breh. Na jej biely povrch sa lepil prach. Na krvavom pozadí Harry rozoznával svalové úpony a hrubší biely čap, čo vyzeral ako červík – očný nerv. „Zauj…

16 / Speed King / O deviatej večer sa Harry prechádzal po centre Osla. Celý deň nosili stoly a stoličky do novej kancelárie. Popoludní zašiel do nemocnice, no otec bol práve na vyšetrení. A tak sa vrátil späť, kopíroval policajné správy, vybavil niekoľko telefonátov, objednal si letenku do Bergenu a zastavil sa v obchodnom dome, aby kúpil SIM kartu veľkú ako cigaretový ohorok. / Vždy sa rád prechádzal po tomto kompaktnom meste z východu na západ a vším…

Boli traja. Bežali chodbou pochytaní za ruky a Harry kričal, že sa musia držať pevne, aby jeden druhého nestratili, keď príde lavína. Potom počul, ako sa za nimi valí, najprv ticho mrmlala, potom ohlušujúco hučala. Pohltila ich biela tma, hrozný chaos. Držal ich zo všetkých síl, no cítil, že ich stráca. / Strhol sa a precitol. Pozrel sa na hodinky a uvedomil si, že spal tri hodiny. Vydychoval dlho, chrapľavo, akoby po celý čas zadržiaval dych. Cítil…

36/ / Dopoludňajšie slnko sa odrážalo na strechách víl, ešte mokrých po krátkom intenzívnom daždi. / Mikael Bellman stlačil zvonček a poobzeral sa okolo seba. / Upravená záhradka. Dôchodcovia majú čas na takéto veci. / Dvere sa otvorili. / „Mikael! Vitaj!“ / Vyzeral staršie. Prenikavý pohľad modrých očí mu zostal. No muž zostarol. / Poď ďalej. / Mikael si utrel mokré topánky o rohožku a vošiel. Dom voňal podobne ako jeho spomienky z detstva, hoci tú vôňu nevedel ani pom…

19/ / U Herberta, Youngstorget 12. november 1999 /   / Sverre Olsen vstúpil, kývol na pozdrav chlapom k stolu v kúte, pri bare si kúpil pivo a vzal si ho k stolu. Už viac než rok sedával len pri tomto stole. Patril mu, odkedy naložil tomu rákosníkovi v Dennis Kebabe. Dnes prišiel skôr než zvyčajne, pri stole sedel sám, o chvíľu sa však malá pizzeria na rohu ulice Torggata a námestia Youngstorget naplní. Dnes sa totiž vyplácajú dávky. Pozrel sa na c…

30/ Tichý režim / „Prepáč, no rýchlejšie som nemohol,“ ospravedlňoval sa Oystein a odbočil z chodníka pred Elmerovým obchodom na cestu. „Vitaj doma,“ pozdravil ho Harry, uvažujúc nad tým, či autobus na pravej strane si uvedomuje, že Oystein nehodlá zastaviť. / „Takže ideme do Slemdalu?“ Oystein ignoroval šoférovo zúrivé trúbenie. / „Bjernetrákket. Vieš, že tu musíš dať prednosť.“ / „Rozhodol som sa tak neurobiť.“ / Harry sa pozrel na kamaráta. Za dvoma štrbinka…

109 / Oslo, 7. října 1999 / Zemřu. Po všem, čím člověk prošel, bylo zvláštní dozvědět se, že i já, jako většina lidí, dostanu ránu zrnitosti od normální nemoci. Jak tohle řeknu Ráchel a Olegovi? Sel jsem nahoru po Karl Johans gate a cítil, že tenhle život, který mi od Heleniny smrti připadal tak bezcenný, se pro mne najednou stal drahocenným. Ne snad, že bych netoužil znovu tě potkat, drahá Heleno, ale protože mé úkoly zde na zemi byly dlouho zanedbává…

  / Kapitola 26 – D’Ajuda / Fred Baugestad měl kocovinu. Bylo mu jednatřicet let, byl rozvedený a pracoval ve firmě Statfjord B jako dělník na vrtné plošině. Byla to tvrdá práce, a přitom si nesměl dát ani pivo, ale plat byl slušný, v pokoji byla televize, výborné jídlo a to nejlepší ze všeho: po třech týdnech práce měl čtyři týdny volno. Někteří jezdili domů za manželkou a zírali do zdi, někteří taxikařili nebo stavěli dům, aby se nudou nezblázni…

Kapitola 40. / Pondělí. Déšť. /   / Bylo půl osmé, slunce dopadalo na Ullernský kopec a ze své verandy v ulici Thomase Heftyeho konstatovala vdova Danielsenová, že nad Osloský fjord připlachtilo několik bílých mraků. Na ulici pod ní procházeli André Clausen a Truls. Vdova Danielsenová neznala muže ani jeho zlatého retrívra jménem, ale často je vídávala, jak přicházejí od Gimleských teras. Zastavili se na červené na semaforu vedle stanoviště taxíků…