4.
Stál zpříma. Pouta byla připevněna k pérům kovové postele, která stála těsně u stěny. Tělo se mu stále nekontrolovatelně chvělo.
Pouta i s vodivou drátěnkou matrace byla spojena s generátorem, který elektrody na jeho poutech napájel elektrickým proudem.
A to všechno nestačilo.
Jašin, který fascinovaně tiskl tlačítka generátoru, seděl v tmavém rohu místnosti a před sebou měl rošt, na němž rezavělo dřevěné uhlí. V tom žlutočerveném svitu pak leželo ostří Rambova nože, který tam položil Podovskij.
"Bude to pro vás moc skličující," vysvětloval Podovskij. "Jestli jste se ovšem dosud nerozhodl k příjemnému a vševysvětlujícímu povídání. Jinak to opravdu bude ošklivé. Tak tedy ještě jednou: Jak se jmenujete?" Rambova pleť se vlhce leskla. Nejen potem, ale i díky vědru vody, které na něho nalil Jašin. Vykulenýma očima štvaného zvířete se díval Rambo otevřeným oknem do noci, kde se právě mihl paprsek světla z mopedu, který tlumeně prskal, když projížděl uličkou mezi baráky. Rambo se zahryzl do rtů, pevně rozhodnut příště už nevykřiknout.
"Pořád nic?" zeptal se Podovskij. Nechal ležet nůž ve žhavém uhlí, rychle se otočil a vylil Rambovi na hlavu další vědro vody.
"Ještě jednou," kývl na Jašina.
Osobní pýcha ani disciplína teď už nic neplatily. Jediné, co přicházelo v úvahu, byla bolest. A tak ačkoliv jeho rozhodnutí bylo pevné jako lano, musel znovu vykřiknout. A řval, až se mu zdálo, že se mu hlasivky snad roztrhají na kousky.
Náraz elektrického proudu byl náhle tak silný, že se žárovka, visící ze stropu, rozlétla na tisíc kousků.
Konečně obrátil Jašin hlavu, aby se podíval, co se děje. Uvolnil knoflík generátoru.
Rambo visel na železné kostře postele, třásl se, těžce dýchal a oči měl vyvalené v šoku, jak jím lomcovalo napětí.
"Doufám, že pomalu sám nahlédnete, soudruhu," začal opět Podovskij trpělivě, "jak je to vyčerpávající. Já jsem měl vlastně nastoupit krátkou dovolenou. A v tom jste do toho přišel vy. Snad mi nechcete povídat, že vám to dělá potěšení?" A zaklepal na cosi plochého ve své náprsní kapse. "Málem jsem na to zapomněl. Tady mám cosi, co vás určitě bude zajímat." Vytáhl list papíru z kapsy uniformy a přistoupil blíže k Rambovi. Přidržel mu papír před unavenýma, rudýma očima. Jašin vyměnil žárovku.
"Je to přepsaný monitor mezi pilotem vašeho vrtulníku a jeho představeným. Jeho krycí jméno je Pack Leader. Zachytili jsme ten hovor ve chvíli, když se helikoptéra náhle obrátila k ústupu a nechala vás ve štychu. Můžete sám ten text vůbec přečíst, když vám pot stéká do očí? Ne? Tak mi dovolte, abych vám tu kratičkou legraci přečetl já. Jsem přesvědčen, že potom budete ochoten ocenit výkon naší už tak dost proslulé odposlechové služby. Pracovala neúnavně, ale zato se jí podařilo zachytit a dešifrovat signál z vašeho tajného satelitu." Podovskij si nasadil brýle a přelétl očima list papíru, který stále ještě držel v ruce.
"Hmmm... podívejte se například tady. Vážka... Vlčí doupě...
Poetická jména. Plná fantazie. Předpokládám, že u vás vyvolají patřičný dojem. Ale přejděme k těm zajímavým místům: ,Pack Leader, máme ho v dohledu. Ježíši Kriste, je to Rambo.' Pomineme-li to antidemokratické, pseudoreligiózní zvolání, musíte uznat, že teď známe vaše jméno, ať chcete nebo ne. Rambo. A vidíte, známe odpověď i na další otázky, které jsem vám pro pořádek dal. Takže chápete, že celý ten test vaší obdivuhodné statečnosti byl vlastně úplně zbytečný.
Mohl jste sobě i nám ušetřit spoustu vzácného času. Ale nechci odbočovat.
Nechtě mne chvíli pokračovat ve čtení toho monitoru! Tady je například mimořádně důležitá pasáž: ,Kriste Ježíši, on má s sebou ještě jednoho muže. Je to jeden z našich.' Překlad je samozřejmě volný, ale obsah plně souhlasí. A tohle je nejlepší část: ,Hovoří Vlčí doupě, hovoří Pack Leader, bezprostředně ukončete operaci a vraťte se na základnu."' S přehnanou grácií držel Podovskij list Rambovi před očima.
"Konec. Návrat na základnu." "Takhle to bylo. A opravte mě, kdybych se mýlil. Zdá se mi, že …
