Rambo II (Rozkaz) (David Morrell)

11.

Když pozoroval Podovskij jak ten hnusný americký špión visí na čele kovové postele a přitom on stále přidává vyšší a vyšší napětí, jenže úplně marně, bylo mu jasné, že tady něco nesouhlasí.

Zřejmě docela a úplně nesouhlasí.

Zdálo se, že zajatec upadl - mírně řečeno - do stavu jakési strnulé zběsilosti. Jeho tělo, to byl stroj, který už jel bez kontroly.

Byl pod vlivem nějaké zvláštní síly, která sama trhala kovovou drátěnkou postele. Jeho řev se ponenáhlu měnil v jakési zvířecí kvílení. Znělo to, jakoby řičelo nějaké raněné divoké zvíře.

Zneklidněn se otočil Podovskij od generátoru. Jako hypnotizován působivým divadlem - Rambovo kvílení a křik právě přerušil zvuk hromu, který otřásl celým barákem - přistoupil k zajatci, jehož zběsilost stále stoupala. Péra postele se pod Rambovým náporem začala s hlasitým kvílením ohýbat.

Příliš pozdě si Podovskij uvědomil, že v Američanovi se vzrůstající zuřivostí stoupá i síla, tak, že ...

Svary začaly praskat, péra se trhala. Podovskij nedobrovolně pokročil o krok zpět.

Ale přece jen pozdě. Spatřil až na poslední chvíli, jak náhle osvobozená ruka na něho zamířila kovovou svorkou.

Rus stál v louži, která stékala ze zajatce na zem, když ho polévali pro větší vodivost vodou. V tom ucítil - ne! - jak na něho přeskočil proud. Prostřednictvím zajatce proudil i do jeho těla, trhal jím a škubal mu končetinami. Rus se začal třást jako loutka. A současně cítil, že se mu topoří penis. A ejakuluje. Roztřesené prsty se jako drápy sápaly po jeho hrdle.