Rambo II (Rozkaz) (David Morrell)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

8.

Ani ve třetím baráku vpravo nebyli zajatci. Jen spící vojáci a nějaký muž, který měl jeden z pokojů sám pro sebe. Rambo si v duchu řekl, že to bude patrně velitel tábora.

Ale co tu, kčertu, ti vojáci dělají, když tady nemají jediného válečného zajatce? Rambo se pak nenápadně přesunul ke skalní stěně na odvrácené straně tábora, až za bambusovými stavbami. Zvláště ho zaujala ve stínu hluboká čerň. Předpokládal, že je tam vchod do jeskyně. A náhle mu bylo všechno jasné. To tu kdysi nebylo.

Když se opatrně připlazil k oné pekelné bráně, zjistil, že vchod do jeskyně je zabarikádován bambusovými tyčemi. A za nimi, v zatuchlé, vlhké hlubině...

Polkl vzrušeně, jak mu vztek stoupal až do úst, když je spatřil.

Pět Američanů.

Ale proboha, jak vypadali! Propadlé líce. Živé mrtvoly. Vyčerpaní, posetí stopami ran a týrání. Jejich tváře byly tak hubené, že vypadaly jako lebky, potažené kůží. Naproti tomu jejich oči se zdály neskutečně velké, jak týráním a bolestí vystupovaly ze svých jamek. Obleky, pokud se tak daly ještě nazvat, na jejich vyhublých tělech vypadaly jako na strašácích.

Ne, nebyly jim velké. Oblékli je do šatů, jaké zřejmě nosili domorodí sedláci. Všechno jim bylo malé, nohavice končily pod koleny, vše na nich bylo směšné. Jako oblečené loutky.

Jeden z nich se svíjel, sténaje a propocený, na skalnaté podlaze.

Bylo jasné, že právě prodělává záchvat malárie. Druhý byl stočený jako Embryo, tvář pevně přitisknutou mezi koleny. Vůbec se nepohnul. Mezi nimi sem tam pobíhaly krysy.

Ne, říkal si Rambo. Nesmíš tomu podlehnout. Věděl jsi přece, že tě tu čeká obraz bídy a utrpení.

Ale něco takového by mě bylo přesto ani ve snu nenapadlo...

Ani on sám, po šesti týdnech hrůzyplného útěku, nevypadal tak hrozivě.

Pobouření a děs se v něm však postupně začaly měnit v pocit triumfu. Váleční zajatci. Má důkaz, že existují, že tu jsou. Vypátral je.

Bezděčně pozvedl nůž, aby přeřízl provazy, jimiž byly svázány bambusové tyče. Rychle, říkal si. Honem! Já vás odtud dostanu! Vstoupil dovnitř.

Jejich oči se na něho upíraly jako v delíriu. Zdálo se, že ho ani nevnímají. Nebo - což bylo ještě horší - ve své pomatenosti předpokládali, že je jen dalším strážným, který je přišel mučit a bez odporu se mu vzdávali na milost a nemilost.

Nemohl riskovat, že je odtud vyvede všechny. Jeden z nich začal zvracet, druhý cosi nesrozumitelně blábolil, třetí nedokázal potla- čit sténání, které se mu dralo z hrudi, další se bezmocně zhroutil a nebyla naděje, že dokáže vstát bez cizí pomoci.

To by nás všechny stálo život, mládenci, pomyslel si Rambo.

Budu se muset zřejmě do téhle krysí díry vrátit znovu.

To ovšem nemohl sám uskutečnit.

Něco přece udělat musel.

Ano. Hned! Musel splnit rozkaz, který dostal: Vyhledat, kde jsou zajatci a vrátit se na dohodnuté místo, kde ho vyzvednou. Přiletí vrtulník, aby Murdock dostal zprávu, na kterou čekal.

Muži z oddílu Delta tyhle ubohé duše ze zdejšího pekla vyvedou.

Zajatci tady jsou. Na vlastní oči jsem je viděl. Mohu to dokázat.

Dokázat? Lehce se zamračil a přemýšlel. Jak by to mohl zařídit? Nemá přece kameru.

Čím tedy chce dokázat, co tu vlastně viděl? Budou mu vůbec věřit? Trautman samozřejmě.

Ale Murdock? A komitét, který dal podnět k téhle misi? Určitě si řeknou, že to nemá v hlavě v pořádku. Ti tak určitě budou věřit jeho slovu. Slovu trestance, muže, který vypálil skoro celé městečko... To jim asi stačit nebude. Už si představoval Murdocka, jak říká: "Takhle to tedy nejde..." "Díky, díky, nekouřím." Hotovo.

Avšak něco udělat musí. Nějaký důkaz musí mít a přinést ho odtud.

A pak to zaslechl. Sténání. Znovu a opět. Kdesi vedle sebe.

Blízko.

A znovu zasténání. Ještě blíž. Kde? S vyvalenýma očima zíral do temnoty. Tady.

Tentokrát už docela blízko, blizoučko.

Už musí být na samém konci jeskyně, která leží v šedé, husté tmě. Na pokraji pekla temnoty a stínů.

Informace

Bibliografické údaje

  • 13. 5. 2023