ČÁST III.
Svatyně
1.
Venku to začalo skučet a zvedaly se víry, až tahle místnost, ten malý blázinec, se lehce otřásal, jako by se měl rozpadnout.
Připomínalo mu to jeho vězeňskou celu. Peregrin stál venku připraven ke startu.
Jeho výzbroj ležela před ním na kovovém stole. Obnažený, s nátělníkem oblečeným přes boky, studoval za svitu lampy každý předmět zvlášť.
Natáhl si maskovací kalhoty, provlékl řemení padáku a natřel si tvář i ruce zelenou krycí barvou. Vytáhl z pouzdra svůj zázračný nůž a přejel rychlým pohybem diamant, umístěný na povrchu pochvy.
Tupá strana čepele byla poseta hlubokými a širokými zuby, jimiž si mohl bez obtíží přitáhnout třeba kovový trup letadla nebo hangárovou stěnu z vlnitého plechu. Aluminiová rukojeť byla omotána rybářským vlascem, který unesl spolehlivě aspoň 120 liber.
Jeho délka byla vypočtena tak, aby dospělý člověk mohl manipulovat zbraní tak, že ji mohl vytáhnout od špiček prstů až po loket, přitom v pouzdře zůstalo místo pro dva speciální šroubováky, krátký, ale jako břitva ostrý zavírací nožík, zápalky v nepromokavém sáčku, rybářskou udici a vlasec. To vše bylo uloženo uvnitř a v uzávěru pak byl zabudovaný kompas. Byla tu také jehla, která mu umožnila, aby si v nouzi sám třeba sešil tržnou ránu, kdyby ji utržil. Konečně v minulosti to udělal už nejednou.
Jaksi ze zvyku škrtl Rambo zápalkou a přejel plamenem ostří nože, aby je začadil. Vždycky se tak pojišťoval, aby ho zrádný odlesk čepele neodhalil nepřátelům odraženým paprskem světla, třeba jen měsíčního. Ale v tomto případě to dělat nemusel. Ostří bylo temné a matné, což byl výsledek zvláštní chemické úpravy kovu. Když nabil a vyzkoušel svou AK-47 ještě jednou se pozorně podíval do dalekohledu se zaměřovačem, zasunul do zbraně zásobník, spustil ji do kokového pouzdra s kulkou v hlavni a zajistil spoušť. Když byla pistole uložena, naplnil ještě dva zásobníky kulkami a oba si připevnil k ramennímu popruhu leukoplastí.
"D - minus dvacet minut," zazněl kovový hlas z reproduktoru uvnitř hangárové haly. Rambo se instinktivně ohlédl a stáhl se do úzkého rohu malé místnosti, sesunul se na zem a zaujal jogínskou pozici Lotosu, jako by si to sedal sám Buddha. Pak jeho pohled padl na pavoučí síť s malým pavoučkem uprostřed. A v té chvíli si připadal stejně jako ten malý pavouk v prostředku obrovské rozestřené sítě, do které se mohl zamotat. Cítil se tak malý v nekonečném vesmíru, v duši najednou prázdno, jakoby chtěl začít s meditací. A v jeho nitru pověstná černá díra.
Venku se ozvala rána a Rambo sebou trhl. Probral se ze zadumání a vrátil se do skutečnosti. Kdosi zaklepal na dveře.
Zamračil se, vrásky na čele se mu prohloubily, když se vrata otevřela. Zvenčí pronikl dovnitř záblesk červeného a modrého světla.
V otvoru se objevila čísi silueta.
Vzrušení se ho dotklo. Kdyby byl mohl zůstat u své představy pavoučka uprostřed nedokončené sítě, byl by v této chvíli klidnější.
Pak zjistil, kdo se objevil ve vchodu hangáru. Byl to Trautman.
Šklebil se na něho spiklenecky.
Pokusil se úsměv opětovat.
"Je čas, Johne." "V pořádku." Rambo vstal. Zacvakl si uzávěr padáku. Skládal si jej přirozeně sám. Navrch si zasunul do podpaží svůj AK-47. Na stole před ním ležela ještě dvě kožená zavazadla. Obě měřila šedesát centimetrů.
Obě se zapínala kovovou sponou. V obou byla uskladněna jeho další výzbroj na nebezpečnou cestu. Luk a šípy. Trautman na něho pohlédl a s úsměvem řekl: "Se zbytkem vám pomohu." A uchopil olivovou krabičku s TRANSATem a upevnil ji Rambovi na prsa. Pak si ho s potěšením prohlížel.
"Murdock vás tak dobře vybavil, že vypadáte, jako byste se chystal na roztomilý výlet do Las Vegas. Hlavně nesmíte zapomenout na kameru. Ta je nejdůležitější." "To budou pěkné prázdniny, opravdu." "Až si střelíte pár pěkných zajíčků, tak jednou za mě..." "Jasná věc, pane." Úsměvy pomalu mizely z jejich rtů, když opouštěli kancelář.
Červená a modrá signální světla nabývala na intenzitě, když Rambo vykročil z hangáru a přistoupil k Peregrin…
