román

Rapp spěchal do své ložnice a neobtěžoval se hledáním vypínače lustru. Nebylo radno prozrazovat svoji polohu. Pytel s věcmi od Colemana byl na podlaze nedaleko postele. Rapp klesl k zemi až příliš rychle a levým kolenem mu projela bolest. Zaklel si pod vousy, zatímco šrouboval na hlaveň svého glocku tlumič, zasouval do pistole zásobník a natahoval závěr. Popadl dva rezervní zásobníky a nacpal si je do zadních kapes…

Více
  • 22. 3. 2024

Svého obvyklého klidu však Rapp nabyl ještě dříve, než se dostali k Dumondovi. Kennedyová Marcuse již dopředu informovala, že unesli Annu. Dumond si v podstatě nikdy nebyl jist, jakým způsobem by se měl k Rappovi chovat, proto se rozhodl, že bude lepší, když se nebude snažit ho utěšovat. Místo toho mu chtěl raději sdělit, jak pokračuje jeho pátrání po Profesorovi. Na tomto poli však zprávy příliš příznivé…

Více
  • 22. 3. 2024

  / WASHINGTON, D. C. / Internetová kavárna byla jedním z těch podniků, které najdete prakticky v každém centru hiphopové kontrakultury po celé Americe. Byly ve vlastnictví izolovaných jednotlivců nebo společností s ručením omezeným spravujících maximálně tak půl tuctu provozoven. Všechny byly jiné a přece stejné. Spojovala je nenávist vůči kavárenské síti Starbucks, a tvořily tak svým způsobem řetězec s…

Více
  • 22. 3. 2024

JEZERO ANNA, VIRGINIE / Doktor si svlékl koženou motorkářskou výstroj, postavil se na verandu a vyslechl Hurleyho popis odpoledních událostí. Snažil se do něj co nejméně zasahovat, ačkoli jeho zájem rostl, a to hned v několika směrech. Věděl, že Hurley nesnáší, když ho někdo přerušuje. Nejlepší bylo nechat ho vymluvit. Otázky nebo komentáře by vnímal jako osobní útok, na který by odpověděl protiútokem, a doktor…

Více
  • 22. 3. 2024

Washington, D.C. / U baru v restauraci Smith and Wollensky’s se jen stálo, všechny stoly v restauraci byly obsazené. Pat Holmes seděl u svého obvyklého stolu zády ke stěně a díval se na co možná největší část restaurace. Jako předseda demokratické strany potřeboval vidět a být viděn. Obvykle by se u něj už zastavilo více než pět lidí, kteří by ho chtěli pozdravit, ale dnes večer to bylo jiné. / Holmes poměrně…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Rapp se osprchoval a dal si na oblečení záležet. Navlékl si tmavě šedý oblek se třemi knoflíky, bílou košili a karmínově červenou kravatu. Opustil dům o něco později, ale bylo mu to v podstatě jedno. Když se ve voze prodíral dopravním zmatkem na Beltway z východu na západ, nezapnul rádio a přehrával si v mysli detaily z poslední mise. Během svého působení u agentury si byl Rapp vždy jist, že má identitu…

Více
  • 22. 3. 2024

Íránské pobřeží /   / Korvetní kapitán Dan Harris sledoval dalekohledem s nočním viděním obzor a marně se snažil najít místo přistání. Ačkoliv byli jen pár set metrů od břehu, téměř nic neviděl. Člun sebou házel na rozbouřeném moři sem a tam, takže bylo nemožné udržet dalekohled v klidu. / Sotva dostal pobřeží do zorného úhlu, člun sebou škubl a on opět hleděl na bok vlny tři metry před sebou. / Harris…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Rapp seděl na lavici svědků a snažil se sledovat dění. Různí vážení členové výboru se zřejmě nemohli shodnout na dalším programu. Dokonce i někteří straničtí kolegové Lonsdaleové protestovali, že jednání je pod jejím vedením příliš uspěchané. Rapp uvažoval, co asi řeknou, až na ně svrhne další bombu. / Po deseti minutách dohadování Lonsdaleová konečně shlédla na Rappa a řekla: „Pane Rappe,…

Více
  • 22. 3. 2024

  / „MUSÍM SI S VÁMI NĚCO UJASNIT,“ ŘEKL JSEM. Finlayovi začínala docházet trpělivost. Podíval se na hodinky. / „Doufám, že to nebude maření času, Reachere.“ / Kráčeli jsme na sever. Slunce už sice začalo klesat, ale pořád bylo příšerné vedro. Nechápal jsem, jak Finlay může vydržet v tvídovém saku. A v sametové vestě. Vedl jsem ho k návsi. Přešli jsme přes trávník a opřeli se vedle sebe o sochu starého…

Více
  • 22. 3. 2024

NEUŠEL OD AUTA ANI DVACET METRŮ A UŽ SE KOUPAL V POTU. A LITOval svého rozhodnutí. Ocitl se uprostřed naprosté pustiny na okraji hlavní dálnice. I nejpomalejší auta po ní uháněla stovkou. Nikdo mu nebude chtít zastavit. A i kdyby nějaký řidič zastavit chtěl, nějakou dobu potrvá, než zareaguje, podívá se do zpětného zrcátka a přibrzdí. Pak už bude přes kilometr daleko, pokrčí rameny, opět zrychlí a pojede dál.…

Více
  • 22. 3. 2024

MUŽ V TMAVOMODRÉM OBLEKU podal okamžitě hlášení. „Našel jsem je. Neuvěřitelné. Právě se přede mnou vynořili.“ Jeho šéf se zeptal: „Všichni čtyři?“ / „Přímo přede mnou.“ / „Dokážeš je zlikvidovat?“ / „Řekl bych, že ano.“ / „Tak to udělej. Nečekej na posilu. Vyřiď je a vrať se.“ Muž v obleku ukončil hovor, odlepil se od chodníku, přejel přes čtyři dopravní pruhy a zaparkoval v postranní uličce…

Více
  • 22. 3. 2024

  / EMERSON PROČETL BELLANTONIOVY zprávy. Dozvěděl se, že Reacher zavolal Helen Rodinové. To ho nepřekvapilo. Patrně se jednalo o jeden z mnoha telefonátů. Právníci a všetečkové snažící se ze všech sil přepsat historii. Žádný velký šok. Potom si přečetl obě otázky: Je Reacher levák? Měl přistup k dopravnímu prostředku? / Odpověděl: Nejspíš ano, nejspíš ano. Leváci nejsou vzácností. Dejte dohromady dvacet…

Více
  • 22. 3. 2024

ELDRIDGE TYLER nic nezaslechl až do okamžiku, kdy mu tři metry za zády a dva a půl metru pod ním vypukla nečekaná kakofonie zvuků. Do postranice náklaďáku zabušilo cosi kovového, ozvaly se dunivé kroky na korbě, nosní hlas zaječel NEHÝBEJTE SE NEHÝBEJTE SE, do střechy nad jeho zády vystřelila brokovnice, s hlasitým zaduněním v těsném prostoru, pak hlas ještě jednou zaječel NEHÝBEJTE SE NEHÝBEJTE SE, v brokovnici…

Více
  • 22. 3. 2024

  / VĚDĚL JSEM, ALE BĚHEM DEZERTU A KÁVY JSEM SE UKLIDNIL. PŘESTAL jsem se cítit skvěle. A zahanbeně. Tyto emoce vystřídal lehký nepokoj, protože jsem si začínal uvědomovat přesný rozsah taktického problému. A ten byl obrovský. Postaví tajnou práci do zcela nového, osamělého světla. / Večeře skončila, všichni odsunuli židle a vstali. Já jsem zůstal v jídelně. Saab jsem nechal na pokoji. Nepospíchal jsem.…

Více
  • 22. 3. 2024

BOD DEVĚT: MUMLAVÉ MODLITBY. Až dosud byly všechny známé atentáty inspirovány, motivovány, legalizovány a řízeny náboženstvím, téměř výlučně islámským, a muslimové jsou zvyklí modlit se na veřejnosti. Očití svědkové, kteří přežili, vyprávěli o dlouhých zaříkacích formulích opakovaných od začátku do konce, více či méně slyšitelně, ale vždy s viditelně se pohybujícími rty. Cestující číslo…

Více
  • 22. 3. 2024