49
Stroj letectva MC-130E Combat Talon křižoval nebe nad Washingtonem, D.C. ve výšce tří tisíc metrů. Combat Talon prvního křídla zvláštních operací byl jedinečný letoun pro dopravu příslušníků speciálních jednotek a jejich opětovné vyzvednutí z terénu. Korvetní kapitán Harris stál na zádi modifikované stotřicítky a hleděl z otevřené rampy dolů na město. Vítr fičel zadní částí nákladového prostoru a čtyři motory venku rámusily ve večerním vzduchu a ztěžovaly komunikaci.
Jasný, oranžový sluneční kotouč zapadal za horizont po Harrisové pravici.
Po druhé straně se nacouvaly bouřkové mraky. To první bylo dobré, tmu vítali, ale to druhé nikoliv. Vítr a déšť nejsou pri výsadku dobrými průvodci.
Piloti létali sem a tam ve čtyřiadvacetikilometrovém koridoru asi osm kilometrů východně od Bílého domu. Harris spolu se svými muži ze SEALu měli za sebou všechny druhy seskoků. Seskoky HANO – z velké výšky s ručním otevřením padáku ve výšce, i HALO – z velké výšky s otevřením padáku nízko nad zemí. Stejně tak i seskoky s nuceným vytažením vrchlíku statickým lanem z výšek od sto padesáti metrů až po deset kilometrů.
Před osmi lety, když se účastnil cvičení pro Tajnou službu, spolu se svými muži provedli HAHO seskok ze zádi letadla C-141 StarLifter.
Ve výšce sedmi a půl kilometru muži vyskočili z letadla a otevřeli padáky.
Ze sedmikilometrové výšky Harris s muži jeho týmu skvěle navedli padáky typu křídlo ze vzdálenosti více než sedmdesáti kilometrů a lehce přistáli na střeše Bílého domu.
Tajnou službu výsledek nejprve velmi překvapil. Poté vše společně probrali a uvědomili si, že léta výcviku a vysoká odbornost, jakou takový seskok vyžaduje, vylučuje možnost, že by nějaká teroristická skupina takovou operaci byla schopna provést.
Harris a jeho muži se chystali svou parašutistickou zdatnost využít.
Generál Campbell Harrise před několika minutami seznámil s nejnovějšími rysy plánu. Pro SEAL představovaly změny černou můru. Nebudou si již moci zvolit čas, kdy seskok uskuteční. Nyní musí čekat, až Aziz učiní svůj krok, pak rychle vyskočit z letadla a zaujmout postavení.
Nebylo možné zopakovat seskok, který uskutečnili před osmi lety.
Vyskočit z takové výšky by vyžadovalo, aby Harris, jeho muži a posádka letadla s nepřetlakovaným trupem měli již hodinu před startem kyslíkové masky z důvodů aklimatizace jejich organismu. V okamžiku, kdy byl plán schválen, již tuto příležitost neměli. Nezbýval čas, a tak Harris rozhodl, že vyskočí z výšky tří tisíc metrů a volným pádem dokloužou k Bílému domu. Ve výšce tří set metrů rozvinou padáky a poslední část seskoku uskuteční na nich.
Kapitán Harris poodešel od rampy, aby své muže upozornil na blížící se déšť. Vnitřek nákladního prostoru ozařovalo červené bojové světlo, díky kterému si muži snadněji zvykli na tmu venku. Harris s sebou vzal velkého Micka Reaverse, který sloužil jako parašutistický instruktor, dále Tonyho Clarka a Jordana Rosteina – dva z nejlepších střelců a demoličních odborníků v šestce. Všichni čtyři na sobě měli černé nomexové kombinézy, vlněné kukly a rukavice. Pri každé operaci bylo nezbytné mít oděv z nehořlavého materiálu, zejména když se jednalo o práci s výbušninami.
Protože se operace uskuteční v suchém prostředí, všichni muži byli vyzbrojeni pistolemi SIG-Sauer P226 ráže 9 mm, dále měli samopaly MP-10 s tlumičem a dostatek náhradních zásobníků v útočných vestách, které těsně obepínaly neprůstřelné kevlarové „brnění“. Kontrolu vysílaček provedli již na zemi. Používali radiostanice Motorola MX300 vybavené hrdelními mikrofony a naslouchátky.
Harris přistoupil ke svým mužům a zařval, aby překřičel vítr: „Od východu přichází bouřka, to nevypadá dobře.“
Clark potřásl hlavou směrem ke svému veliteli. Znal Harrise již více než deset let a věděl, že by musel být prostě blázen, kdyby chtěl skákat doprostřed bouřky. Clark se natáhl a upravil si ochranné brýle.
Přitom se naklonil blíž k Harrisovi. Přes rámus na něj zavolal:
„Nemůžeme skákat do deště, Harry.“
Harris…
