26
V Langley zatím probíhala živá diskuse. Generál Campbell chtěl rozšířit jejich slabé zastoupení vysláním dalších dvou lidí větrací šachtou do Bílého domu. Jeho důvody byly zřejmé. Věděli, že Aziz má s sebou v Bílém domě velké množství výbušnin, a nyní měli důkaz, že je Aziz strategicky rozmístil. Dříve než budou moci zahájit jakýkoliv útok, bude nutné tato zařízení zneškodnit nebo je přinejmenším nějak obejít. K tomu potřebovali více informací a to znamenalo dostat někoho s technickými zkušenostmi do Bílého domu.
Generál Campbell a Irene Kennedyová se opět začali dohadovat se svými šéfy. Campbell s přesvědčením prohlásil: „Tým 6 má lidi i vybavení připravené. Nikdo se ve výbušninách nevyzná lépe než oni. Stačí jeden telefonát korvetnímu kapitánu Harrisovi a do pěti minut je máme na cestě v šachtě.“
„Já bych dal přednost tomu, aby se Železný muž napřed trochu víc porozhlédl,“ oponoval Stansfield.
Campbell si povzdechl. „Nejsem si jist, jestli jsme před pár minutami neměli nechat Železného muže, aby je odpráskl.“
Stansfield zvedl obočí. „Tak brzy by to bylo příliš riskantní.“
„Jo, ale ta příležitost za to možná stála… A jestli ji budeme mít znovu, také budu raději v postavení, kdy budou šance vyšší.“
„Takže“ – Flood se naklonil dopředu a položil ruku na stůl – „vy tedy chcete vyslat další muže dovnitř okamžitě.“
„Ano.“ Campbell pohlédl na hodinky. „Čas je nula-jedna-nula-nula. Slunce vychází dříve než za pět hodin. Čím dříve získáme jasný obrázek o tom, proti komu stojíme, tím dříve můžeme vše ukončit. A navíc, stejně jako všichni v našich Speciálních jednotkách, mají i tito odborníci společný výcvik. Železný muž bude mít dva členy SEALu po boku a“ – Campbell s přesvědčením kývl – „až budeme mít příště příležitost odstranit Azize, neuteče nám.“
Stansfield však varoval: „Právě teď se nám tří ozbrojení teroristé pohybují po vile a mají velmi špatnou náladu. Možná by bylo lepší počkat, až se trochu zklidní, než začneme.“
„Souhlasím,“ odpověděl Campbell. „Právě jsme je slyšeli, jak říkají, že půjdou zkontrolovat první a druhé patro, což by jim mělo trvat asi dvacet minut. I kdybychom dostali naše lidi do šachty do deseti minut, bude jim to trvat téměř půl hodiny, než to zvládnou. A navíc, vylezou v třetím suterénu, ne v prvním patře.“
„A co Mitch?“ zeptala se Kennedyová.
„Může počkat v tichostí, než Aziz prohledá první a druhé poschodí, pak může vyrazit výtahem dolů.“
Kennedyová se na chvíli zamyslela a pak řekla: „Myslím, že je to rozumné.“
Kennedyová i Campbell pohlédli na Flooda a Stansfielda. Generál Flood se nejprve otočil ke Stansfieldovi a pak ke Campbellovi.
„Řekněte kapitánu Harrisovi, aby se jeho muži připravili, musejí ale vyčkat na můj rozkaz, než překročí plot.“
Campbell a Kennedyová se vrátili na svá místa a nechali oba starší muže o samotě. Flood se posunul blíž ke Stansfieldovi a zeptal se:
„Změní se tím něco ve vztahu k viceprezidentovi?“
Stansfield o otázce chvíli přemýšlel, než odpověděl: „Nejsem si jist, vyjadřoval se o tom hrozně neurčitě. Zdá se, že si nechává otevřené dveře pro všechny možnosti, včetně skutečného útoku.“
Flood zavrtěl hlavou a zamumlal. „Viceprezident Baxter ve vedení strašně překáží… Není to člověk, jakého bychom v této situaci potřebovali.“
Stansfield pomalu přikývl. „Snaží se všechno si pojistit.“
„A co tedy budeme dělat?“
Ředitel CIA se zamyslel. „Jeho neurčitost má nějaký důvod… Mám skoro pocit, že chce zůstat mimo ten kolotoč.“
„Chce mít možnost všechno popřít,“ poznamenal generál nešťastně.
„Dobrá tedy, přitlačíme jeho i koně, na kterém jede. Můžeme mu to říci ráno, až vytáhne svůj líný zadek z postele.“
Na východ od Bílého domu se horečně připravoval kapitán Harris se svými muži. Pod plachtou bylo dusno. Na bocích tří aut se srážela vlhkost a pramínky vody stékaly na zem. Všichni se hrozně potili, ale nevšímali si toho. Byli zvyklí pracovat za mnohem horších podmínek.
Harris si již dva muže vybral. První z nich byl Nick Shultz, osmatřicetiletý…
