10
Cameron seděl na měkké, plyšové sedačce zcela nové, luxusní Cessny 75 Citation X. Letoun byl schopen najednou přepravit až dvanáct cestujících. Dnes však byli na jeho palubě pouze čtyři plus dva piloti. U malého stolku seděli dva muži a jedna žena a studovali nějaké mapy a fotografie. Cameron jim o Jansenových zcela úmyslně zatajil některé podrobnosti. Čím méně toho lidé věděli, tím lépe. Pokud šlo o něj, stál si za tím, že čím méně toho kdokoliv věděl, tím lépe. Problém, který se vyskytl, nesnesl žádného odkladu. Stejně jako tomu bylo v případě vypuknutí nemoci, následných dvacet čtyři hodin bylo těch nejdůležitějších. Pokud chorobu podchytíte včas, vše bude v pořádku. Zanedbejte něco a vše se vám může snadno vymknout z rukou.
Jeden z přítomných mužů vstal a zamířil k němu. Posadil se naproti, tak aby měl Camerona dobře na očích a mohl si ho pořádně prohlédnout. Jmenoval se Gus Villaume, Kanaďan francouzského původu, narozený v Montrealu. Vědělo o něm jen pár lidí v branži a ti jej znali pod přezdívkou Frog. Pro CIA pracoval v průběhu sedmdesátých a na začátku osmdesátých let, kdy působil jako tajný agent v letecké společnosti Dassault Aviation Company. Roku 1986 se rozhodl osamostatnit a začal pracovat jako agent na volné noze. Finančně to bylo o mnoho zajímavější a pracovní dobu si určoval jenom on sám.
Nyní tedy seděl naproti Cameronovi a probodával ho svým jestřábím zrakem. Cameron mu dělal již delší dobu starosti. O jeho schopnostech nebylo sporu, příliš rychle a často však používal sílu. Villaume jej odhadoval na typického vykonavatele příkazů, které mu dávali jiní a které celý život vždy bez odporu plnil. Bylo mu tedy jasné, že i nyní za ním někdo stojí. Ze způsobu, kterým tento bývalý státní zaměstnanec rozhazoval peníze, rovněž usuzoval, že jeho neznámý zaměstnavatel musí být značně zámožný. Skutečnost, že mu totožnost Cameronova chlebodárce stále unikala, mu však pomalu začínala způsobovat vrásky. Pro toho, kdo pracoval v tak delikátní sféře jako on, mohla mít tato informace nenahraditelnou cenu. Zejména tehdy, pokud by se věci začaly vyvíjet jinak, než předpokládal.
Promnul si špičky svého černého knírku a zeptal se Camerona. „Takže kdo jsou ti dva?“
„Nikdo. Dostali úkol a pohořeli. Nyní za to tedy musí zaplatit.“ Villaume si dobře povšiml tónu jeho hlasu. Cameron svůj rozsudek pronesl stejně, jako by někomu dával výpověď z důvodů neplnění pracovních povinností. „Takže teď musí zemřít?“
„Věděli, do čeho jdou.“
„To je tedy vše, co mi o nich řeknete?“ Otázal se a prohlížel si dvě černobílé fotografie, které držel v rukou.
„Nepotřebujete toho vědět víc. Bude to snadná práce. Raz dva a konec.“ Villaume se mu opět zadíval do obličeje. „Od toho jsem tady já, abych posoudil, jak obtížná práce to bude.“
„Pokud vám to pomůže, rozkazy hodlám vydávat já. A já připravím i plán.“ Muž sedící naproti se rozesmál. Opřel se o opěradlo a pobaveně se zeptal: „Opravdu?“
„Opravdu. Co se vám na tom zdá tak zábavné?“
„Ještě nikdy jsem neviděl, že byste si byť jen umazal ruce, natožpak někoho zabil.“
Cameron neskrýval, že se mu jeho slova vůbec nelíbila. „Je toho hodně, co o mně ještě nevíte, Gusi.“
„Jsem si jist, že máte pravdu, ale stejně bych rád o těch dvou věděl trochu více. Bez podrobnějších informací nehodlám svůj tým do ničeho nasazovat. Pokud mi je nedodáte, v Colorado Springs vystoupíme a prvním letadlem se vrátíme zpět do Washingtonu.“
Jeho slova se Cameronovi líbila ještě méně než ta předchozí. „Proboha, Gusi, kdybych měl jen malé podezření, že by mohli dělat nějaké problémy, vzal bych si na to Dusera.“
Villaume se krátce podíval na své dva týmové kolegy. Zmínka o Duserovi zaujala jejich pozornost. Duser v minulosti sloužil u americké námořní pěchoty. Ze služby však odešel a na cestu jej doprovázelo požehnání vojenského soudu, před kterým během své kariéry nejednou stanul. Seznam jeho prohřešků, většinou násilnické povahy, byl úctyhodně dlouhý. Nyní, o deset let později, mu bylo již hodně přes třicet,…
