14
Ptáci pomalu spouštěli svůj ranní hlahol a obloha nad jeho hlavou se počala rozjasňovat přicházejícím ránem. Vrcholek hory Mount Evans ležící západním směrem zakrývaly husté mraky. Dům, který pozoroval, byl postaven v nadmořské výšce šesti tisíc stop, těsně pod vrcholkem hory. Coleman úplně chápal, proč se sem chtějí lidé stěhovat. Vysoké a mohutné borovice, osikami porostlé kopce, k nebi se vzpínající hory, ledové bystřiny a lesknoucí se hladiny nesčetných jezírek, to vše vytvářelo majestátní pocit klidu a harmonie, který člověka okamžitě prostoupil. Podobně jako v případě některých monumentálních evropských katedrál i zde si mohl člověk myslet, že žije v přítomnosti samotného Stvořitele. Coleman sice celou svou bytostí propadl kouzlu moře a nic na tom nehodlal měnit. I tak mu tu ale došlo, proč někteří lidé dokáží stejně tak propadnout kouzlu hor.
Seděl na verandě dřevěného srubu postaveného ve tvaru písmene A, který stál na samém vrcholku ulice Prospect Drive. Ze své pozorovatelny zřetelně viděl dům Jansenových stojící o několik set stop pod ním, na okraji hluboké rokle. Hackett tento srub našel, jak jinak, na Internetu, což pro něj ostatně nebyl žádný problém. Nejprve se zcela legálně připojil do počítačové sítě Pentagonu, odkud získal podrobnou profilovou mapu okolí Evergreenu. Na mapě potom lokalizoval požadovaný cíl a vybral čtyři sousední ulice, nabízející vhodné pozice, které mohli využít jako pozorovací body. Následně si vyhledal webové stránky místních realitních kanceláří a za necelých patnáct minut našel na vrcholku ulice Prospect Drive dům, který hledal. Na svých stránkách nabízejících víkendové pobyty v horách je měla jedna místní společnost, zabývající se pronájmem a správou nemovitostí. Pomáhali majitelům hledat zájemce, kteří by si chtěli pronajímat jejich horská útočiště v době, kdy je sami nevyužívají. Instalovaná bezpečnostní opatření nepředstavovala pro Hacketta žádný problém, takže již za krátkou chvíli věděl, že vyhlédnutý dům je volný, a za další chvilku znal i číselný kód zámku dveří.
Coleman seděl v malé zahradní židli, zachumlán do vojenského spacího pytle, baseballovou čapku pevně posazenou na svých blond vlasech. Na stolku vedle sebe měl dva dalekohledy. Jeden normální, druhý pro noční vidění. Byli naneštěstí příliš daleko na to, aby mohli použít i směrové mikrofony, které si s sebou přivezli. Stroble i Hackett spali na podlaze uvnitř srubu. Včera, přibližně kolem jedenácté večer, vysadilo letištní taxi oba manžele před jejich domem. Tři bývalí tuleni je přibližně hodinu pozorovali a pak si rozdělili dvouhodinové hlídky. Coleman právě dokončoval tu svoji, která začala ve čtyři hodiny ráno a měla končit v šest. Již předtím se domluvili na předběžném plánu. Ráno si měli situaci ještě jednou obhlédnout a potom Jansenovy telefonicky kontaktovat. Nabídnout jim chtěli buď schůzku ve městě, nebo zde nahoře, v jejich srubu. V případě, že by souhlasili a přišli za nimi nahoru, měl Stroble dle vlastní úvahy zaujmout pozici, doprovázen svojí spolehlivou a osvědčenou ostřelovací puškou značky Galii.
Colemanův úkol zněl přivézt Jansenovy do Washingtonu, ať už s tím budou či nebudou souhlasit. V plánu rozhodně nebylo oba manžele zabít, a jeho rozkazy zněly pokusit se tomu za všech okolností vyhnout.
O tom, že by zaútočili hned po rozbřesku, mluvili již předešlou noc. Stroble podotkl, že Jansenovi budou po dlouhé cestě unaveni a v případě nečekaného útoku i rozespalí. Jeho návrh tedy zněl: udeřit hned za svítání a rychle celou věc ukončit. Žádné hraní. Obléknout si neprůstřelné a maskovací vesty, brýle, popadnout MP pětky, několik dýmovnic a oslepujících výbušných patron a vyrazit dveře. Tohle byl Strobleův klasický scénář. Udeřit nečekaně, bleskově a hlavně tvrdě.
Hackett nebyl plánem svého přítele nikterak unesen. Navíc i nadále dostával své špatné vibrace. Coleman se především chtěl vrátit do Washingtonu zdráv a ve zdraví s sebou přivézt i oba své partnery a manžele Jansenovy. Nechtěl vidět ž…
