6
Anna Riellyová odemkla dveře malého domku, vzbuzujícího spíše dojem chaty než rodinné rezidence. Za zády jí pozvolna zhasínaly poslední paprsky slunce zapadajícího nad zvlněnou krajinou Marylandu. Byla ráda, že se konečně dostala ven z města. Měla za sebou další náročný týden, který strávila tím, že krok za krokem sledovala prezidenta. Když se ucházela o místo korespondentky NBC v Bílém domě, neměla ani tušení, kolik se u toho naběhá. Vstoupila do chodby a odložila si svou černou kabelku a tašku na lavici stojící vpravo u zdi. Sundala si kabát a pověsila jej do skříně. Neušel jí přitom plášť, který nechal Mitch přehozený přes zábradlí na schodech. Na první pohled bylo patrné, že Mitch žil jako svobodný mládenec již opravdu hodně dlouho. Usmála se a pověsila do skříně i Mitchův plášť. Poté zamířila po schodech do ložnice. Tašku s věcmi nechala s žuchnutím dopadnout na dřevěnou podlahu a začala si rozepínat halenku. Přešla k velkým francouzským dveřím s výhledem na zátoku Chesapeake Bay a povzdychla si. Měla pocit, že se tohoto výhledu nikdy nenabaží. Milovala tohle místo. Chata jí toho o svém majiteli dokázala prozradit hodně. Byl to muž, do kterého se zamilovala a se kterým se rozhodla strávit zbytek svého života. Svlékla se do spodního prádla a odložila i podprsenku. Doufala, že ji až do příštího pondělí nebude muset znovu obléknout.
Podívala se znovu na zátoku skvící se pod okny a vychutnávala poslední paprsky pátečního slunce. Pak se obrátila k zrcadlu. Ačkoliv jí bylo již třicet, postavu měla lepší, než když hrávala volejbal za michiganskou univerzitu. Byl to výsledek přísné diety, která nepřipouštěla hamburgery či cokoliv jiného, co světu nabízely restaurace typu McDonald’s. Za svůj vzhled však vděčila i pravidelnému cvičení a zejména pak genům, které zdědila po matce. To ale nebylo vše, k dokonalosti, kterou se její postava v těchto posledních letních dnech vyznačovala, přispěla ještě jedna věc. Zatnula ruku v pěst a prohlížela si biceps. Poté si prsty přejela po pevných stehnech a nahmatala vertikální předěl mezi kolenní šlachou a čtyřhlavým stehenním svalem. V červnu si jako součást svého závazku začít si více užívat života koupila vodní skútr. Pocházela z Chicaga a každé léto trávila na jezeře Poygan ve Wisconsinu, kde se již v šesti letech naučila jezdit na vodních lyžích. Společně s Mitchem se oba celé léto proháněli vždy ráno i večer po lesklých vlnách zátoky. Nedokázala si představit lepší cvičení, které by tak dobře dokázalo unavit tělo a zároveň probudit mysl.
Přesunula ruce k pasu a pokusila se co nejvíce vystrčit břicho. Při představě, že by otěhotněla, se měkce usmála. Její nejlepší kamarádka byla v šestém měsíci, Anna jí denně telefonovala a prožívala s ní všechny slasti i strasti těhotenství. Mitch jí již několikrát naznačil, že by si přál dítě, řekla mu však, že to má trochu popletené. Jako první musí přijít svatba a teprve po ní se rodí děti. Vzala si na sebe vybledlé levisky, hnědé kožené pantofle Cole-Haan a jedno z Mitchových notně obnošených triček. Poté si ze zásuvky nočního stolku vzala černou sponku, svázala své hnědé vlasy do copu a vydala se dolů. Mitch přestavěl přízemí chaty tak, že zrušil oddělenou jídelnu. Vytvořil tak velký otevřený prostor, kde kuchyň přecházela rovnou v obývací pokoj s jídelním koutem. Vešla do kuchyně a vzala si z lednice pivo. Zároveň si uvědomila, že si nahoře zapomněla knihu. Vyběhla po schodech, popadla knihu a vrátila se zpět dolů. Otevřela dveře na verandu a opřela se o zábradlí. Pozorovala hladinu moře a pomalu upíjela z plechovky.
Pohodlně se usadila v křesle, dala si nohu přes nohu a otevřela knihu. Jedna z jejích kolegyň ji kdysi přemluvila, aby se stala členkou knižního klubu. Považovala to tenkrát za dobrý nápad. Po všech těch tragických událostech, kterých se krátce po příjezdu do Washingtonu stala v Bílém domě svědkem, se potřebovala nějakým způsobem vrátit do normálních kolejí. Nyní měla před sebou již pátou knihu z klubové nabídky a nebyla si…
