25
V kterémkoliv jiném městě, v kterékoliv jiné profesi by Donatellu Rahnovou vnímali přesně podle toho, jak vypadala. Pro každého by prostě byla úchvatně a nedostupně krásná. V Miláně, městě módy, však platí jiná kritéria a podle nich již byla Donatella za zenitem své kariéry modelky. Bylo jí třicet osm let, měřila téměř 180 centimetrů a díky přísné životosprávě, dostatku tělesného pohybu a péči plastického chirurga si stále uchovávala pevné a ladné tělo bohyně krásy. Bylo až s podivem, že i v tomto věku dokázala být tak krásná, snad i krásnější, než když se vláčela po módních molech Milána, Paříže a New Yorku. Bylo to o to podivuhodnější, když si uvědomíme, co všechno již stačila prožít a co měla za sebou. Donatella Rahnová byla vskutku jedinečná a rovněž i mimořádně komplikovaná osoba.
Bylo krásné podzimní ráno a Donatella kráčela do práce. Každého jara se obyvatelé Milána těšili na léto, které pro ně znamenalo především překrásné výlety do jedné z nejkrásnějších jezerních oblastí světa. Když se však blížil konec srpna, těšili se již na podzim. Horký a vlhký letní vzduch s sebou přinesl i neskutečné množství smogu a svěží podzimní vítr pomáhal znečištěné ovzduší vždy vyčistit.
Dnes si dávala na čas. Svůj díl viny na tom pravděpodobně nesly i boty, které si ráno obula na nohy. Zdobil je téměř deseticentimetrový podpatek, a jak už to ve světě módy chodí, nebyly zrovna dvakrát praktické. Minula výlohu obchodního domu House of Gucci na Via Monte Napoleone. Potlačila nutkání do výlohy plivnout a zabočila do Via Sant’Andrea, kde přešla na druhou stranu ulice. Stála přímo před budovou House of Armani, vlajkovou lodí firmy, která byla již téměř patnáct let jejím druhým domovem. Donatella byla společnosti z celého srdce oddána, což byla pravděpodobně jediná vlastnost, kterou kromě svého vzhledu zdědila po své italské matce, židovce z Turína. Otec byl protestant z rakouského Dornbirnu. Vzhledem k této podivné kombinaci se proto ani nelze divit, že jejich manželství skončilo rozvodem.
Itálie představovala koneckonců něco jako dvorek papežského Vatikánu a historie její náboženské snášenlivosti nebyla rozhodně nijak oslnivá. Manželství jejich rodičů vydrželo pouhé tři roky. Po jeho rozpadu se matka s dcerou odstěhovaly zpět do Turína, kde žily společně s Donatellinými ortodoxními prarodiči. Když jí bylo šestnáct, utekla Donatella do Milána. Toužila se stát modelkou a již nikdy nechtěla mít nic společného s žádným náboženstvím. Obojí se jí splnilo. Byl to však i začátek hodně dobrodružného života, v němž si nemohla stěžovat na nedostatek zklamání či překvapení.
Nyní, po všech těch dlouhých letech, tedy vstupovala do dveří House of Armani s vědomím toho, že její kolegové a kolegyně nemají ani to nejmenší tušení o skutečném rozsahu jejího talentu a schopností. Minula výtah stojící v přízemí a jako vždy vyběhla po schodech do čtvrtého patra. A tak jako každého rána zde byla opět první. Vstoupila do své svatyně a zavřela za sebou dveře. Její kancelář působila moderním, jednoduchým dojmem průmyslové architektury a tak trochu připomínala letecký hangár. Kresby a návrhy nových oděvů pokrývaly každičký volný kousek dvou pohovek a čtyř židlí v místnosti. Kolegové si rádi stěžovali, že si u ní nikdy nemají kam sednout, a Donatellu zajímalo, jestli je vůbec kdy napadlo, že je tomu tak zcela záměrně.
Jediným kusem nábytku v místnosti, na kterém neležely žádné rozkreslené šaty, byl její velký, skleněný stůl. Donatella si k němu přisedla a zapnula počítač. Elegantní plochý monitor Viewsonic se rozzářil. Zkontrolovala si příchozí maily, nejprve pracovní, potom i soukromé. Prošla všech sedmnáct vzkazů a nakonec otevřela i třetí e-mailovou schránku. Ujistili ji, že je naprosto bezpečná a že k ní nikdo nepovolaný nemůže získat přístup, natož aby se o ní vůbec dozvěděl nebo si ji mohl nějakým způsobem dávat s Donatellou do souvislosti.
Na celém světě o této schránce věděli všehovšudy tři lidé. Jeden v Tel Avivu, jeden v Paříži a jeden ve Was…
